RIGA

Další den jsme se v Rize probudili do zachmuřeného rána. Z olověné oblohy nepřetržitě lilo, mračna se courala až téměř u země. Trochu jsme si vylepšili náladu výbornou snídaní a vysílajíce toužebné pohledy k nebi jsme nasedali do autobusu,který nás měl zavézt k historickému centru Rigy. Zázrak se bohužel nekonal, a tak jsme za půl hodiny vystupovali do stejného lijáku, jako jsme nastupovali. RIGA, hlavní město Lotyšska, má již charakter evropského velkoměsta a ne nadarmo měla přídomek Paříž Východu. Dnes v ní žije asi 750 000 obyvatel. Město leží na břehu Rižského zálivu, je významným dopravním uzlem, průmyslovým centrem, ale nás nejvíce lákala jeho historická část. Nesmím zapomenout ani na skutečně krásné secesní domy, na něž jsme na příkaz naší Vasilisy neustále "dávali pozór". Hned po vystoupení z autobusu jsme stáli tváří v tvář Pomníku střelců, mohutnému modernímu sousoší z leštěného červenohnědého kamene. Ale stačilo projít pár kroků průchodem moderní budovy Muzea okupace (která se sem po pravdě moc nehodila) a ocitli jsme se před jasně červeným, cihlovým, bohatě zdobeným, nádherně zrekonstruovaným Domem černohlavců. Černohlavci podle pokrývky hlavy, kterou příslušníci obchodního spolku, jemuž dům patřil, nosili. Střeží ho socha rytíře s poněkud vyjeveným výrazem ve tváři. Obě památky připomínají minulost Rigy jako významného hanzovního města. Opodál jsme nemohli minout rižský Dóm, jehož železná věž, nejvyšší v stověžatém městě, je spolehlivým orientačním bodem pro turisty. Dalším dobrým orientačním bodem je pomník Vlasti a svobodě. 42m vysoká bronzová socha ženy (místní obyvatelé jí říkají Milda) vzpíná ruce ke třem hvězdám symbolizujícím tři historické provincie. Socha stojí na obelisku vysokém 19m a je pro Rižany tím, čím je socha sv.Václava pro Pražany. Asi po hodině procházení ulicemi i uličkami Rigy mezi provazci deště jsme byli mokří, jak zákon káže, a souboj s počasím jsme vzdali. Zbytek osobního volna jsme strávili v jedné z útulných kavárniček nedaleko historické radnice.  

V tomto městě mě záludnost počasí mrzela nejvíce, protože podle nádherného rižského panoramatu jsem se těšila na spoustu krásných zážitků. Jenže počasí neporučíš, a tak jsme po třech hodinách Rigu opouštěli trochu zklamaně. Čekalo nás ještě pár desítek kilometrů lotyšskou krajinou k přístavu, kde jsme se opět měli nalodit na trajekt, ale pak už nás očekávalo Estonsko.

Text a foto: Míla Nová