Václav ®idek: Hoøí, má panenko!
aneb
Jeden za všechny a všichni za jednoho!
Bylo to zaèátkem jednoho velkého vítìzného øíjna, mìsíc po zapoèetí školní docházky první tøídy. Šestiletý Míša odjí¾dí vlakem s velkou èervenou pìticípou hvìzdou a se svými rodièi i o šest let starším bratrem Tomášem smìrem na Západ. Pøi strachuplném pøejezdu státních hranic v Rozvadovì, nic netuší a nemá ponìtí co ho èeká v blízké budoucnosti i v nejbli¾ších letech. V té chvíli bylo pro nìj nejdùle¾itìjší jedno: ¾e má mámu, tátu i milovaného brášku sebou. Byl to pøekrásný slunný den 4. øíjna 1980 a jeho rodièe se rozhodli emigrovat. Obøí rudá hvìzda z nevinného èerveného kvítí, jak ten Tulipán od Suchého, a u ní rozkroèený nevinný pohranièník ve vysokých holinkách i se samopalem na bøiše, tohle ještì více utvrdilo pøesvìdèení táty a mámy se nevracet.
O pár let pozdìji ve svobodném Kolínì nad Rýnem, kdy¾ bylo Michalovi 12 let, pro¾il s rodièi nebývalé dobrodru¾ství a to v nìm zanechalo pevné rozhodnutí o jeho budoucím povolání. Dva dny po skonèení vánoc pøilétl na støechu jejich obydlí i firmy, kde oba rodièe pracovali, nemilosrdný ¾íznivý Èervený kohout. Všem doma se podaøilo v posledních vteøinách za velmi ztí¾ených okolností zachránit své ¾ivoty a uniknout rychle šíøícímu se peklu.
Ne v¾dycky a ne na všechny pro¾ití nìèeho takového pùsobí stejnì. Michalova maminka se u¾ asi nikdy nezbaví panického strachu ze zápachu ohnì a spáleništì doprovázeného silným bušením srdce, nervovou slabostí a nevolností. U Michala tomu bylo právì naopak. V ten den se toti¾ rozhodl, ¾e se urèitì stane hasièem a bude lidem pomáhat.
Od té doby se ze svého rozhodnutí neslevil a dìlal vše proto aby ho naplnil a tak svùj sen uskuteènil. Nevím proè, ale dost èasto se mi ve spojitosti s touto nelehkou slu¾bou lidem vybavil Formanùv film Hoøí, má panenko! a také dost èasto jsem pod vlivem tohoto zajímavého filmu na tuhle slu¾bu podobnì nahlí¾el. A¾ teprve, kdy¾ jsem byl díky Michalovi do všeho vta¾en, zaèal jsem na všechno koukat jinak.
Dostat se v Nìmecku na výuèní obor, který má s vykonáváním tohoto nelehkého a nebezpeèného povolání nìco spoleèného není vùbec lehké. Michal se uèil tøi roky stavebním tesaøem, poznával nosnost støešních krovù, jejich konstrukci i propojení na celou budovu i jejich stavbu. Aby mìl ještì vìtší šanci se dostat na tohle povolání pravých chlapù, pøihlásil se k Dobrovolným hasièùm, kde byl zrovna tak nemilosrdnì nasazován s jeho profesionálními kolegy k rùzným pøírodním katastrofám, jako jsou povodnì, o které skoro ka¾dým rokem není v Kolínì nouze.
Kdy¾ se Michal vyuèil, tak si podal pøihlášku k pøijímacím zkouškám v Kolínì a v Bonnu. Kolínská škola patøí v Nìmecku k jedné z nejlepších a tím pádem i k nejpøísnìjším. Z nìkolika set pøihlášek bylo napø. vybráno na 80 adeptù, a ti všichni jednoho dne stanuli na jedné startovací èáøe pøijímacích zkoušek. Výbìrová kriteria byla velmi pøísná a pøihlí¾elo se ke všemu, od dobrého psychického stavu pøes špièkovou sportovní kondici a¾ po koeficient inteligence. Po skonèení tìchto psychicky a fyzicky nároèných zkoušek zùstalo ve výbìrovém sítu jen osm adeptù, ze kterých po ústním pohovoru ještì dva odpadli. Michal byl dobøe pøipraven a tak se ocitl mezi tìmi šesti š»astnými.
Domù pøišel ze zkoušek strašnì unaven ale spokojený sám se sebou - podaøilo se mu hned na poprvé nìco, co se jiným podaøí a¾ po nìkolika letech a nebo vùbec ne.
Tím ale vše nekonèilo a bìhem absolvování Hasièské školy mu stále hrozilo, ¾e tøeba pro nesplnìní èasových sportovních limitù, nebo porušení káznì mù¾e být ze školy vylouèen. Hasièská škola trvala rovných 18 mìsícù a po skonèení je absolvent nejenom hasièem ale také sanitáøem. Ve slu¾bì se toti¾ jezdí støídavì na záchrance a potom s hasièským autem. Pozdìji nebylo stejnì všemu konec a po skonèení školy ještì musel dva roky èekat, tzv. zkouškové období do 27 let - ne¾ byl pøijat na stálo a byl uznán státním zamìstnancem.
Krátce po skonèení školy nastoupil Michal blízko bonnského letištì u hasièského útvaru Köln - Porz, kde se stal brzy v pracovním týmu i u svých nadøízených velice oblíbeným, ¾e kdy¾ chtìl po nìjakém èase pøejít ke speciálnímu útvaru pro záchranu ve výškách, šéf mu øekl: Ano, mù¾eš jít ale pod jednou podmínkou, ¾e za sebe najdeš tak dobrého náhradníka jako jsi sám. To rozhodlo, ¾e u¾ u útvaru zùstal. Tato speciální jednotka na záchranu lebensmüde (sebevrahù) ve výškách je tohoto druhu v Kolínì jediná a vy¾aduje se u ní nejenom perfektní fyzická kondice, ale záchranáø musí být i dobrým psychologem, aby prvoøadì dokázal sebevrahovi jeho plánovaný èin rozmluvit.
A pak se i nìkdy stane, ¾e sebevrah pøíjme nabídnutou ruku k záchranì a vrhne se i se svým pøipoutaným zachráncem na lanì do vzdušné propasti pod sebou. Mimo tohoto útvaru existuje v Kolínì ještì jednotka speciálních hasièù potápìèù, nasazovaných pøi vytahovaní mrtvých obìtí z hlubokých vod.
Kolín nad Rýnem s poètem 1 milion 15 tisíc obyvatel má ve svém sboru na 800 hasièù z nich¾, kdy¾ není mimoøádná pohotovost, slou¾í dennì 24 hodin u 11 útvarù na 172 opravdových chlapákù, mezi kterými nesmí být nìjakých osobních sporù, hádek a nesnášenlivosti - všichni musí být jako jeden mu¾.
Slu¾ba nìmeckých hasièù se netýká jenom ohnì a povodní, jeho práce je velice rùznorodá, jejich škola se øadí k nejlepším na svìtì a daleko pøedèí školu v USA. Ka¾dý nìmecký hasiè by byl podle své kvalifikace, v Americe velitelem.
Nìmecký profesionální hasiè musí být velmi znalý nejen první pomoci ale musí být nìco jako na pùl pohotovostní lékaø.
Po ukonèení 18-ti mìsíèní školy èekalo Michala opìt pùldruhého roku speciálního školení, musel projít operaèním chirurgickým sálem, kde mìl i jako anestezista slu¾bu po 7 týdnù. Asistoval pøi operacích i porodech. A na samém konci opìt pøísné zkoušky i tou¾ebnì oèekávaná hodnost Retungsasistent - záchranáøský lékaøský asistent. Ka¾dý rok musí absolvovat nová školení napø. pro protichemické katastrofy, plavèík záchranáø i další pro rozšiøovaní kvalifikace. Mimo øidièáku na auta s modrým svìtlem, si udìlal také øidièák na øíèní lodì, na automobilovou ¾ebøíkovou soupravu a na velký autobus pou¾ívaný pøi velkých katastrofách.
Na portzké stanici zvoní tøikrát za sebou poplašnì gong a následuje obvyklé hlášení: Gynekologický poplach prvního stupnì! To znamená blí¾ící se porod, který nebude potøebovat úèast lékaøe. Teprve u druhého stupnì pøijí¾dí i doktor. Pohotovostní vùz se spìšnì øítí ulicemi Kolína. Za chvíli je tøíèlenný tým záchranáøù u budoucí maminky, která bydlí a¾ ve ètvrtém poschodí bez výtahu. Michal znalecky hodnotí situaci v bytì - marokánská rodièka le¾í na zemi na matraci, kolem ní seskupena celá rodina asi deseti vystrašených lidí - a jeliko¾ dostala ji¾ pravidelné bolesti, posílá rychle své dva kolegy pro nosítka. Ti mohou být nìkde tak na pùl cesty, kdy¾ on u¾ vidí, ¾e nemilosrdnì se všemi pøíznaky hlásí porod. Michal se sklání aby rodièce pomohl, a s hrùzou zjiš»uje, ¾e zùstal v místnosti s budoucí maminkou úplnì sám. Celá rodinka, kdy¾ zahlédla èervenou hlavièku pøicházejícího dì»átka, tak se ze strachu zmizela. Nejpøíjemnìjší to nebylo, v¾dy» to byl první Michalùv porod a k tomu ještì
bez jakékoliv pomoci.
Musel zachovat chladnou hlavu a celý porodní proces sám zvládnout, který se ještì k tomu zkomplikoval tím, ¾e dì»átko mìlo obtoèenou pupeèní šòùru kolem krèku, a ta se musela ještì døív, ne¾ ji odstøihl, rozmotat. Jeho kolegové, kteøí u¾ se vraceli a nacházeli se o patro ní¾e, slyšeli pláè dítìte, ale mysleli si, ¾e to vychází z jiného bytu. Jaké bylo jejich pøekvapení kdy¾ vešli do bytu a vidìli jak jejich kolega stojí uprostøed místnosti a dr¾í v rukách ji¾ èerstvì narozeného chlapeèka a kolem nìho u¾ jásá celá rodina.
V Kolínì nad Rýnem je konec obvykle teplé zimy. Následkem tání snìhu v dalekých horách vystoupila dravá voda v Rýnu ze svého tisíce let starého koryta a v nespoutaných místech se rozlila do blízkého okolí. Vùbec ji nevadilo, ¾e statisíce lidí oslavuje svùj ka¾doroèní karneval. Výjimkou snad bylo jen pár chlapcù na hasièském útvaru Köln - Porz i jinde, kteøí byli v pohotovosti po celých 24 hodin a» u¾ kvùli velké vodì anebo kvùli divokým rejùm karnevalu.
Dva mladí lidé, dívka s chlapcem, jí nebylo víc ne¾ dvacet, se hádají na pontonu, snad i alkohol a ¾árlivost v tom sehrává svou emocionální roli, ¾e se najednou dívka vrhá rovnou z pontonu pøístavištì pro lodì do rozvodnìného ledového Rýna a nespoutaný divoký proud ji zaèíná rychle unášet. Pak následuje pár vteøin rozmyšlení a její pøítel skáèe za ní, aby svou rozhnìvanou lásku zachránil. Pøíbìh vyšitý jak z Èervené knihovny, ale prùbìh i konec byl zcela jiný.
Na hasièské stanici v Porzu se ozval opìt poplašný gong a hned za ním hlášení o dvou mladých lidech, kteøí visí na vyènívajícím keøi v divokém proudu Rýna mnoho metrù od bøehu. Tým 13 odvá¾ných hochù hasièské jednotky je za necelých 5 minut na místì nehody. Na bøehu stojí celý promáèený pøítel dívky, který sice svou pøítelkyni nezachránil ale zachránil sebe, ¾e staèil ještì z rozbìsnìné øeky ke bøehu doplavat a na keøi visí sebevra¾edkynì s dalším svým zachráncem, který byl od policie a nerozmýšlel se riskovat svùj ¾ivot, aby ji zachránil. Kolem, tak jako poka¾dé, desítky èumilù, pozorující jak tohle velké divadlo dopadne.
Senzacechtivost mnoha lidí po celém svìtì nezná svých hranic, snad bych to pøirovnal hladu po násilí, nìco jako zbìsilá krve¾íznivost. Jistì v tom svou roli hrají veøejné sdìlovací prostøedky i skladba programù televize. Kolikrát mi Michal vyprávìl, kam a¾ mù¾e dojít taková hladovost.
Napøíklad pøi velké vodì na mostech v Kolínì stojí stovky lidí a èekají nedoèkavì, ¾e ka¾dým okam¾ikem se pøevalí divoká voda pøes poslední bezpeènostní hráz, a tak nemilosrdnì zatopí celé Staré Mìsto. A v okam¾iku, kdy se tohle stane, stovky lidí zaènou fanaticky tleskat a pískat, jako pøi nìjaké velkém gladiátorském pøedstavení a pozvedají èíše sektu, který si pøinesli za tímto úèelem na most.
Kdy¾ se nad tímhle slušný èlovìk zamyslí, tak mu musí zcela zákonitì bìhat údìsný mráz s ostrou kosou po zádech a klade si otázku, kam se celá naše, coby vyspìlá civilizace naší planety, bezhlavì øítí. Podobná úèast, která je vysoce alarmující a je odrazem svìtové, jakoby slušné vyspìlé spoleènosti, pøi takovýchto katastrofách. Pokuty za úèast jsou vysoké a pøesto nejsou nic platné.
Náš hrdina celého pøíbìhu je svou posádkou první na místì. Všichni bezradnì èekají na pøiplutí øíèních hasièù a na záchranu helikoptérou ze vzduchu. Michalovi se na chvíli honí rùzné myšlenky hlavou a pak sám, bez rozkazu jiného, rozhodne. Shazuje ze sebe tì¾kou bundu a boty, uvazuje se na dlouhé lano, které si nechá od svých kamarádù jistit. Druhé lano bere do ruky a vrhá se do vln. Proud je tak silný, ¾e se hned napoprvé nepodaøí dostat k zajatcùm velké vody a nemilosrdnì ho snáší. A¾ teprve na tøetí pokus se k nim dostane, uvazuje je na druhé lano, oba jsou vyta¾eni.
Záchranná akce úspìšnì skonèila. Mo¾ná rychlé Michalovo rozhodnutí neèekat na další pomoc z vody nebo ze vzduchu a sám skoèit do Rýna zachránilo jednomu nebo obìma ¾ivot. V takovýchto situacích ka¾dá vteøina hraje svou roli v záchranì ohro¾eného ¾ivota.
Na druhý den palcové titulky v novinách píši o hrdinném èinu policejního úøedníka a o hasièích ani zmínka. A jak u¾ to v ¾ivotì chodívá, tak po nìjakém èase pøišlo k hodnocení a náš záchranáø zùstal stát úplnì v pozadí - vyznamenán byl pøíslušník policie, který skoèil do rozvodnìného Rýnu a potom byl z nìho vyta¾en. Ale Michal je skromný a nelituje toho, v¾dy» to pøeci nedìlal pro vyznamenání ale proto, ¾e cítil v sobì nutnou potøebu pomoci v nouzi lidem.
Ještì je nutno na závìr dodat, ¾e hasièi v Nìmecku mají ve své pracovní náplni nasazení svého ¾ivota, za které jsou placeni, které je pochopitelnì spojeno se stateèností, a tak na vyznamenání u¾ není místa.
Kdy¾ u¾ nic jiného, tak patøí, kdysi malému chlapci z Prahy, aspoò mùj obdiv. V¾dy» si dokázal splnit svùj chlapecký sen a dnes stojí š»asten vedle nejlepších hasièù svìta.
***
Fotografie © Václav ®idek
Zobrazit všechny èlánky autora