Vzhledem k tomu, ¾e celý týden bylo vedro a teploty dosahovaly více ne¾ 30 stupòù Celsia, rozhodli jsme se pro nenároènou vycházku po rovinì, a to Debeøským údolím podél Debeøského potoka. Tato oblast nále¾í k Poohøí na Lounsku. Geologicky se nám zde pøedstavují druhohory v podobì pískovcù, slínovcù a svìtlých opuk. Krajina je velmi zajímavá i po stránce botanické a zoologické.
Vyšli jsme ze Stradonic a pokraèovali z obce pøíjemnou a poklidnou cestou lesem. Pøíroda byla osvì¾ena po silných deštích, les vonìl a leckde jsme vidìli jak hrnoucí se voda zanechala po sobì stopy nánosù hlíny. Na cestì byly lou¾e. Obèas jsme zahlédli malou ¾abku, zøejmì skokana hnìdého. U cesty kvetla šalvìj pøeslenatá a místy šalvìj luèní, èièorka pestrá, vikev s fialovým kvìtem, èernohlávek, kakost krvavý, lnice kvìtel, èistec lesní, jetel podhorní, divizna knotovkovitá, vrbka úzkolistá, vlèí mák, tøezalka a mnohé další. Zaèínají kvést bodláky - u krásného rybníka, kde jsme odpoèívali, nás zaujal ¾lutavý pcháè zelinný.
Naslouchali jsme zpìvu ptákù, z nich¾ jsme poznali strnada, pìnkavu a budníèka. Pozdravilo nás i kánì, s ním¾ se setkáváme témìø pøi ka¾dé naší pouti. Pokraèovali jsme dále a po levé stranì nás pøekvapila bìlozáøka vìtvitá, která kvetla nejen u cesty, ale i v lese, kde její bílé kvìty doslova svítily.
®hnoucí slunce vylákalo nì¾né barevné skvosty pøírody - motýly. Bylo co obdivovat, kromì bìláskù naši pozornost upoutali vìtší sytì oran¾oví perle»ovci s èernými skvrnami, okáèi, modrásek, baboèka kopøivová a baboèka bílé "C". Ta poslednì jmenovaná svùj název získala podle zbarvení na rubu køídel, kde v tmavých barvách rùzných skvrn zvláš» vyniká jedna bílá ve tvaru C. Chvíli jsme tuto baboèku pozorovali - sedìla na cestì, obèas rozevírala a zavírala køídla, po stranách krásnì vykrojená. Kolem nás prolétl vìtší tmavì hnìdý motýl s nápadnými bílými pruhy - bìlopásek dvouøadý.
Nakonec ale pøišlo pøekvapení s nádechem dobrodru¾ství a pohádky zároveò. Jednou z nejzajímavìjších rostlin, která se v této oblasti vyskytuje v hojném mno¾ství, je modrý hadinec obecný, který místy lemuje cestu z obou stran a roste i po celé ploše a dorùstá výšky a¾ jeden metr. Je to zvláštní pohádkový modrý les. A právì zde jsme uvidìli nìco, s èím jsme se dosud ještì nesetkali. Bylo po poledni a ¾ár dosahoval svého vrcholu. Náhle kolem kvìtù hadince zaèalo poletovat nìco zvláštního s prùhlednými køídly. Bylo to vìtší, snad ètyøi a¾ pìt centimetrù, létalo to velmi rychle kolem kvìtù hadince a sálo delším sosáèkem nektar ani¾ by si to usedlo na kvìt! Køidélka neustále v pohybu. Pøipomínalo to kolibøíka...
Fantastický let tajemného pøeludu, to je pohádkový tanec víly. Neustálé a rychlé tøepetání køidélek nám zabraòuje prohlédnout si tohoto záhadného tvoreèka podrobnìji. Tvar tìlíèka a let kolibøíka, ale kolibøík to být nemù¾e, èmelák to také není. Snad motýl? Ale jaký?
Vzpomnìla jsem si jak nám kdysi zalétl veèer do pokoje nádherný motýl pøástevník medvìdí a pøi letu bruèel køidélky. Náš záhadný "kolibøíko-motýl" není plachý, a tak se k nìmu nakloním a poslouchám - a on také bruèí! Smìji se v duchu sama sobì - to jsem pøírodovìdec, kdy¾ se podle bruèení pøi letu sna¾ím urèit druh hmyzu. Záhadu nám nakonec pomù¾e
rozluštit atlas. Je to skuteènì motýl - druh lišaje, a to dlouhozobka zimolezová (lišaj zimolezový - Hemaris fuciformis L.).
Kdykoliv si vzpomenu na tuto vílu, která tanèila kolem kvìtù hadince v ¾áru poledního slunce, je mi najednou krásnì, tak jako pøi vzpomínkách na zá¾itky z našich pøedchozích poutí - padá ze mì tíseò, kterou pøináší ¾ivot ve velkomìstì.