výškou 447 m pùsobí velice exoticky, není tu les, jen tu a tam vyrùstají keøíky z porostu stepní trávy, která dodává kopci sametový vzhled a nì¾nost. Mo¾ná, ¾e právì zde je pùvod názvu Èièov. 
pùsobí tvarem i kontrastními barvami dojmem, ¾e je odnìkud z ji¾ní Evropy. V trávì se vyjímají skvrnité listy a ¾luté kvìty voskovky menší. Zaujme nás intenzívnì modrý a¾ modrofialový kvìt pomìrnì vysoké šalvìje luèní, která místy vytváøí koberce. Listy nìkolika druhù bodlákù nám naznaèují, jak bude louka vypadat mo¾ná ji¾ za mìsíc. Hledáme teplomilný kozinec dánský s fialovým kvìtem - zatím marnì, ale urèitì tu má listy, které se snadno dají splést s listy nìkteré jiné vikvovité rostliny. Dokvétá ještì bílý ro¾ec. Kontrastem jsou pak místa kamenitá, kde roste mateøídouška. Koniklec ji¾ odkvetl, prozrazují ho jen chomáèe ochmýøených na¾ek. Obèas prolétne motýl, ponejvíce okáè èernohnìdý s oran¾ovým lemem na okraji køídel. 
Slunce svádí boje s oblaèností, která je velmi rùznorodá a barevná. Støedohorskou atmosféru umocòuje zpìv ptákù, v nìm¾ vyniká hlas strnada luèního, kterého máme mo¾nost spatøit. Upozorní na sebe i nápadnì ¾lutozelenou hlavièkou. 
zajímavost v podobì mimoøádnì velkých èerných èmelákù s oran¾ovými zadeèky, kteøí létají namáhavì s hlubokým bzukotem a usedají na svìtle fialové voòavé kvìty mateøídoušky. Usadíme se v místech, kde konèí plošina a kopec se velmi prudce sva¾uje k severu. Je tu pìkný rozhled na všechny strany, tak¾e mù¾eme obdivovat Házmburk, Oblík, Srdov, Brník na ji¾ní stranì, na severu Zlatník, ®elenický vrch a v dálce u Mostu Hnìvín. Za ním vystupuje v oparu sotva znatelné pásmo Krušných hor. A pak je tu Boøeò, jeho¾ drama umocòují tmavé mraky, a ještì další kopce a kopeèky. Sever nám vyhro¾uje bouøkou.
Slunce pøipaluje a vyláká další motýly. Pøilétá perla Støedohoøí - otakárek fenyklový. Na chvilku usedne, ale opìt vzlétne. Pozorujeme jeho tøepotavý rychlý let. Baboèka bodláková usedne na kámen a rozevøe køídla proti slunci.
Jana Haasová