Støípky z mocnáøství
vám nabízíme neuèesanì a na pøeskáèku. Kyvadlo odporu k Rakousku se u¾ pøesunulo na opaènou stranu, a tak i ty støípky jsou spíše vlídné a úsmìvné…
* * *
Josef II.
Josef II. (1741 - 1790), v letech 1765 a¾ 1790 císaø Svaté øíše øímské, v letech 1780 a¾ 1790 král uherský a (nekorunovaný) král èeský a arcivévoda rakouský. Nebyl popøán dlouhý ¾ivot. Trápily hemeroidy, kapavka a prudké chrlení krve jeho konec uspíšilo. Tak zemøel nespornì vzdìlaný a mocný císaø, který svou popularitou v Èechách zajistil oblibu køestnímu jménu, které nosí i autor.
Na poèátku ale bylo slušné vzdìlání, které zejména pro budoucí panovníky na Habsburském dvoøe patøilo k samozøejmostem. A nejstarší syn Marie Terezie a Františka Štìpána Lotrinského dostal vladaøské povinnosti takøka do kolébky. O správní zále¾itosti se zajímal od mládí, v tom šel asi hodnì ve stopách své matky, která jakmile obhájila Pragmatickou sankci i na bojišti, uvìdomila si nutnost rázné správní reformy zemì. K tomu se ovšem podrobnìji dostaneme ve tøetí èásti povídání a matce a synovi.
Man¾elské zkušenosti mìl budoucí císaø dvì. První s Isabelou Parmskou, která mu porodila dvì dcery. Obì ovšem zamøely mladé, stejnì jako jejich matka, milovaná, ale patrnì nemilující Isabela. Øíká se, ¾e mìla lesbické sklony a více ne¾ man¾ela milovala jeho sestru, svou švagrovou. K druhému man¾elství se vzdálenou sestøenicí pøinutila Josefa matka. Bylo to man¾elství „vladaøské“, tedy spojenecké, a podle vìtšiny pramenù i nekonzumované, tedy bez nadìje na dìdice. I tato druhá, nenávidìná man¾elka brzy zemøela a císaø zaèal nacházet útìchu u lehkých ¾en. Odešel tedy za svìta bezdìtný.
Od roku 1764 vládl po boku své matky Marie Terezie. Po náhlé smrti svého otce v roce 1765 byl ve Frankfurtu zvolen císaøem Svaté øíše øímské, faktickou moc však v rukou stále dr¾ela Marie Terezie. V tomto období se se svou matkou èasto dostával do ostrých konfliktù. Zatímco Josef II. pøistupoval k reformì øíše jako osvícenský panovník, Marie Terezie tento myšlenkový proud nikdy plnì nepøijala a dala se více vést svou hlubokou katolickou zbo¾ností. Po smrti své matky v roce 1780 vládl sám a byl zvolen i králem èeským a uherským.
Èeši si Josefa II. asi nejlépe vybaví ve Formanovì filmu Amadeus. Trochu prkenný panák, ctitel hudby a soudì podle dobových pramenù i èlovìk velice komplikovaný, vnitønì rozpolcený, patrnì vìøící ve svou císaøskou roli. Podle nìkterých pramenù u¾ na konci ¾ivota nestíhal, jeho úøedníci mu obèas k podpisu podstrkovali i nesmysly. Ostatnì vydal za svého ¾ivota pøes 6000 rùzných dekretù a naøízení a byly i takové, které ještì za svého ¾ivota musel stahovat, opravovat.
V této èásti ještì pøipomenu, ¾e jeho následovník, císaø František Josef I., si jméno Josef pøidal ke svému jménu jako projev úcty k památce svého pøedchùdce. Vedly se a vedou spory o smyslu reforem císaøe Josefa, ale tì¾ko popøít, ¾e tøeba katastr nemovitostí, zalo¾ený vlastnì u¾ jeho matkou, byl èin velice prozíravý a na svou dobu moderní. Jeho zavedení nìmèiny jako jediného správního jazyka mìlo také své logické opodstatnìní, navíc mo¾ná nechtìnì nastartovalo naše národní obrození.
Josef II. byl a je reprezentantem osvícenského absolutismu u nás. Èetl a znal myšlenky Voltaira a dalších osvícencù, navíc by ho praktická aplikace Rousseauovy Spoleèenské smlouvy patrnì èasem pøipravila o trùn, jako o pár let pozdìji francouzská revoluce Ludvíka XVI. a jeho ¾enu Marii Antoinettu, Josefovu sestru. Josef II. ideje osvícenství ctil a vyznával, ovšem jako autoritáøský vládce rozhodoval s koneènou platností sám a ne v¾dy nejlépe.
Pokud máte rádi Mozartovu hudbu, vzpomeòte pøi jejím poslechu na císaøe Josefa II. Ti dva k sobì nespornì patøili, stejnì jako Mozartùv sok Salieri, který ovšem zøejmì zase takovým sokem nebyl, proto¾e se po Mozartovì smrti staral i o jeho dìti. Po geniovi hudby dìti zùstaly, osamìlý císaø, absolutista, odešel ze svìta sám a opuštìný. Zùstaly po nìm jenom reformy a vzpomínka.
* * *
Zobrazit všechny èlánky autora