V listopadu pod Milešovkou Podzim i déš» mají své kouzlo. Zvu vás na další výlet do Støedohoøí...
Sobota se probouzí do deštivého rána. Vlak míøí na sever. Nad krajinou se válejí cáry šedivých mrakù, z nich¾ má Øíp právì v této chvíli pìknou èepici. A ji¾ se z mlhy nesmìle vynoøuje Hazmburk a po dalších pìti minutách se vynoøí šedá silueta tajemného vulkanického pohoøí...
Naše cesta vede z Milešova zprvu po èervené znaèce k úpatí Milešovky a pak pokraèuje lesem ji¾ neznaèená. Pozdní podzim se vepsal do tváøe støedohorského lesa, tvoøeného pøevá¾nì listnatými stromy a jen malými ostrùvky umìle vysazených smrkù. Letošní èasté deštì zapøíèiòují, ¾e se voda ji¾ nestaèí vsakovat a místy vytváøí jezírka, v nich¾ se zrcadlí
obna¾ené koruny stromù. I po cestì se ¾ene voda zkalená jílem dolù a vytváøí koryto. Obdivujeme království okrových, oran¾ových, èervenavých a hnìdých barev a grafiku vìtví. Barevnou paletu doplòují odstíny zelených mechù. Poezii podzimního lesa pak dotváøejí kapky vody, které se jako drobné perlièky dr¾í na zaschlých okoliènatých rostlinách. Les vstupuje do šedi nekoneèné mlhy, v ní¾ královna Støedohoøí skrývá svùj vrchol. Prší.
Stromy hrdì vypínají své koruny k nebi, ale ne všechny se mohou radovat ze ¾ivota. Po nedávné tì¾bì tu zbyly po mnohých paøezy, které vypovídají o bohatém ¾ivotì stromù. Zastavujeme se u paøezu asi osmdesáti a¾ stoletého dubu. Letokruhy pøipomínající vrstevnice na mapì jsou svìdectvím let suchých i vlhkých, teplých i studených. Kmeny stromù zpracované pilou teï slou¾í èlovìku. A jsou tu i malé stromeèky... kolobìh ¾ivota.
Kráèíme a místy se boøíme do bahna. Vzpomeneme si na motýly. Kde asi teï pøezimují? V¾dy» všechno je mokré - zemì, listí, koøeny i kùra stromù. Pøíroda je ale mocná a vynalézavá. Jistì zanechá tìmto barevným létajícím skvostùm místeèka (snad nìkde mezi kameny, kam se voda nedostane), kde pøeèkají zimu nejen dospìlí motýli, ale i jejich kukly.
Ozývá se vzdálené zakokrhání kohouta, které je neklamným znamením, ¾e se alespoò trochu vyjasní.Pomalu pøestává pršet. Cestou potkáváme srnky, které zmizí v køoví, jakmile nás zpozorují. Tu a tam pøelétne sýkorka a usedne na vìtev.Tak jako na jiných poutích, i zde nás doprovází kamení, znìlcové desky malé i vìtší, ale i velké balvany. Svahy Milešovky jsou tvoøené vìtšinou kamennými sutìmi. Naše cesta se stáèí doleva a pøicházíme k asi 30 m vysokým Výøím skalám (na ji¾ním svahu Milešovky), spadajícím kolmo dolù. Temnì šedivé hnízdištì výra velkého (Bubo bubo). V duchu si pøedstavuji houkání tohoto ptaèího krále noci.
Sestupujeme lesem k silnici, vedoucí zpìt do Milešova. Z lesa je pìkný pohled na Lhotu (571 m) a Ostrý (532 m). Mraky se trochu protrhávají, objevuje se ostrùvek modré oblohy a na jihozápadì vykoukne sluníèko.
Barevnost krajiny o¾ívá...Vycházíme z lesa a po pravé stranì silnice nás zaujme osamìlá pískovcová socha svaté (ale které, se na kameni nedoèteme). Není tak opuštìná, jak by se zdálo, kdosi jí dal k nohám vázu s kvìtinami, které jsou ještì èerstvé.
Naše putování toho dne konèí. Sluníèko zapadá a toskánské barvy se zvolna rozlévají v kopcích milovaného Støedohoøí.
trochu vyjasní.Pomalu pøestává pršet. Cestou potkáváme srnky, které zmizí v køoví, jakmile nás zpozorují. Tu a tam pøelétne sýkorka a usedne na vìtev.Tak jako na jiných poutích, i zde nás doprovází kamení, znìlcové desky malé i vìtší, ale i velké balvany. Svahy Milešovky jsou tvoøené vìtšinou kamennými sutìmi. Naše cesta se stáèí doleva a pøicházíme k asi 30 m vysokým Výøím skalám (na ji¾ním svahu Milešovky), spadajícím kolmo dolù. Temnì šedivé hnízdištì výra velkého (Bubo bubo). V duchu si pøedstavuji houkání tohoto ptaèího krále noci.