aneb co se ještì kde slaví kolem 1. a 2. listopadu. Den mrtvých je mexický svátek, který se slaví 1. a 2. listopadu, tedy na Všech svatých a Dušièek. Je v mírnìjší formì slaven i jinde v Ji¾ní Americe, na Filipínách a ve Spojených Státech, tam, kde ¾ije hodnì Mexièanù. Na ty, kteøí nìco takového vidí poprvé, pùsobí tento svátek velice strašidelnì a podivnì.
Mexièané také vìøí, ¾e duše zemøelých dìtí pøicházejí zpìt na svìt 1. listopadu a duše dospìlých 2.listopadu. Na tyto svátky se pøipravují po celý rok. A pøipravují také pøedevším všechno, co budou chtít v tìch dnech mrtvým obìtovat. Peèou v ty dny zvláštní peèivo, „chléb mrtvých“,vyrábìjí a prodávají nespoèetné lebky z cukru, rùznì ozdobené. Jednu máte na obrázku.
Sami sebe také maskují, docela hezky, jak vidíte vpravo. V ten den jsou také všechny hroby drahých zemøelých ozdobeny, nìkteré bohaté rodiny staví doma pro mrtvé celé oltáøe, s dárky , jídlem, pitím a kvìtinami. Potom to všechno snìdí a vypijí sami, v dobré víøe, ¾e mrtví to vlastnì u¾ jaksi snìdli a tím pádem nemá jídlo, které „zbylo“ ¾ádnou vý¾ivnou hodnotu. Je to takový trochu pseudo dietní svátek.
Nìkteøí také píší tak zvané calaveras, krátké veršíky, které kupodivu zlehèují nápisy na hrobech známých a pøátel. Mnohé noviny publikují tyto calaveras od známých lidí s karikaturami kostlivcù.
Tento den mrtvých má pùvod v tradicích Meso-amerických indiánù, mezi jiným Aztékù, Majù, a Purépechas. U tìch bylo toti¾ také zvykem konat rùzné rituály, symbolizující smrt a znovuzrození. Tento den byl slaven v devátém mìsíci aztéckého kalendáøe, zaèátkem srpna, a trval celý mìsíc. Slavnosti byly konány ve jménu a k oslavì bohynì Mictecacihuatl, „dámy smrti“.
Po pøíchodu Španìlù se tyto slavnosti pomalu pøestìhovaly na dny Všech svatých a Dušièek a dostaly køes»anský nátìr. Proto je docela zbyteèné hádat se odkud a kam co pøišlo a kdo s tím zaèal. Dá se to docela dobøe zjistit a cesta tìch slavností z pohanské doby do køes»anské také není nijak nelogická. Co se týká komerce okolo tìch všech svatých a mrtvolek a Halloweenù je také zbyteèné se rozèilovat. V dobách, kdy si lidé všechno museli udìlat sami a nikde se nic neprodávalo a nenabízelo to pochopitelnì nemohl být ¾ádný byznys. Ale kdy¾ první pekaø zaèal formovat nìjaké to peèivo do tvarù k té které slavnosti potøebných a tøeba v Mexiku zaèali dìlat cukrové lebky ve velkém, zaèal to být kšeft. Jedni to vyrábìli, druzí kupovali. Výhoda je, ¾e k tomu nikdo není nucen, a taky, ¾e napøíklad tykev na Halloween stojí velmi málo a z vydlabaného se dá udìlat polévka. A proè by mexická dítka nemohla ocucávat cukrovou lebku? Musí to vypadat docela povzbudivì. Hlavnì se nerozèilovat. Musíme tam všichni, øíkávala naše babièka.