Jako ten bumerang

Pravdu má pamětník, když sdělí, že ten či onen výrobek, ta či ona potravina, sako, litr benzinu, ta či ona služba... že to vše stálo před časem méně než dnes. To je konstatování správné a fakty podložené.

K takové proměně cen v neprospěch obyvatele a občana dochází, čas od času, v důsledku jevu, který ze jmenuje inflace. Nejedna kniha je o tom napsána odborníky... a o jeho různých příčinách (Keynesiánský pohled, peněžní pohled, teorie racionálního očekávání, rakouský pohled, nezaměstnanost, doktrína skutečných bankovek ... viz Wikipedia, v případě zájmu). Přiznám, že jsem tohle všechno nepročetl. Jsem ale z praktického života o inflaci informován, i o jistých periodických cyklech, v nichž se jako bumerang v nepravidelných intervalech navrací.

Rok co rok jsou udělovány Nobelovy ceny za úspěchy ve významných oblastech lidské činnosti. V medicíně, fyzice, chemii, literatuře, za mírutvorné snahy ... a v ekonomii. Nepídil jsem se po tom, kolik cen bylo uděleno ve zmíněných oborech, s výjimkou ekonomie. V té od roku 1969 do 2012 bylo uděleno 71 Nobelových cen (1.65 v průměru za rok).

Pokud jde o medicínu a exaktní vědy, aplikace objevů laureátů ve valné většině měly kladný dopad na obor jejich působení a ku prospěchu ostatní společnosti. Snad se nemýlím, když řeknu, že poznatky vedoucí jejich autory k uznání, nebyly v praktickém použití zpochybněny.

Napadá mne poněkud ošidná otázka: jak se v průběhu času a praktickém životě občanů, projevují teorie oněch jednasedmdesáti laureátů v oblasti ekonomie? Byla platnost jejich teorií ověřena a nebo snad jsou některé závěry chybné a v praxi neproveditelné, takže svět i v období klidu a míru není právě jejich praktickou aplikací ušetřen ekonomických recesí, útlumů, depresí ... a inflace?

Pokud je ekonomie počítána mezi vědecké discipliny nemalého významu, proč dosud příslušnými odborníky v tomto oboru nebylo zabráněno zmíněným výkyvům a změnám, znovu a znovu se navracejícím obdobím inflace, tedy růstu cen zboží a služeb a s tím v menší či větší míře poklesu životní úrovně většiny obyvatel...?

To je samozřejmě jev nevratný; i když důvody k inflaci pominou, ceny se nevrátí na předinflační hodnoty. (Zde se lze zmínit i o kladném efektu inflace, má-li za následek pokles hodnoty měny exportní země, takže zboží této země se snadněji do ciziny prodá). To ale sotva pociťuje občan exportující země, který za vše platí víc a víc a mnohdy možná i víc než je nezbytně nutné.

Každé proč má své proto a stejně tak je tomu s inflací. Jaký je její dopad netřeba se zmiňovat, pociťuje to každý, když k ní dojde. Co je ale k tomu důvodem, na to odborníci uvádí svá vysvětlení (ne všichni odborníci důvody stejné). Nebudu se rozepisovat o mnohých jejich učených teoriích. Ve věci příčin inflace se ale vyskytují vždy dva hlavní důvody i laikovi vcelku pochopitelné.

Jsou to Cost-Push (volně přeloženo cenový tlak) a Demand-Pull (nátlak požadavků). V dalším laickém pojednání se pokusím vyjádřit jen k těmto dvěma teoriím.

Dle té první, inflace je způsobena vyššími cenami produkce, což vede k vyšším cenám produkovaného zboží. To je kupř. důsledek zvýšení tržní ceny nafty, zemního plynu či elektrické energie, k výrobě v podstatě všech k životu v moderním světě nezbytností.

Dle teorie druhé se inflace vysvětluje přílišným růstem požadavků všeho lidu, což způsobuje přebytečný objem peněz v oběhu a v relaci k dostupné dodávce zboží a služeb a tím k růstu jejich cen.

Protože inflace je nežádoucí jev, odborníci v této ekonomické disciplině dělí se také na dvě skupiny: Zastánci teorie první (o příčině inflace) vidí řešení v zavedení fiskální finanční politiky (kontroly nad dodávkou peněz do oběhu a tím omezení přílišných požadavků).

Zastánci teorie druhé by naopak dopustili růst nezaměstnanosti a případné vyjednávání o omezení inflačních požadavků zaměstnanců na zvyšování platů.

Tohle nemám ze své hlavy, v kostce jsem se to dočetl; a záměrně jiné, některými odborníky uváděné příčiny inflace neuvádím, nevyskytují se tak všeobecně jako tyto dvě zmíněné.

V posledních přibližně dvou letech postihla inflace i provincii BC, kde žiji a jedině odtud mohu činit svá následující, laická pozorování, maje přitom na paměti, že sebesložitější vysvětlení příčin a důsledků inflace nemůže v sobě postrádat ani ty nejprostší a nejlogičtější úvahy. A obávám se, že v teoriích ekonomických učenců chybí důležitý faktor... nedokonalost člověka, jeho snadná propadnutí pokušení tam, kde nejde jen o ženy, ale hlavně o peníze. Pozorováním, vědomím nejzákladnějších faktů, docházím k názoru, že tato zmíněná současné inflace v této části Kanady (BC) spadá ve svých příčinách a důsledku do onoho teoretického zdůvodnění termínem Cost-Push.

Výroba, produkce v podstatě čehokoli bez některé ze zmíněných komodit, většinou všech, tedy nafty, zemního otopného plynu a elektřiny je nemožná. Pokud cena některé z nich výrazněji vzroste (nejvíce se to týká nafty a pak tedy benzinu u čerpadel), pak výrobce je nucen zvýšit ceny svých výrobků, pokud nechce prodělávat. Co pak se dále děje, už není nic než řetězová reakce, předávání horkého inflačního bramboru jedním druhému na cestě výrobku ke spotřebiteli, občánkovi jako jsem já a vy, vážený čtenáři.

Zde ale, vědom si jistých statistických skutečností, dovolím si chvilinku své laické úvahy malinko rozvést.

V následujícím jsou uvedeny průměrné ceny tří hlavních tzv. energetických zdrojů, bez nichž se dnes nic neobejde: nafty, otopného plynu a elektrické energie...v letech 2011 a 2013:

Vycházeje ze svých účtů, zde jsou přibližné hodnoty těchto důležitých zdrojů:
Průměrná cena obyčejného benzinu u čerpadla v roce 2011 byla 1.28 dolaru za litr.
Průměrná cena zemního, otopného plynu v roce 2011 4.38 dolarů za GJ.
Průměrná cena za kWh elektrické energie 0.0654 dolarů.
V roce 2013 (tedy v prvním čtvrtletí) pak průměrná cena litru obyšejného benzinu 1,37 dolaru za litr.
Elektrické energie 0.069 dolaru za kWH
A otopného plynu 2.977 dolarů za GJ ... nejnižší ceny za posledních mnoho let.
Vycházeje z těchto průměrných hodnot, pak se průměrná cena těchto základních produktů v průběhu dvou posledních let zvýšila přibližně takto:
Benzin ... o 2.8 procent/1 rok
Elektrická energie ... o 2.2 procent/1 rok
Otopný plyn ... dnes sazba nejnižší v posledních dvou, třech letech.
Jak pak má spotřebitel, jakkoli vnímavý a snažící se pochopit zvyšování cen, zboží a služeb přesahující tyto hodnoty ... k deseti i víceprocentnímu zvýšení?

V prosperující, ekonomicky stále zdatné zemi jako je Kanada, je s ohledem na tento inflační jev pamatováno i na seniory, tedy penzisty, a to tzv. inflation indexem, který ale značně pokulhává za procentem inflace o němž se senior při svých nejzákladnější nákupech dozvídá. Ten indexing nad jen drží krok se zvýšenými cenami zmíněných komodit, sotva ale s těmi, s nimiž se penzisté spolu se svými spoluobčany setkávají v obchodech a v příjmu účtu za služby... (i těmi, týkajícími se kupř. zdraví... značné procento zvýšení poplatků kupř. za fyzioterapii, masáže a pod.)

Pokud jde o ceny poskytovaných služeb, či odměny za ten či onen výkon, zde sotva obstojí vysvětlení, že firma ABC zvýšila svůj tarif proto, že tak učinily i firmy konkurenční. A pokud jde o zvyšování platů, mělo by se dít jen v relaci ke zlepšení kvality a nebo nutnému zvýšení vynaložené práce. Jinak je to než onen dominový efekt s vysvětlením sotva uspokojujícím... Všechno je dražší! Chybí důkladné zdůvodnění a vysvětlení, proč tomu tak je. Jinak může jít o malé i větší zneužívání onoho trendu ....vyhlášením inflačního času, období, tedy letu onoho mystického bumerangu.

Docela malý a zcela konkrétní příklad:
Televize (Shaw Cable): Základní měsíční poplatek $50.95 v dubnu 2012. V květnu 2013 $64.90... stejný počet kanálů, stejná kvalita obrazu. Zvýšení v průměru za rok ... o 27 procent! Zcela v rozporu i s tím faktorem, který udává Statistický úřad jako míru roční inflace.

Franta (Frank) od včerejška dělá novou podrážku na polobotkách o dvacet procent dráž než před týdnem. Proč já bych tu samou práci měl dělat za nezměněnou cenu, eh?, praví s úsměvem John. I když otop, elektřina či případný provoz vozidla, mě nestojí o nic víc, ale ten zatracenej František, přece nemůžu za ním zůstat pozadu!

Proč jenom člověk nemůže být bezmála dokonalý ... někdy se mi zdá, že k takové úrovni se blíží jen inflací postižený spotřebitel.
Tolik tedy o tomto jevu v kostce, případnou nepřesnost autora možná objeví pozorný čtenář ....

Globální oteplování – laický názor                                        

O tom, že k takovému jevu dochází nepochybuji. Dokonce, s rezervou, ani o tom, proč tomu tak je. Zda za dvacet let stoupne hladina oceánu o tři centimetry nebo půl metru je sice velký rozdíl, na který ale, obávám se, může mít lidstvo trochu vlivu jen za určitých a ne právě snadno dosažitelných okolností.

Dnes na Zemi žije cca 7,000 000 000 lidí.

Čína má dnes 1,347 350 000 obyvatel

Indie 1,210 193 400 obyvatel

Obyvatel obou těchto zemí dohromady  je tedy 36 procent z celkového počtu sedmi miliard.

Nejpokrokovější a technicky nejvyspělejší země – USA, Německo, Francie , Australie a UK mají dohromady cca 546 978 000 obyvatel

Což je 7.8 procent z celkového počtu obyvatel dnes.

Porovnáme-li technický a technologický  vývoj (či tzv. pokrok) těchto západních zemí za posledních cca 40 let s Čínou a Indií za stejnou dobu, výsledek je notoricky známý.   Když pak uvážíme přírůstek obyvatel v těchto dvou velikých zemích za stejnou dobu a zvýšení objemu jejich výroby a technologie, dostáváme obraz, který lépe než teorie učenců a výpočty počítačů dávají  odpověď na dnešní horšící se klimatickou situaci.

Jaké je tedy řešení?

Obávám se, že v účinku dosti chabé.

I když západní člověk-spotřebitel vezme rozum do hrsti a omezí své požadavky mnohdy zdůvodněné jen touhou vlastnit, prodá dvě ze čtyř aut v domě a podobně, sotva se dá očekávat, že v odpověď na to Indie a Čína, které se z bědného stavu pomocí globalizace a západních investic stávají ekonomickými veličinami, utne přísun automobilů do rodin svých občanů. A nebo snad to bude možné? Najde se světová osobnost, která dokáže přesvědčit nejen jednu, ale obě strany v tom smyslu,  aby ti dnes bohatnoucí a stále vyspělejší zastavili svou cestu za úrovní jakou má Západ a tam žijící obyvatelstvo se zřeklo části svých vymožeností? Kapinku mi to připomíná kvadraturu kruhu, zjednodušeně řečeno. Vyjádřeno je to ale s minimálním počtem slov a bez počítačových simulací a jiných nádherností naší pokrokové doby.

Demokratické země zajišťují svobodu názoru a tak jí tímto využívám.

Vladimír Cícha

* * *

Zobrazit všechny články autora