Kdy¾ jsem pøed dvìma lety trávila èást dovolené v Mariánských Lázních, jedním z nádherných zá¾itkù byla pro mì návštìva Parku Boheminium s miniaturami známých i ménì známých staveb v naší zemi. Po rozhovoru s øeditelem parku Radkem Míkou vznikl èlánek, který vyšel v týdeníku Naše rodina (www.nase-rodina.cz), a který vám teï spolu s fotografiemi nabízím k pøeètení a prohlédnutí.
Nejen za léèivými prameny
Mariánské Láznì jsou mìstem uprostøed lesù, mìstem nádherných parkù. A samozøejmì minerálních pramenù – jen na rùzných místech mìsta jich vyvìrá více ne¾ ètyøicet a v blízkém okolí kolem stovky.
Pøi toulkách mìstem smìrem vzhùru do kopcù narazíme uprostøed zelenì na jednu velkou zvláštnost – Park miniatur Boheminium. V pøekrásném prostøedí krajinného parku tu vyrostl nauènì poznávací okruh s dokonalými maketami stavebních a technických památek naší republiky.
Všechny jsou vyrobeny v mìøítku 1 : 25 a citlivì zasazeny do krajiny. Autor projektu, Radek Míka, tady svùj zájem o architekturu, historii i turistiku opravdu dokonale vyu¾il. A tak se mù¾eme projít kolem Karlštejnu, obdivovat zámky Èervená Lhota, Ratiboøice, ale i telekomunikaèní vì¾ na Ještìdu, rozhlednu na šumavském Poledníku, selská stavení a mnoho, mnoho dalších. Celkem padesát komplexù staveb a ka¾dým rokem pøibývají další. Dìti nejspíš zaujmou i pohyblivé lanovky, lodì, vláèky èi letadla.
Lanovkou a¾ k nám
Z lázeòského centra sem mù¾eme dojet tøeba i lanovkou. Ta byla také prvotním impulzem pro vznik parku. Mìsto ji chtìlo rušit, nìkolik let byla nepojízdná a vlastnì nikam nevedla. Na kopci stály vedle hotelu Krakonoš jen opuštìné ruiny sportoviš» a chatek CKM, ¾ádný park, jen zanedbané území.
„A tak jsem navrhl, co by tu mohlo být,“ vypráví Radek Míka. „Pracuji v nakladatelství turistických map a znám, jak krásný je pohled na kulturní památky shora, z letadla. A podobný zá¾itek jsme chtìli pøipravit lidem v našem parku.
Tohle místo je nádherné a dìlá z našeho parku miniatur unikátní projekt. I ve svìtì existují miniatury, ale nikde v tak krásnì èlenité krajinì. Není tu objekt vedle objektu, ke ka¾dému dalšímu se dojde procházkou po upravených cestièkách.
Vybudovali jsme si svou dílnu, modely stavíme z plastù. Musíme pracovat s materiály, které vydr¾í vrtochy poèasí v nadmoøské výšce 760 metrù, kde metrová pokrývka snìhu není výjimkou.
Vyrobit dokonalý model je velmi slo¾ité
Vyrábìt modely je velmi nároèná, dlouhodobá práce, která vy¾aduje preciznost a obrovskou trpìlivost. Sna¾íme se vytváøet dokonale vìrné modely, v¾dy nejprve shromá¾díme plány, dokumentace, snímky z letadla i štosy fotografií všech mo¾ných detailù stavby. Stroje a zaøízení máme úplnì bì¾né, nakonec vše závisí na „nejlepším stroji“ – lidských rukou, øemeslné zruènosti našich modeláøù. Kdy¾ je model v dílnì hotový, dotváøíme ho v krajinì tak, aby pøirozenì splynul s okolím. Modeláøsky dotvoøit terén – to je velmi významná souèást dokonèovacích prací.
Náš park není obrovským modelovým komplexem, který od zaèátku ohromí svìt. Stavby budujeme postupnì, roènì pøidáváme tak tøi, ètyøi. Nebojíme se, ¾e bude pøeplnìno, zatím máme zastavìnou necelou polovinu šestihektarové plochy, kterou máme k dispozici.
Stavba potøebuje peníze, hodnì penìz, v tom jsme byli na poèátku trochu naivní. Mluvíme o statisících, u vìtších modelù o milionech. Vše hradíme ze vstupného, nemáme ¾ádné dotace, sami sháníme sponzory a jednoduché to není. Sna¾íme se oslovit kraje, mìsta, ze kterých památky pocházejí, ale vše je pøíliš zdlouhavé – výbìrová øízení, ¾ádosti o granty.
Na stavbì modelu Pra¾ského hradu bychom rádi spolupracovali s vìzni
Velkou výzvou je pro nás model Pra¾ského hradu. Máme plány, dokumentaci, rozkresy. Máme promyšlené i místo, kde by mohl stát – zrušili jsme tenisový kurt, zatravnili, zadrnovali, vybudovali cestièku kolem dokola. Byl by to nejvìtší model na svìtì, jeho celková délka by byla 24 metrù, samozøejmì i hradní zahrady, zámecké schody… Právì jsme ve fázi hledání mecenáše, celý projekt má rozpoèet patnáct milionù. Mìli jsme podporu ministra Pospíšila, bohu¾el byl odvolán, a tak hledáme dál. Nìkteré menší stavby komplexu mìli toti¾ stavìt vìzni v rámci grantových projektù resocializace.
Naše spolupráce s Vìzeòskou slu¾bou je ponìkud nestandardní, ale zatím velmi úspìšná. Moc velkou dùvìru v nás ten nápad pùvodnì nevzbuzoval, ale øeditel a vychovatelé vìznice ve Slavkovì nás pøesvìdèili, abychom to zkusili. A výsledky nás pøíjemnì pøekvapily. Vìzni postavili domky v pøedhradí Plzeòského hradu i nìkolik dalších menších staveb. Jsou vdìèni, tvùrèí práce je pro nì motivací i odmìnou zároveò, mnohým pomáhá i zvyšovat sebevìdomí. Celou stavbu to velmi urychluje, v¾dy» dokonèení prùmìrnì velkého modelu trvá zhruba dva roky. Model Plzeòského hradu je zajímavý i tím, ¾e se vlastnì jedná o historickou rekonstrukci u¾ neexistující stavby. Dochovaly se jen pùdorysy, tak¾e jsme se spoleènì s archeology a historiky sna¾ili vytvoøit podobu, která by co nejlépe odpovídala skuteènosti, kterou u¾ bohu¾el není kde ovìøit.
Na zimu modely rozebíráme a uskladòujeme. Je tu nìkolik výjimek, kterým by rozebírání spíše uškodilo. Ty zakrýváme a doufáme, ¾e je mráz neponièí. A¾ budeme mít „zbyteèné“ tøi miliony, plánujeme vybudovat zimní zahradu a v ní modely rozestavit do podoby Betlému – je to taková hudba budoucnosti.
Máme radost, kdy¾ park o¾ívá
Ani mìsto nám zpoèátku nevycházelo vstøíc. Spíš nás všichni podezírali, ¾e tu skrytì chceme postavit nìjaký kemp. A kdy¾ pochopili, ¾e se opravdu chceme dr¾et našich plánù, mìli nás za snílky. Trvalo ještì pár let, ne¾ si všichni uvìdomili, ¾e náš park patøí k nejnavštìvovanìjším turistickým cílùm v našem mìstì. Vedle kolonády a Zpívající fontány i náš park láká k návštìvám lázeòské hosty, ale pøitahuje i jiné turisty, kteøí by do lázní jinak nepøijeli, napø. rodiny s dìtmi. Sna¾íme se mìsto omladit, o¾ivit. V loòském roce k nám pøišlo více ne¾ sedmdesát tisíc návštìvníkù a jejich poèet rok od roku stoupá.
Pøemýšlíme, jak návštìvu u nás zatraktivnit, nabízíme rùzné aktivity. V létì tu o víkendech hraje dìtské divadlo, zveme k úèinkování støedovìké kapely èi lidové soubory. Nejvìtší akcí bývá ka¾doroènì ji¾ tradièní Slavnost sv. Václava. Je to jízda sv. Václava, vlajková show, souboje rytíøù, o¾ivlá keltská vesnièka. Pøichází v¾dy nìkolik tisíc divákù. Máme radost, kdy¾ náš park „¾ije“.
V plánu máme výstavbu kulièkového høištì. Z historických pramenù víme, ¾e kulièky hráli ji¾ øímští císaøi, byly tenkrát mramorové. I èeské kulièky jsou spojené s prehistorií, s dobou, kdy se zaèínala rozvíjet výroba keramiky. Tzv. hlinìnku plánujeme dávat ka¾dému návštìvníkovi jako suvenýr z našeho parku. Chceme tu hlinìné kulièky i prodávat a poøádat regulérní kulièkové turnaje.
Kdy¾ jsme v èervnu roku 1999 zaèínali, mìli jsme hotových pouze pìt modelù – úplnì první mezi nimi byl zámek Èervená Lhota, potom Ratiboøice se Starým bìlidlem a mlýnem, èeskobudìjovický kostel sv. Mikuláše s Èernou vì¾í, rotundu na Øípu a vláèek. Byl to takový soubor, ukázka staveb, v jakých jsme hodlali pokraèovat. Setkali jsme se s velkým zájmem, ohlasy byly skvìlé.
Vítáme i pomocníky
V naší dílnì teï stojí dva modely. Bezdìz, ten u¾ je témìø ukonèen a bude naším druhým nejvìtším komplexem. Vytváøeli jsme ho více ne¾ dva roky. Terén u¾ máme pøipravený, v parku jsme vybudovali jak kopec, tak Máchovo jezero. Parkové úpravy musíme zajistit dlouho dopøedu, aby se zemì zazelenala a vypadala harmonicky, aby vše krásnì splynulo s okolím.
Druhým „èekajícím“ modelem je zámek v Litomyšli. Tady jsme se tak trochu „zasekli“ na výtvarném dokonèení celého díla. Sgrafita, kterými jsou zdi zámku ozdobeny, jsou natolik obtí¾nì znázornitelná a je jich tolik, ¾e by naši tøi modeláøi mìli na dlouhou dobu co dìlat, a ostatní práce by stála. Kdy¾ nedávno navštívil náš park hejtman Pardubického kraje, pan Radko Martínek, pøislíbil domluvit spolupráci s restaurátorskou školou v Litomyšli. Pokud by se to podaøilo a studenti by v rámci praxe sgrafita namalovali, velmi by nám to pomohlo.
Pomocníky nacházíme i mezi studenty zdejších støedních škol. V rámci praxe ve školním roce pomáhají obèas s úklidovými pracemi, pøicházejí si ale pøivydìlat i na prázdninových brigádách. Sna¾íme se je pøipravit na to, aby vykonávali nejen zahradnické práce, ale aby byli i schopni poradit èi odpovídat na nejbì¾nìjší zvídavé otázky našich návštìvníkù.
Ve srovnání s ostatními zemìmi se neztrácíme
K našim stì¾ejním modelùm patøí Karlštejn. Je nejvìtší, všichni se u nìj chtìjí vyfotit. A pøedstavte si, model hradu Karlštejn existuje i v miniparku v Austrálii, kde man¾elka autora má své koøeny v Èechách. Svìt je malý. Jednou bychom chtìli uspoøádat setkání parkù miniatur z celého svìta.
S evropskými parky spolupracujeme, zejména s tìmi nejbli¾šími – z Holandska, Rakouska, Nìmecka. Pøesto¾e mají daleko vìtší tradice i podporu ze strany státu, respektují nás a mluví o nás s obdivem. Proti jejich parkùm máme jednu velikou pøednost – jsme toti¾ v opravdovém parku, krásném prostøedí, kde lidé mohou relaxovat, procházet se, tìšit se z nádherné pøírody. Nadohled máme oboru s daòky, rozhlednu i jedineèné panorama Mariánských Lázní.
Lidé samozøejmì hledají v našem parku památky z místa, odkud k nám pøijí¾dìjí. Jihoèeši Hlubokou, Jindøichùv Hradec, Støedoèeši tøeba Chrám sv. Barbory z Kutné Hory. Proè tu nejsou? Klasická odpovìï – chybí nám finanèní prostøedky. Krásných památek v naší zemi je tolik, ¾e o námìty na další modely nikdy nebudeme mít nouzi.
Kdy¾ øeditel parku miniatur Madurodamu z Haagu, který se u nás byl inkognito porozhlédnout, prohlásil na mezinárodním fóru parkù, a» se všichni zajedou do Mariánských Lázní podívat, ¾e stojí za to Park Boheminium vidìt, mìl jsem velkou radost a vìdìl jsem, ¾e jdeme správným smìrem.“
Eva Procházková
