Dnešní den nebyl stvoøen právì k procházkám. Pršelo, foukal vítr, bylo to takové dušièkové poèasí, však to znáte. Po obìdì zazvonil telefon a známá mì zvala do našeho muzea k posezení s tématem adventu. Moc se mi nechtìlo. Proto¾e však jsem zvìdavá ¾enská, vypravila jsem se.
A to co mì èekalo lze tì¾ko vyjádøit. Uvítání v aule muzea vonící František, vánoèní koledy, vùnì cukroví.
Byli jsme pozváni do salonku. Pøed nás pøedstoupili dva mladí lidé chlapec a dívenka. Jejich vystoupení bylo pøekrásné. Mluvené slovo, hudba na kytaru, flétnu, pikolu, krásný zpìv vánoèních koled - všichni jsme sedìli se zatajeným dechem. Bylo to krásné. Dívenka nás provedla adventem, pøipomnìla zvyky, tradice, pøidala pár starých receptù na štìdroveèerní veèeøi. Nakonec jsme si zazpívali koledy, které jsme všichni znali. Pak následovalo obèerstvení a prohlídka vystavených betlémù. Nìco z té krásy jsem nafotila a» se také potìšíte. Betlémy jsou nìkteré velice staré, jiné novì vytvoøené všechny krásné. Slibuji, ¾e do pøíštího adventu (myšleno roku 2006!) se s dívenkou spojím a k obrázkùm betlémù pøipravím i povídání jejich autorù, nále¾itost do jednotlivých krajù naší vlasti apod.
A bude o èem psát, Rumburk se nachází v øezbáøské oblasti a tomu také výstava betlémù ve zdejším muzeu odpovídá. Jsou tu velký starý, ruènì vyøezávaný betlém z naší oblasti i betlém od souèasného øezbáøe. Kromì dalších menších døevìných betlémù tu jsou tu papírové exponáty.
Šluknovská betlemáøská škola mìla od zaèátku století tradici, kterou vytváøeli pøedevším místní nìmeètí øezbáøi. Na Šluknovsku figurky vyøezávali podle tyrolských vzorù, a¾ z toho byla jakási vlastní škola. Nejvíce jich vznikalo v Jiøíkovì, Šluknovì, Rumburku a na Studánce. Zdejší lidé vyøezávali a stavìli velké kostelní betlémy, ale i rodinné.
Na desítky let byla tradice pøerušena, pøesto se našli pokraèovatelé, kteøí staví opìt betlémy.
Vìra Soukupová
Pozn.:Další foto si mù¾ete prohlédnout v galerii.
Betlém nebo jeslièky?
Èeština jako snad jediný jazyk na svìtì má pro pojem, který neodmyslitelnì patøí k Vánocùm, hned dva výrazy: betlém a jeslièky. Oba jsme zvyklí pou¾ívat. Øeknìme si o jeslièkách èili betlému nìco bli¾šího…
Tradici stavìní jeslièek zalo¾il František z Assisi, který v italské Umbrii pøivedl ¾ivého oslíka a vola k jeslím, aby u nich jako u oltáøe odslou¾il štìdroveèerní mši. V ji¾ní a západní Evropì se zaèal zvyk šíøit, ale k nám se dostal a¾ v 16. století. Teprve roku 1560 byl poprvé k vidìní betlém zásluhou jezuitù u Karlova mostu v kostele sv. Klimenta. Ujal se a brzy se o Vánocích objevoval v dalších kostelech a klášterech. A s osvícenectvím je spojen obyèej stavìt jeslièky i v mìstských a venkovských domácnostech, zdaleka ještì ne pod vánoèním stromkem, který se k nám dostal pozdìji. Domácí jeslièky se tradují od konce 18. století a èeské lidové betlémy jsou dnes proslavené na celém svìtì.
Ve skuteèném Betlémì zbudoval roku 326 císaø Konstantin Veliký baziliku nad jeskyní, kde se Kristus narodil, a pøestavìl ji roku 540 císaø Justinián. Bazilika je dodnes významným cílem mnoha poutníkù.
Dnešní den nebyl stvoøen právì k procházkám. Pršelo, foukal vítr, bylo to takové dušièkové poèasí, však to znáte. Po obìdì zazvonil telefon a známá mì zvala do našeho muzea k posezení s tématem adventu. Moc se mi nechtìlo. Proto¾e však jsem zvìdavá ¾enská, vypravila jsem se. 
také potìšíte. Betlémy jsou nìkteré velice staré, jiné novì vytvoøené všechny krásné. Slibuji, ¾e do pøíštího adventu (myšleno roku 2006!) se s dívenkou spojím a k obrázkùm betlémù pøipravím i povídání jejich autorù, nále¾itost do jednotlivých krajù naší vlasti apod.