Chvála pøírody
Nabízí se jistì celá øada mo¾ných i nemo¾ných témat, která jsou velmi vhodná pro chválení, a je naprosto jisté, ¾e pøíroda, kterou bych nejradìji napsal s velkým „P“, opravdu patøí na jedno z pøedních míst. V¾dy» zcela oprávnìnì ji pro její moudrost a velebnost èasto nazýváme Matka Pøíroda!
Zaènu nìkolika kardinálními otázkami - co je to vlastnì pøíroda a kde se vlastnì vzala? Zdá se, ¾e pøíroda je vše, co na naší zemìkouli nevytvoøil èlovìk. Pátraní po tom, kdo tedy tu naši pøírodu vytvoøil, ponechejme pro jistotu stranou a pouze konstatujme, ¾e se mu to povedlo pøímo zázraènì. Navíc ten dotyèný stvoøitel zcela originálnì a nenapodobitelnì pøírodu rozdìlil na ne¾ivou a ¾ivou. Je tedy jasné, ¾e spíše bychom mìli chválit toho stvoøitele, ale jeliko¾ se lidstvo za celou dobu své existence jednoznaènì nedopátralo, kdo to je, musíme vzít za vdìk tím, ¾e budeme chválit jeho stì¾ejní dílo. O rozmanitosti obou pøírod – ne¾ivé i ¾ivé – toho bylo øeèeno a napsáno tolik, ¾e snad ani nemá cenu se o tom zmiòovat, ale ono to prostì nedá. Obdivovat a chválit musíme nádherné tvary, barvy i zvuky, které nám nabízí ke kochání pøíroda ¾ivá i ne¾ivá. Na souši, ve vodì i ve vzduchu. Smìle mù¾eme tvrdit, ¾e pøíroda je tím nejvìtším a nejvšestrannìjším umìlcem – sochaøem, malíøem i hudebníkem. Ale nejen to, ona je i nejvìtším uèencem a organizátorem, proto¾e nad jejím celkovým øádem mù¾eme jen zírat! A na to, ¾e bychom do nìj mìli nìjak zasahovat, si radìji nechejme zajít chu»!
Jestli¾e se jen trochu zamyslíme, mìli bychom objevit zajímavý poznatek, ¾e i my lidé jsme zcela zákonitì nedílnou souèástí pøírody. Pøi podrobnìjším zkoumání pak pøijdeme na to, ¾e èlovìk jako jedinec je nejprve souèástí pøírody ¾ivé - a po svém odchodu do vìèných loviš» - té ne¾ivé. A vezmeme-li v potaz lidstvo jako celek, to je pak paradoxnì permanentnì souèástí obou tìchto pøírod!
Podívejme se na teï ještì na pøírodu z jiné strany. To, ¾e ji oznaèujeme za matku, vyvolává celou øadu zajímavých otázek, na které existuje celá øada ještì zajímavìjších odpovìdí. Vezmìme to tedy hezky popoøádku. Komu nebo èí je vlastnì pøíroda matkou? Zøejmì nás všech, ale pak to znamená, ¾e ka¾dý z nás má matky dvì! Nevím, kdo pøírodì titul matka pøidìlil, ale a» dumám jak dumám, opravdu nevím, kdo je v tomto pøípadì jejím partnerem a tedy naším otcem. ®e by i zde platilo známé – matka je v¾dy jistá, otec èasto, nebo v tomto pøípadì v¾dy nejistý? Nebo ¾e by byl ten otec nadpozemský? No nechejme to koòovi, ten má vìtší hlavu, a pokraèujme v dalších otázkách, které mo¾ná leckomu táhnou myslí.
Mìla naše matka pøíroda nìjaké rodièe èi dokonce i prarodièe? Jistì bychom se my všichni zvìdavci o nich rádi nìco dozvìdìli. Nebo další palèivá otázka – má naše matka pøíroda i nìjaké další potomky a máme tedy nìjaké sourozence? Vùbec se nedivím Denikenovi a jemu podobným, ¾e si s tím dìlají takové starosti! Pøestaòme ale s nezodpovìditelnými otázkami a vra»me se ke chválení. Chválit matku pøírodu je mo¾ná nošením døíví do lesa, ale ka¾dopádnì neuškodí, kdy¾ si jí budeme vá¾it nejménì tak, jak si ka¾dá matka zasluhuje. Musíme si uvìdomit, ¾e my lidé zdaleka nejsme pány pøírody, a ¾e nejsme na naší zatím ještì stále jak¾ tak¾ krásné planetì sami. Chovejme se zodpovìdnì a prozíravì jak k pøírodì, tak i sami k sobì, a tedy i k lidstvu jako celku! Je to nutné u¾ proto, aby nejen bylo co chválit, ale také aby mìl kdo chválit!
Vladimír Vondráèek
* * *
Ilustrace František Kratochvíl
Zobrazit všechny èlánky autora