5.11. 1852 se narodil František Musil, zemřel 28.11.1908. Byl to český skladatel, varhaník a hudební pedagog. Houslista, varhaník a skladatel František Musil byl sice pražským rodákem, ale po úspěšně vykonaném konkurzu nastoupil jako mladý umělec na brněnský Petrov, kde setrval po zbytek svého života. Byl také pedagogem na tehdejších brněnských ústavech, kde se potkal i s Leošem Janáčkem, kterého nejprve kantorsky zastupoval a posléze také učil na Janáčkově Varhanické škole. Je znám především jako skladatel chrámové hudby.

3.11.1784 se v Praze narodil Antonín Mánes, zemřel 23.7.1843 rovněž v Praze.

Antonín Mánes byl český malíř, kreslíř a ilustrátor. Pocházel z chudých poměrů, kreslení se věnoval jen amatérsky, přivydělával si i v pražské porcelánce jako dekorativní malíř.
Teprve ve věku 22 let vstoupil do nově založené krajinářské školy pražské Akademie, kde vyučoval mistr Karel Postl, vynikající krajinář, jehož dílo Antonína Mánesa silně ovlivnilo. Profesorem krajinomalby se na Akademii Antonín Mánes stal až v roce 1836.

Antonín Mánes patří k českým představitelům preromantické krajinomalby, vychází i z romantismu máchovského, mapuje českou krajinu. Na pražské Akademii odchoval Antonín Mánes celou řadu žáků.
Nejvíce ve své velké umělecké rodině, kam patřil i bratr Václav, narozený 1793, zapůsobil na vlastní děti, synové Josef a Quido, dcera Amalie byli vynikajícími a významnými krajináři.

Antonín Mánes ve 30tých letech 19.století komponuje bouřlivé krajiny, kdy vítr ohýbá stromy a nad krajem letí těžká mračna. Proniká i v ticho lesních samot. Léta vytvářel svůj cyklus šedesáti akvarelů s pohledy na české hrady a zámky.


Z díla Antonína Mánesa např. Krajina se zříceninou opatství v Keslo, Alej, Pohled na Bubeneč, Měsíční noci, V létě, Hrad Okoř, Kokořín v bouři a mnohé další.

31.10. 1871 se v Uhřiněvsi narodil Ota Bubeníček, zemřel 10.9.1962 v Mladé Vožici.
Byl to český malíř, krajinář. Zpočátku se živil jako litograf, ale touha po umělecké volnosti ho v letech 1899 - 1904 zavedla na pražskou akademii umění k Juliu Mařákovi a dalším osobnostem. Čerpal také z rad a tvorby profesorů Antonína Slavíčka a Rudolfa von Ottenfelda. Během studia získal Purmannovo krajinářské stipendium. Po studiu v letech 1905 a 1906 mu bylo uděleno absolventské Hlávkovo cestovní stipendium.
Studijní cesty podnikl do Mnichova a Paříže, Belgie, Holandska. Rád maloval české krajiny s chaloupkami zalitými sluncem, cesty s dalekými výhledy, pole pod vysokou oblohou, staré košaté stromy. První výstavy se zúčastnil v roce 1900 v Rudolfinu, po té vystavoval rok co rok. Do vysokého stáří Ota Bubeníček kreslil i maloval, vystavoval a stal se jedním z nejoblíbenějších Mařákovců vůbec.

Anna Ticho byla izraelská umělkyně, známá svými kresbami Jeruzaléma a jeho okolí.
Narodila sel 27.10. 1894 v Brně, zemřela 1.3. 1980 v Jeruzalémě.

V roce 1912 emigrovala do Izraele a provdala se za Dr. Alberta Abrahama Ticho, uznávaného oftalmologa. Když poprvé přijela do Izraele, přivezla si z Vídně vzpomínky na významné malíře jako Klimt, Schiele, Kokoschka a staré mistrovské kresby v knihovně Albertina.

Ticho je známá svými krásnými krajinářskými kresbami Jeruzaléma a jeho okolí, Judských kopců. Milovala kamenné terasy, staré domy a považovala to za nejstarší krajinu na světě. Ticho se soustředila na přírodu a kamenitý povrch obnažených hor bez lidských stop pomineme-li několik odlehlých domů. Patřila mezi zakladatele umělecké školy Becalel v Jeruzalémě.

Anna Tichá milovala Jeruzalém Staré město, posedávala i na střechách, kde jí nic nerušilo. Její láska k Jeruzalému vytvořila přímo mezi ní a městem mystické pouto.
Tichovo sídlo v Jeruzalémě bylo před několika lety odkázáno Izraelskému muzeu a nyní je využíváno jako centrum uměleckých aktivit a pro stálou expozici díla Anny Ticho. Vystavovala ve Vídni, Paříži, New Yorku, Amsterdamu, Jeruzalémě a její kresby jsou součástí slavných sbírek po celém světě.

24.10.1953 v Praze zemřel Karel Holan, narozený 4.12. 1893 tamtéž. Byl to český malíř, grafik.
Navštěvoval reálku v Karlíně a současně soukromou školu kreslení M. Boháče a soukromý ateliér V. Beneše a O. Nejedlého. Roku 1913 začal studovat architekturu na ČVUT v Praze. O rok později byl odveden do armády. V roce 1915 začíná studium na pražské Akademii výtvarných umění. Stává se členem Umělecké besedy a podílí se na přípravě jejího sborníku Život. Zde také později publikuje program sociálního umění a v roce 1924 zakládá spolu s Pravoslavem Kotíkem, Miloslavem Holým a Karlem Kotrbou Skupinu sociálního umění (později nazvaná HoHoKoKo). Ve 30. letech skupina společně vystavuje, ve 40. letech cestuje Holan do Paříže a do Itálie. Maluje pražské veduty a samostatně vystavuje v Praze. Umírá ve věku 60 let v roce 1953, kdy mu byla v prosinci uspořádána souborná výstava, té se však již nedožil.

23.10. 1873 v Kuželově se narodil Cyril Mandel, zemřel 16.8. 1907 Velká nad Veličkou. Byl to moravský malíř. Od dětství se u něj projevil talent pro kreslení. Studoval v Praze nejprve UMPRUM a poté přestoupil na AVU k prof. Sequensovi a Hynaisovi, studia ale kvůli duševní nemoci nedokončil. Potýkal se s finančními problémy a jediný, kdo ho stále podporoval, byl Joža Uprka, který si cenil jeho talentu.
Ve své tvorbě po celý svůj krátký život rovnocenně rozvíjel tvorbu krajinářskou, figurální a portrétní v technikách pastelu, akvarele a oleje. Malíř Cyril Mandel patřil k výrazným osobnostem moravského výtvarného umění přelomu 19. a 20. století. Předmětem jeho zájmu byla jak portrétní a figurální tvorba, zaměřená na výrazné venkovské typy horňáckého regionu, tak krajinomalba. Patřil k zakládajícím členům Sdružení výtvarných umělců Moravských. Zemřel poměrně mlád, za nevyjasněných okolností.

20.října 1880 v Kolíně se narodil Rudolf Saudek, zemřel 19.července 1965 v Praze. Byl to český grafik, malíř, překladatel a sochař. Absolvoval výtvarnou akademii v Lipsku, později také Akademii výtvarných umění v Praze. Za druhé světové války byl vězněn v Terezíně. Byl významným sochařem portrétistou - portrétoval významné kulturní osobnosti, např. Bedřicha Smetanu, Antonína Dvořáka, F. X. Šaldu aj.

16.10. 1854 v Dublinu se narodil Oskar Wilde, zemřel 30.11. 1900 v Paříži. Byl to dramatik, prozaik, básník, estét a dandy, mistr duchaplné konverzace. Věčná sláva spočívá v jeho jediném románu, Obraz Doriana Graye (1891), a v jeho komických mistrovských dílech Vějíř lady Windermerové (1892) a Jak je důležité být vážný (1895).

Citát: Žití je nejvzácnější věcí na zemi.

12.10.1982 zemřel Václav Štětka, narozený 23.10.1893 ve Strmilově. Studoval malbu ve speciálce prof. V. Hynaise, grafiku u prof. M. Švabinského na AVU v Praze, profesuru kreslení na ČVUT tamtéž.

Zaměřoval se na malbu květinových zátiší, žánrové výjevy a krajinu jižních Čech, portrétoval významné osobnosti, věnoval se volné grafice. Ilustroval knihu L. Stehlíka Dvě krajanské tváře, zhotovil loutky a dekorace pro loutkové divadlo a školu v Kunžaku. Byl středoškolským profesorem. Samostatně vystavoval v Městském muzeu ve Vodňanech. Ve volné grafice užíval především techniku litografie, ilustroval knihy. Zhotovil loutky a dekorace pro loutkové divadlo a školu v Kunžaku.
Byl jedním ze zakládajících členů Svazu jihočeských výtvarníků v Českých Budějovicích. Dlouhá léta působil jako výtvarný pedagog na středních školách mezi lety 1922-1943.Je zastoupen ve sbírkách Alšovy jihočeské galerie v Hluboké nad Vltavou, Městského muzea a galerie ve Vodňanech, Městského muzea v Českých Budějovicích.

9.10.1931 zemřel Antal Stašek, narozený dne 22.7. 1843 nedaleko Vysokého nad Jizerou. Antal Stašek, vlastním jménem Antonín Zeman, byl český prozaik, básník, autor sociálních románů a venkovských próz, publicista a překladatel. Byl otcem spisovatele Ivana Olbrachta. Narodil jako nejstarší z deseti synů rolníka a písmáka Antonína Zemana.
V letních dnech jsme navštívili rodný dům Antala Staška, kde je velmi dobrá expozice o jeho životě. Osobitý romanopisec českého realismu, vnesl do literatury osudy života v Podkrkonoší. Z díla: Blouznivci našich hor, V temných vírech, O ševci Matoušovi a jeho přátelích, Vzpomínky.

8.10. 1828 se narodil František Chalupa, zemřel 16.4. 1887 v Praze.
František Chalupa byl český malíř a ilustrátor. Nadání ke kreslení se u něj projevilo velmi brzy. Po studiích v České Lípě odešel do Litoměřic a pracoval v litografickém závodě Medau, připravoval ilustrace pro časopis Erinnerungen a některé sám vytvářel.
Cestoval po severních Čechách a Sasku, kreslil hlavně hrady a zámky. Později odchází do Prahy, večerně studuje malířskou akademii, zapojuje se do kulturního života.

Jako malíř se zaměřil výhradně na krajiny a architekturu, téměř vždy z Čech. Jeho ilustrace přinášely časopisy Květy, Světozor a také Zlatá Praha. Vytvořil i množství olejomaleb, které zachycovaly např. chodbu u sv. Jakuba v Praze, Petržílkovy mlýny, tvrz Tuchoraz u Českého Brodu, zámek v Roztokách u Prahy.

František Chalupa byl i tvůrcem zdařilých rytin z roku 1857 jež zobrazují „Zbytky kláštera sv. Jana na Ostrově u Davle na Vltavě, další panoramatická rytina tohoto autora zobrazuje kapli sv. Kiliána se zbytky Ostrovského kláštera.

Dnes je tento umělec asi téměř zapomenutý, ale s potěšením se můžeme podívat na internetu na velmi zdařilé obrázky jako např. Těšnov Praha, Nostický palác, Cibulka, Horšovský Týn, Týnský chrám, Ivančice a další.

7. října 1847 se narodil cestovatel Emil Holub (zemřel 21. února 1902).

Podnikl tři výpravy do středu Afriky. Záměr dosáhnout východoafrického pobřeží zmařili roku 1886 Mašukulumbové, kteří jej na výpravě přepadli. Do vlasti přivezl bohaté sbírky přírodnin a etnografického materiálu, mimo jiné otisky skalních kreseb, které správně připsal Sanům. Z díla: Sedm let v jižní Africe, Druhá cesta po jižní Africe a další - viz wikipedie.

2.10.1920 zemřel Max Bruch, narozený 6.1. 1838 v Kolíně nad Rýnem.
Max Bruch byl významný německý romantický skladatel, dirigent a pedagog, který se široce proslavil svým slavným mistrovským dílem Houslový koncert č. 1 g moll, op. 26, který patří k nejpopulárnějším houslovým koncertům v sólovém houslovém repertoáru. Mezi jeho další spisové skladby, které jsou stále hojně slyšet v koncertních programech, patří skladby Skotská fantazie Es dur pro housle a orchestr; a Kol Nidrei, op. 47 pro violoncello a orchestr.

29.9. 1912 se ve Ferraře v Itálii narodil Michelangelo Antonioni, zemřel 30.7. 2007. Byl to italský filmový režisér a scenárista.

Spolu s Federikem Fellinim a Luchinem Viscontim bývá Michelangelo Antonioni řazen do triumvirátu největších italských režisérů. Věhlas si získal osobitým stylem, který se stal v kinematografii pojmem. Nejvíce ho proslavil film Zvětšenina, za nějž v roce 1967 získal Zlatou palmu v Cannes i nominaci na Oscara.
Michelangelo Antonioni ve svých filmech zobrazoval lidské charaktery a kladl důraz na jejich osobní a psychologickou stránku. Jeho snímky získaly řadu prestižních cen a sám MIchelangelo Antonioni v roce 1995 obdržel Oscara za celoživotní dílo.

Z filmů např. Kronika jedné lásky, Zatmění, Červená pustina, již zmíněná Zvětšenina, Noc a mnohé další.

21.9. 1907 v Praze se narodil Zdeněk Tůma, zemřel 14.12.1943. Byl to český malíř, krajinář, portrétista, kostýmní návrhář, scénograf a jevištní výtvarník. Od mládí rád kreslil a později i maloval. Vystudoval reálné gymnázium a pak následovaly roky na AVU, po ukončení studia vstoupil do Jednoty výtvarných umělců.

Další umělecké zkušenosti získal ve Francii, studoval malbu a navštěvoval ateliér Františka Kupky. Téměř celý rok pak strávil v rybářské vesnici Collioure u španělských hranic, kterou proslavila celá řada malířů. V Paříži se uskutečnila jeho první samostatná autorská výstava, na které prezentoval své kvaše a kresby, zachycující přímořská městečka na jihu Francie. V roce 1939 pobýval již v Praze.
Po návratu do Čech uspořádal svou první samostatnou výstavu v Topičově salonu (1939), další následovala v roce 1942 ve Vilímkově galerii. Za svůj krátký život vytvořil desítky scénografických a kostýmních návrhů a podílel se 24 divadelních hrách. Po krátkodobém nešťastném manželství s Adinou Mandlovou ak. malíř Zdeněk Tůma spáchal 14. prosince roku 1943 sebevraždu.