Èerven se pøehoupl do èervence, pøijeli kluci na prázdniny, byla s nimi legrace i práce a já na celou pøíhodu s dìsivými zvuky zapomnìla. A¾ o nìkolik týdnù pozdìji jsem se shodou nìkolika náhod dozvìdìla pøíbìh, který mi mùj zá¾itek pøipomnìl a vysvìtlil.
Se zvláštní oblibou jsou toti¾ v tomto kraji vyprávìny povìsti o loupe¾nících. Snad proto, ¾e se tady opravdu hodnì loupilo. ®ivá obchodní cesta z Prahy do Lu¾ice zde vstupovala do hlubokých pohranièních lesù, a tak v roklích a skalách nacházela loupe¾ivá cháska dobré úkryty. Vìtšina tìch pøíbìhù má místní koøeny, svérázný charakter a obsahuje mnoho zrnek pravdy.
a èasù švédské vojny se v jedné podbezdìzské krèmì usadila rota zbìhù z armády severského generála Banéra. Zde v hlubokých lesích zaèali provozovat svoje loupe¾nické øemeslo, a¾ se pøed nimi tøáslo i daleké okolí. Nejhorší z nich byla jejich hejtmanka, stará èarodìjnice, proslulá svou šeredností i krutostí. Byla tak ohyzdná, ¾e pouhý pohled na ní dokázal nahnat strach i tìm nejzavilejším zlotøilým mordýøùm.
Jednou se stalo, ¾e noèní cestou na Bezdìz, zabloudil a¾ k bábinì krèmì panoš hradního rytíøe. Byl unavený, nepoznával v té tmì cestu dál, a tak zabušil na vrata a pokornì prosil o nocleh. Èarodìjnice kdy¾ vidìla ušlechtilého mládence ztepilé postavy s èistou nevinnou tváøí, se na první pohled zamilovala. Ihned nakázala uvést jinocha do toho nejlepšího hostinského pokoje, poslala mu jídlo a pití a zaèala kout pikle stran noci plné vášnì. Baba to byla sice saframentská, ale nebyla pitomá. Vìdìla, ¾e ve své pravé podobì by si tìch milostných radovánek moc neu¾ila. Proto se promìnila v krásnou zlatovlasou pannu. Kouzlo sice platilo jen do prvního kohoutího zakokrhání, ale to jí nevadilo. Vìøila, ¾e si do té doby u¾ije a pak zmizí. Jen¾e ouha! Mládenec uondán dlouhým bloudìním a ukolébán dobrou veèeøí a vínem, spal tvrdým spánkem. Leè babice to nevzdávala, vlezla k nìmu pod duchnu a sladkými polibky se jej sna¾ila probudit. No, co mám povídat, nakonec pøíroda udìlala své a mládenec se zaèal mít èile k svìtu. Byl sice trochu stydlivý, ale pøi pohledu na tu nesmírnou krásu a bla¾enost, která se mu nabízela, se brzy ostychu zbavil. Jen¾e co èert nechtìl, zrovna kdy¾ mìlo dojít k nejlepšímu, zakokrhal kohout a voòavá krasavice se chlapci v náruèí zmìnila ve smrdutou ohyzdu. Dìs to byl tak veliký, ¾e se mu leknutím na místì zastavilo srdce. Umøel èistý a neposkvrnìný. Od té doby ten nebohý jinoch bloudí krajem a hledá krásku, která by ho jeho panictví zbavila. Nejèastìji ovšem bývá právì na tom pùvabném návršíèku, zvaném Komošín, odkud je tak pìkný výhled na jeho rodný Bezdìz. Tam pøebývá nejradìji a èeká, kdo pùjde kolem. Kdy¾ je to dívka spanilá, láká jí andìlským zvonìním, líbezným ptaèím zpìvem a milostnými písnìmi, které zpívají koruny bøíz. A obrácenì. Kdy¾ je to nìkdo, kdo mu pøipomíná ten neblahý zá¾itek s èarodìjnicí, zpanikaøí a zahání ho vším mo¾ným dostupným hlomozem.
Soudì podle toho, co já slyšela v onom bøezovém hájku za zvuky, byla jeho panika pøi pohledu na mì asi tuze veliká, proto¾e mì zastrašoval dost vehementnì, chvílemi a¾ úzkostí kvílel. A musíte uznat, ¾e takové vìci se vlastnímu man¾elovi nevykládají. ®ádný mu¾ toti¾ není rád, kdy¾ má jaksi pøímo od té nejvyšší inštance tam nahoøe, potvrzeno, ¾e jeho ¾ena nahání svou pøítomností hrùzu i strašidlu.