Nebude to ji¾ dlouho trvat a krásné moøské plá¾e u nás opìt o¾ijí milovníky slunce a moøských vln. Souèasnì s nimi se vyrojí na plá¾ích i drobotina vybavená barevnými kbelíèky, lopatkami a formièkami na tvorbu bábovièek a pustí se s chutí do intenzivní tvoøivé práce. A to není holenku, jen tak. Nejprve je nutno vybrat to správné místo na plá¾i, kde je písek ještì dostateènì vlhký po pøedchozím odlivu, aby se dal dobøe formovat, ale ne pøíliš blízko vlnám, které by mohly tvoøící se dílo spláchnout. A potom mù¾eme pozorovat, jak vyrùstají (zejména v oèích malého tvùrce) vznosné hrady a zámky, tunely v písku, vy¾adující znaèné dovednosti a „chutné“ bábovièky, vytvoøené ruèkami malých kuchaøinek, bábovièky, posypané suchým, bílým pískem, nahrazujícím v tomto pøípadì mouèkový cukr. Co na tom, ¾e dílo, vytvoøené malými tvùrci má daleko k dokonalosti, leckterý hrad postrádá po¾adovanou symetrii a mnohá bábovèièka má okoralé kraje, nebo jí dokonce kousek chybí. To ovšem není podstatné a tato hra není samoúèelná, naopak vybavuje ten lidský potìr dovednostmi, které mohou v dalším ¾ivotì potøebovat.
Sledujeme-li to však pozornì, neunikne nám, ¾e sem tam se vyskytne chlapeèek (popøípadì holèièka, abych byl politicky korektní), který se budovatelského díla nejen nezúèastòuje, ale naopak, jakoby náhodou tu proboøí pracnì vybudovaný pískový tunel, urazí hradu cimbuøí a rozšlápne bílým pískem okrášlenou bábovièku, její¾ tvùrkynì si potom s pláèem bì¾í stì¾ovat mamince. Následek rozboøeného tunelu, nebo ponièeného hradu potom závisí na temperamentu a fyzické zdatnosti budovatele a nezøídka malý Vandal utr¾í ránu lopatkou. Proè se tak dìje, jak si tento negativní úkaz vysvìtlit?
Existuje názor, ¾e pøírodou je èlovìku, jako jedinému ¾ivoèišnému druhu, dána do vínku touha a potøeba tvoøit a poskytuje nám k této èinnosti jisté dispozice. U nìkoho jsou tyto schopnosti vìtší, u jiného ponìkud menší, ale jak u¾ se stává, na nìkoho se pøi rozdávání tvoøivých schopností nedostalo a takový neš»astný jedinec potom mù¾e zabøednout do pravého opaku tvoøivosti, tedy do jakési „negativní tvoøivosti“, tedy vandalství. Pokud nemohu nìco pìkného vytvoøit, tak alespoò nìco znièím.
Jak všichni víme, èas nestojí nehnutì a kde¾e jsou ty doby, kdy jsme i my stavìli hrady z písku a dìlali bábovièky. Potøeba tvoøit však v mnohých z nás zùstala. Nìkdo napne plátno na rám a vykouzlí hezký obrázek, jiný vytvoøí pùvabnou zahrádku, plnou vonících rù¾í. V jiném potom zaplane tvùrèí plamínek, napíše zajímavou povídku, fejeton nebo pøivede na svìt básnièku. Tak jako ji¾ v pøípadì zmínìných hradù a pískových bábovièek, mù¾e jejich tvùrèí snaha mít daleko k dokonalosti, ale i tak mù¾e pøinést nejen samotnému tvùrci potìšení, ale mù¾e pøinést radost i jiným. Vzpomínáte si ještì na toho nezdaru, který rozšlapával bábovièky a boøil pracnì vybudované tunely, o kterém jsem se ji¾ letmo zmínil na zaèátku mého èlánku? Mohu vás ubezpeèit, ¾e on a jemu podobní dobrodinci jsou stále mezi námi. Svìdèí o tom ohyzdná grafiti, kterými „okrašlují“ okolí, ponièená zaøízení v parcích, úmyslnì poškrábaný lak automobilù a podobnì. Tato „negativní tvorba“ proniká také úspìšnì na internet, kdy velice zdatní, ale bezcharakterní „experti“ rozesílají do svìta viry, ohro¾ující chod poèítaèù. Ti ménì schopní se potom spokojí s tím, ¾e namoèí pero do inkoustu plného jedu a poskvrní jím práci jiných.
Prosil bych milé ètenáøe, aby tyto lidi neodsuzovali, naopak je nutno je politovat. Jak smutný je ¾ivot jedince, který si musí kompenzovat nedostatek vlastních schopností tím, ¾e poplivá práci jiných.
Tvoøení bábovièek