I tento, ji¾ poslední úsek cesty, na jejím¾ konci mì èekal vytou¾ený TALLINN, jsme zdolali bez komplikací. Vítalo nás stejnì pohádkové panoráma, jak jsem si je zapamatovala z doby pøed ètvrt stoletím, a ubytováni jsme byli opìt na okraji mìsta v hotelu tak mezinárodním, ¾e mezinárodnìjší snad u¾ být nemohl. Všude halas a zmatek, pokoje otevírané kartou, u vìtšiny pokojù zámky vzdorující pokusùm o otevøení, vìènì pøetí¾ený, a v dùsledku toho stávkující výtah, díky nìmu¾ jsme podnikali pìší procházky z 5.patra do pøízemí po zadním schodišti. Jídlo se podávalo v ohromné jídelnì, která nás pøekvapila jednou specialitou. Jídlo nám pøinesla servírka, ale pro kávu, pivo, víno atp.si musel ka¾dý ¾íznivec naklusat sám do fronty u barpultu. A po veèeøi jsme se dokonce dovìdìli, ¾e"kófe nìt"... Teprve fronta zavile se tváøících kafaøù personál pøesvìdèila a asi po 20 minutách se "kófe" jako zázrakem opìt objevilo. A právì v této jídelnì jsme na vlastní oèi vidìli, jak vypadá takový finský "poro"...
V sousedním Finsku mají pøísné zákony pro konzumaci alkoholu, a tak o víkendu se Tallinn stává Mekkou pro mno¾ství alkoholuchtivých finských turistù. Jejich pijatiky jsou mo¾ná pøehlédnutelné, ale v ¾ádném pøípadì nejsou pøeslechnutelné. Estonci je pohrdavì oznaèují jako"opilé losy", jen¾e finský výraz"poro", který pro nì u¾ívají coby nadávku, neznamená "los",nýbr¾ "sob"...Trochu babylon, ¾e?
Proto¾e jsme se první veèer v Tallinnu ubytovali i naveèeøeli rychle, vydali jsme se ještì na veèení (svìtlo bylo jako odpoledne) procházku. Mùj mu¾ si našel na mapì"blízké" jezero a chtìl ho dobýt... Asi po tøiètvrtìhodinì chùze jsme sice neobjevili jezero (to jsme pak vidìli v nedìli z okna autobusu pøi cestì na letištì), ale supermarket a v nìm vodku a pivo "Saaremaa", které jsem slíbila dovézt synovi. Pøihodila jsem do košíku i "placaèku" "Vany Tallinn" - proslulého balzámu, bez nìho¾ prý nelze z Tallinnu odjet. No a proto¾e se únava hlásila, následovala u¾ jen cesta do postele.
TALLINN
Sobotní ráno slibovalo, ¾e TALLINN (400 000 obyvatel) si prohlédneme se sluníèkem nad hlavou. Tento týden poprvé jsme nemuseli svou "bagá¾"stìhovat do autobusu, proto¾e nás v Tallinnu èekal ještì jeden nocleh. Švédské stoly v naší "polosamoobslu¾né" jídelnì se prohýbaly pod dobrotami, i "kófe"bylo, a tak jsme na poslední prohlídku vyrá¾eli ve skvìlé náladì a plni sil. Po cestì do Starého mìsta jsme zhlédli i pamìtihodnosti le¾ící dále od historického centra. Bylo to Kateøinino údolí - barokní letní sídlo cara Petra I., které dnes skrývá umìleckou kolekci pøedevším nizozemských mistrù. Z parku kolem vily jsme vidìli proslulou "Rusalku" - pomník vybudovaný v roce1902 obìtem z potopené ruské vojenské lodi Rusalka. Z okna autobusu nám Vasilisa ukázala proslulou Pìveckou arénu, kde se konávají estonské svátky písní, a olympijský areál, kde probíhaly v dobì moskevské olympiády vodácké soutì¾e. Pøímo naproti vodáckému areálu se tyèí impozantní trojúhelníková štítová stìna zachovalé èásti zøíceniny kláštera øádu sv. Brigitty.
Autobus nás poté vyvezl do výše polo¾ené èásti Starého mìsta, k mohutné zachované èásti opevnìní a hradeb,jim¾ vévodila nejkrásnìjší z dochovaných vì¾í nesoucí název Dlouhý Hermann. Pochází z 13.století, je vysoká 55m a stále na ní vlaje estonská státní vlajka. Na tomto místì jsme se mìli sejít v 15hodin. Souèástí prohlídkového okruhu toti¾ také mìlo být osobní volno. Dál, a to do kopce, u¾ jsme museli pìšky. Trochu jsme sice funìli, ale pohled, který se nám asi po 10 minutách chùze naskytl, stál za to! Pøed námi se rozkládala mohutná katedrála Alexandra Nìvského, postavená ve slohu ruského historismu, s typickými cibulovými vì¾emi a bohatou vnitøní výzdobou. Hned naproti stála rù¾ová budova zámku Toompea, v nìm¾ dnes sídlí parlament. Pokraèovali jsme dál malebnými køivolakými ulièkami. Míjeli jsme krásnì renovované støedovìké kupecké domy, míjeli další kostely, z nich¾ nìkteré dnes slou¾í jako galerie. Cesta nás pomalu dovedla na Radnièní námìstí, jeho¾ støedovìká dla¾ba v chodci vzbuzuje pocit, ¾e jde po zvlnìném koberci. Námìstí dominovala gotická radnice z roku1402 se zvláštní štíhlou osmibokou vì¾í. Na jejím vrcholku bdí nad celým mìstem vìtrná korouhvièka "Starý Thomas". A proto¾e ten den mìsto slavilo nìjaký svátek, vystupovaly na námìstí hudební soubory. My jsme tam zastihli malé flétnisty. Pak jsme pokraèovali dolní èástí historického Starého mìsta. Pokochali jsme se vyhlídkou na historické mìsto, které pro svou krásu bylo zapsáno na seznam svìtového kulturního dìdictví UNESCO. Obdivovali jsme jedno z nejmohutnìjších mìstských opevnìní v severní Evropì. Hradby byly 3m silné a 16m vysoké s 46 obrannými vì¾emi. Asi polovina tohoto obranného komplexu byla zachována do dneška. Všude po cestì jsme se setkávali s nádhernými suvenýry, èasto z jantaru, jejich¾ cena však byla víc ne¾ evropská. Zaujal nás i trh lidových øemesel, který se konal u pøíle¾itosti oslav. Stánky lemovaly celou dlouhou ulici spojující horní a dolní Staré mìsto. K tìm jsme také zamíøili,kdy¾ jsme pøed 14.hodinou
"dostali rozchod". To jsme však netušili, ¾e v tom okam¾iku se naše štìstí unavilo a sedlo si na nìkoho jiného.Já jsem nejprve nemìla moc š»astnou ruku pøi výbìru "pravého"estonského suvenýru. Padla mi do oka zvláštní dlouhá šála jemnì zdobená ko¾ešinkou. Co¾ o to! Krásná je. Jenom jsem doma pøi zevrubné prohlídce objevila nenápadný lísteèek Made in Italy... Sotva ètvrt hodiny poté, co jsme dostali volno, se nebe zatáhlo a zaèalo lít jako z konve. Nedalo se dìlat nic jiného ne¾ jít na kávu, ale stejný nápad v tu chvíli mìla vìtšina turistù i domácích, a tak volná dvì místa jsme hledali pìknì dlouho a na obsluhu èekali ještì déle. K autobusu pod Dlouhým Hermannem jsme tedy vyrazili na poslední chvíli a..."zakufrovali"jsme! Do autobusu jsme doletìli (já byla spíše dovleèena) zpìnìní 3 minuty pøed odjezdem. No a tam jsme se dozvìdìli, ¾e jedna z nejstarších úèastnic našeho zájezdu upadla, rozsekla si èelo o kámen a naše Vasilisa je s ní na ošetøení v nemocnici. Šofér dostal rozkaz zavézt nás - bezprizorné siroteèky - na pobøe¾í zálivu do skanzenu estonské vesnice Rocca al Mare. Nu co¾! Za jiného poèasí by nás skanzen zaujímající plochu 64ha docela lákal, ale venku lilo a lilo. Leè poslouchat se musí, a tak jsme jeli. Nìkteøí z nás odmítli opustit autobus a pozorovali proudy deštì pøes okno, ale hrstka se nás do deštì pøece jen vydala. V pokladnì jsme museli zdolat další pøeká¾ku - paní pokladní, je¾ odmítala našim seniorùm poskytnout slevu na vstupné økouc, ¾e ta platí jen pro seniory domácí. Ale i tu jsme "ukecali". Venkovská stavení byla zajímavì vybavená, v nìkterých pracovali øemeslníci, v jiných se staøenky v estonských lidových krojích zabývaly nìjakou ruèní prací, v hospodì filmaøi natáèeli tanèící skupinky lidí v slavnostních krojích...
Byla to zajímavá podívaná, ale na nás u¾ nebyla snad ani nit suchá, a tak jsme zaveleli k pøedèasnému návratu do hotelu. Tam u¾ nás èekala Vasilisa s naší ranìnou. Zranìní nakonec nebylo tak vá¾né, spravilo to pár stehù a jeden kvalitní "monokl"! A tak si naše paní paní profesorka v.v. odvá¾ela z Tallinnu jedineèný suvenýr, ale na dobrém rozmaru jí to neubralo.
Všechno má svùj konec, a tak LETÍME DOMÙ
Nedìlní ráno u¾ probíhalo ve znamení cesty domù. Po snídani jsme se rozlouèili s naší Vasilisou, která odjí¾dìla døíve ne¾ my - autobusem do Vilniusu. Ka¾dému z nás nadiktovala poznávací znaèku autobusu, který nás mìl po poledni odvézt na místní letištì. V tomto autobuse jsme se nakonec ve 12.20 hod všichni ve zdraví sešli a vyjeli smìr letištì. Letištì není velké, ale je úplnì nové, moderní, a kdy¾ jsme prošli všemi odbavovacími ceremoniemi, docela pìknì se nám pøi kafíèku èi pivu èekalo, a¾ nás vyzvou k nástupu do našeho letadla. Jakmile jsme se v letadle posadili na svá místa, zjistili jsme, ¾e man¾el má po pravici nefalšovanou muslimku, zatímco já jsem mìla po levici nefalšovaného hudebního skladatele. Cesta probíhala dobøe, muslimka naštìstí nebyla podminovaná, ani skladatel se neutaktoval k smrti, aè se o to celou cestu sna¾il, a tak jsme na rodnou hroudu vkroèili ¾ivi a zdrávi, plní dojmù a s pøedsevzetím, ¾e pokud nám hlava a nohy slou¾í, budeme v cestách pokraèovat...
Text a foto: Míla Nová
Pohled na mìsto z hradeb
Zøícenina kláštera øádu sv.Brigitty
Katedrála Alexandra Nìvského
bez komplikací. Vítalo nás stejnì pohádkové panoráma, jak jsem si je zapamatovala z doby pøed ètvrt stoletím, a ubytováni jsme byli opìt na okraji mìsta v hotelu tak mezinárodním, ¾e mezinárodnìjší snad u¾ být nemohl. Všude halas a zmatek, pokoje otevírané kartou, u vìtšiny pokojù zámky vzdorující pokusùm o otevøení, vìènì pøetí¾ený, a v dùsledku toho stávkující výtah, díky nìmu¾ jsme podnikali pìší procházky z 5.patra do pøízemí po zadním schodišti. Jídlo se podávalo v ohromné jídelnì, která nás pøekvapila jednou specialitou. Jídlo nám pøinesla servírka, ale pro kávu, pivo, víno atp.si musel ka¾dý ¾íznivec naklusat sám do fronty u barpultu. A po veèeøi jsme se dokonce dovìdìli, ¾e"kófe nìt"... Teprve fronta zavile se tváøících kafaøù personál pøesvìdèila a asi po 20 minutách se "kófe" jako zázrakem opìt objevilo. A právì v této jídelnì jsme na vlastní oèi vidìli, jak vypadá takový finský "poro"...
prohýbaly pod dobrotami, i "kófe"bylo, a tak jsme na poslední prohlídku vyrá¾eli ve skvìlé náladì a plni sil. Po cestì do Starého mìsta jsme zhlédli i pamìtihodnosti le¾ící dále od historického centra. Bylo to Kateøinino údolí - barokní letní sídlo cara Petra I., které dnes skrývá umìleckou kolekci pøedevším nizozemských mistrù. Z parku kolem vily jsme vidìli proslulou "Rusalku" - pomník vybudovaný v roce1902 obìtem z potopené ruské vojenské lodi Rusalka. Z okna autobusu nám Vasilisa ukázala proslulou Pìveckou arénu, kde se konávají estonské svátky písní, a olympijský areál, kde probíhaly v dobì moskevské olympiády vodácké soutì¾e. Pøímo naproti vodáckému areálu se tyèí impozantní trojúhelníková štítová stìna zachovalé èásti zøíceniny kláštera øádu sv. Brigitty. 
mohutná katedrála Alexandra Nìvského, postavená ve slohu ruského historismu, s typickými cibulovými vì¾emi a bohatou vnitøní výzdobou. Hned naproti stála rù¾ová budova zámku Toompea, v nìm¾ dnes sídlí parlament. Pokraèovali jsme dál malebnými køivolakými ulièkami. Míjeli jsme krásnì renovované støedovìké kupecké domy, míjeli další kostely, z nich¾ nìkteré dnes slou¾í jako galerie. Cesta nás pomalu dovedla na Radnièní námìstí, jeho¾ støedovìká dla¾ba v chodci vzbuzuje pocit, ¾e jde po zvlnìném koberci. Námìstí dominovala gotická radnice z roku1402 se zvláštní štíhlou osmibokou vì¾í. Na jejím vrcholku bdí nad celým mìstem vìtrná korouhvièka "Starý Thomas". A proto¾e ten den mìsto slavilo nìjaký svátek, vystupovaly na námìstí hudební soubory. My jsme tam zastihli malé flétnisty. Pak jsme pokraèovali dolní èástí historického Starého mìsta. Pokochali jsme se vyhlídkou na historické mìsto, které pro svou krásu bylo zapsáno na seznam svìtového kulturního dìdictví UNESCO. Obdivovali
jsme jedno z nejmohutnìjších mìstských opevnìní v severní Evropì. Hradby byly 3m silné a 16m vysoké s 46 obrannými vì¾emi. Asi polovina tohoto obranného komplexu byla zachována do dneška. Všude po cestì jsme se setkávali s nádhernými suvenýry, èasto z jantaru, jejich¾ cena však byla víc ne¾ evropská. Zaujal nás i trh lidových øemesel, který se konal u pøíle¾itosti oslav. Stánky lemovaly celou dlouhou ulici spojující horní a dolní Staré mìsto. K tìm jsme také zamíøili,kdy¾ jsme pøed 14.hodinou 
a naše Vasilisa je s ní na ošetøení v nemocnici. Šofér dostal rozkaz zavézt nás - bezprizorné siroteèky - na pobøe¾í zálivu do skanzenu estonské vesnice Rocca al Mare. Nu co¾! Za jiného poèasí by nás skanzen zaujímající plochu 64ha docela lákal, ale venku lilo a lilo. Leè poslouchat se musí, a tak jsme jeli. Nìkteøí z nás odmítli opustit autobus a pozorovali proudy deštì pøes okno, ale hrstka se nás do deštì pøece jen vydala. V pokladnì jsme museli zdolat další pøeká¾ku - paní pokladní, je¾ odmítala našim seniorùm poskytnout slevu na vstupné økouc, ¾e ta platí jen pro seniory domácí. Ale i tu jsme "ukecali". Venkovská stavení byla zajímavì vybavená, v nìkterých pracovali øemeslníci, v jiných se staøenky v estonských lidových krojích zabývaly nìjakou ruèní prací, v hospodì filmaøi natáèeli tanèící skupinky lidí v slavnostních krojích...