Støípky z mocnáøství
vám nabízíme neuèesanì a na pøeskáèku. Kyvadlo odporu k Rakousku se u¾ pøesunulo na opaènou stranu, a tak i ty støípky jsou spíše vlídné a úsmìvné…
Èeský maršál
Nemáme mezi rodáky mnoho slavných váleèníkù. Kdy¾ vynechám hodnì problematického Jana ®i¾ku, tak snad jenom Albrechta z Valdštejna, který neproslul jenom uloupením pokladnice moravským stavùm.
Tím patrnì nejvýznamnìjším èeským vojevùdcem je Jan Josef Václav Antonín František Karel hrabì Radecký z Radèe (1766 – 1858). Proslavený èeský voják a maršál, kterému slo¾il slavný marš i neménì slavný Johan Strauss starší.
Mnì je na nìm sympatické i to, ¾e je vlastnì krajan, narodil se kousek od Sedlèan, na zámku Tøebenice, do starého, ale nepøíliš bohatého èeského hrabìcího rodu. Zdá se, ¾e se v dìtství netìšil pevnému zdraví, pøesto po absolvování piaristického gymnázia v Praze krátce ještì zkoušel studia na rytíøských Akademiích, ale v osmnácti nastoupil do císaøské armády jako kadet. Toho si všimnìme. Neabsolvoval ¾ádnou vojenskou akademii, zaèínal doslova od piky, pøesnìji asi od kyrysu. Nastoupil toti¾ k císaøským kyrysníkùm, co¾ byla elitní tì¾ká jízda, která navazovala na staré rytíøské tradice. Kyrys byl vlastnì upravený a trochu modifikovaný hrudní pancíø a kyrysníci byli (s jistou nadsázkou) tankisté té doby. Pronikali ostøe a divoce do centra nepøátelských øad.
Mladý kadet rychle postupoval v hodnostech a dùvodem nebyla protekce, ale osobní stateènost, pohotovost, taktická i strategická vyzrálost. Snad jenom pøipomenu, ¾e slou¾il ve vojsku generála Laudona, který byl i jeho vzorem. Dalším dùle¾itým pøínosem pro kariéru èeského vojáka byly nespornì napoleonské války, které Evropì pøíliš radosti nepøinesly, ale schopnému vojákovi daly mnoho pøíle¾itostí. O Radeckém je známo, ¾e byl i miláèkem štìstìny. V jedné bitvì pod ním padl kùò, a po jejím skonèení našli v jeho kabátci pìt otvorù po kulkách. Cíl naštìstí nezasáhly. Ostatnì tìch koní prý pod ním v bitvì padlo víc.
Nemám prostor na podrobné líèení všech maršálových bitev. Tam, kde sám velel, prý nikdy neprohrál. Není sporu o tom, ¾e nebyl prorokem pro všechny. V roce 1812 odešel z funkce náèelníka generálního štábu, proto¾e jeho návrh na rekonstrukci armády byl odmítnut jako pøíliš nákladný. Ovšem u¾ za rok plánoval postupy bitev proti Napoleonovi, byl doslova pravou rukou generalissima rakouských vojsk, kní¾ete Karla Filipa Schwarzenberga.
Jako vojensky nevzdìlaný novotáø a reformátor byl doèasnì uklizen na místo velitele olomoucké pevnosti. Po èase byl zase pøevelen jako velitel vojsk na Apeninský poloostrov a k sedmdesátým narozeninám dostal v roce 1834 hodnost maršála. Poslednímu z pìti císaøù, kterým slou¾il, Františku Josefu I., slou¾il a dobøe! a¾ do svých devadesáti let. Potom odešel do výslu¾by.
Jednou z mnoha poct, kterých se zesnulému Radeckému dostalo, bylo i to, ¾e na zaèátku pohøebního prùvodu na jeho poèest kráèel sám císaø, tehdy ještì mladý František Josef. Radeckého prý si velmi vá¾il.
Hodnotit rodinný ¾ivot stateèného vojáka není jednoduché. Vzal si prý krásnou, trochu rozmaøilou man¾elku, která mu povila osm dìtí. Mo¾ná se s ní setkával mezi váleènými ta¾eními, na výchovu prý mnoho èasu nemìl. Z jeho pìti synù se asi ¾ádný jako voják pøíliš nepovedl, ostatnì pøe¾ily ho jenom tøi jeho dìti. V jednom se asi s man¾elkou shodoval pøíkladnì, a to v pøístupu k penìzùm. S rodinnými financemi si hlavu nelámali, neustále se topili v dluzích, sám maršál prý byl rozmaøilý, okam¾itì rozdával, co kde nabyl, o nìjakém úèetnictví u nìj nebyla øeè. Dokonce i císaø mu minimálnì jednou zapravoval jeho dluhy z vdìènosti za jeho zásluhy o øíši.
Na místech jeho váleèných ta¾ení po nìm zùstalo nìkolik neman¾elských dìtí, na obsazených územích se ale nikdy nesní¾il ke krvavým represím. Zdá se, ¾e v pøípadì maršála Radeckého se èeský národ opravdu nemá za co stydìt. Spíše naopak. Tak a¾ zaslechnete Radeckého marš…
* * *
Zobrazit všechny èlánky autora