Ráno nás na SAAREMAA vzbudilo sluníèko, díky nìmu¾ byl ostrov hned ještì krásnìjší. Snídanì si nezadala s veèeøí a hned po ní jsme vyrazili do mìsta. Chtìli jsme navštívit vlastivìdné muzeum umístìné v hradu, ale to otvíralo a¾ v 10 hodin. A tak jsme šli dobýt Kuressaare. Byl pátek, a proto se na prostranství vedle radnice rozlo¾ilo bezpoèet trhovcù, kteøí zaèali útoèit na naše city, ale hlavnì penì¾enky - zvláštì kdy¾ zjistili, ¾e"my govorim po russki". No a odolat šlo opravdu tì¾ko, proto¾e nad pestrostí nabídky rukodìlných výrobkù srdce plesalo. Pøedevším tam bylo mno¾ství døevìných výrobkù, pøi jejich¾ zhotovování místní umìlci pou¾ili neèekanì pìkné jalovcové døevo. Pùvabné byly i døevìné hraèky. Takový datel v ¾ivotní velikosti potahovaný za provázek kloval do bøezového polínka, a¾ jiskry lítaly. Ze spousty výrobkù pletených z ovèí vlny, ozdobených místními vzory, si mohl vybrat ka¾dý. A co tam nejvíc"letìlo"? Ponèa! Ba dokonce se tam našly i sklenìné miniaturní figurky zvíøátek, mezi nimi dva pejsci, tak¾e také moje sbìratelská vášeò byla uspokojena. A kromì pejskù jsme si odnášeli i pìkné jalovcové prkénko s mozaikovým povrchem. Ale to u¾ na vì¾i jednoho z místních kostelù odbíjela desátá, a tak jsme se vydali za historií. Jak u¾ jsem døíve psala, kuressaarský hrad pochází z 13.století - u¾ tehdy tady bylo biskupství. Hrad je vlastnì vodní tvrzí a pùsobí velmi masivním dojmem. Pøi pohledu na nìj èlovìk snadno uvìøí, ¾e na Saaremaa vstupovala cizí vojska v¾dy jako na poslední území. Však ostrov je také povìstný svou nezávislostí a rázovitostí. Snad i proto se tu zachovaly starobylé zemìdìlské usedlosti, které spolu s vìtrnými mlýny neoddìlitelnì patøí do zdejší krajiny. Ale o tom více a¾ za chvíli, teï jsme ještì v hradu. Ten je velmi pìknì opraven a dìjiny ostrova jsou tam zachyceny od tìch nejstarších a¾ po dobu nedávno minulou. Nechybí ani prostory pro umìleckou galerii. A nelze zapomenout ani na pohled na mìsto a jeho okolí, který se nám naskytl z hradeb.
SBOHEM, SAAREMAA!
S pohostinným mìstem jsme se louèili neradi, ale èekaly nás ještì další ostrovní zajímavosti. Autobus nás unášel krásnou, rázovitou, vìtšinou liduprázdnou krajinou, ní¾ pøeva¾ovaly lesy. Cesty byly sice ponìkud prašné, ale nad tím jsme mávli rukou. Obdivovali jsme se skupinì majestátných vìtrných mlýnù u vesnièky Angla. Ty jsou dnes u¾ jen turistickou atrakcí, ale v minulosti na ostrovì mlelo obilí na 800 takových krasavcù. Vìtrný mlýn nechybìl ani ve skanzenu - estonské selské usedlosti Mihkli, místì naší další zastávky. Potom jsme se vydali k moøskému pobøe¾í, kde jsme zhlédli "bílé útesy saaremské" tvoøené dolomity. Z tohoto materiálu byla i vìtšina suvenýrù, které nám tu nabízeli. Nato jsme zamíøili k jezírku, které vzniklo v kráteru, jen¾ utvoøil meteorit spadnuvší sem kdysi pøed 5000 lety. A pak u¾ jen zpìt krásnou ostrovní krajinou do pøístavu na trajekt, který nás mìl odvézt na estonskou pevninu. Pøi zpáteèní plavbì bylo moøe klidné, tøpytilo se v paprscích pomalu zapadajícího slunce a nám se vùbec nechtìlo odjí¾dìt... Sbohem,Saaremaa!