Meè Damoklùv
Další rèení, které obèas potkáme i ve svìtì politiky. Rád se pøiznám, ¾e jsem ho vnímal jako jistou hrozbu, ale pøesný obsah té hrozby jsem si nevybavoval. Zopakujeme si to spolu?
Bylo, nebylo…
V sicilském mìstì Syrakusy se nìkdy v pátém století pøed naším letopoètem ujal vlády krutý diktátor Dionýsos. Podle nìkterých historikù to nebyl mu¾ nemoudrý, ale vládl rukou velmi tvrdou. Potkávalo ho patrnì to, co v nedávné dobì asi i kmotra Mrázka. Aè bohatý a mocný, bál se vlastnì všeho a všech. Nedùvìøoval ani vlastním dcerám, nedal jim do rukou nù¾ky a vlasy mu musely upravovat horkými skoøápkami od oøechù.
Vìøil jedinému mladíkovi, který se ale jednou nevhodnì usmál nìjakému vtipu a i on zaplatil ¾ivotem. Jako ka¾dý podobný despota byl pochopitelnì obklopen spoleèností pøí¾ivníkù a lichotníkù, neváhal bych napsat vlezprdelkù. Jeden z nejvìtších se jmenoval Damoklés. Nevynechal ¾ádnou pøíle¾itost k tomu, aby se vemluvil do pøíznì tyrana, ale jednou se pøepoèítal.
Na jakési hostinì zase pìl chválu na svého vladaøe. Jak je š»astný, jak krásnì ¾ije obklopen bohatstvím a slávou. Vladaø ale patrnì nebyl hlupák, a tak se pochlebníka zeptal, zda si to nechce vyzkoušet. Damoklés nadšenì souhlasil, a to nemìl dìlat. Vladaø ho nechal obléci do drahých rouch, obklopil ho spoustou vybraných lahùdek, nevím, mo¾ná ¾e i krásné ¾eny byly ve høe. Damokles záøil štìstím. Jen¾e…
Panovník nechal nad šiji Damokla zavìsit na tenké koòské ¾íni ostrý meè. Mohl ve zlomku vteøiny spadnout a všechny radosti svìta pro nìj konèily. Takhle vypadá moje štìstí, vysvìtlil mu vladaø. ®iju ve vìèném strachu, v obavách z tìch, kteøí se bojí mne. U¾ívám si tìch pomyslných radostí asi jako ty tìch pod hrozbou ostrého meèe.
Zdá se, ¾e Damokles se pouèil a pøestal se ucházet o bohaté prebendy u tyranova dvora. Jak jsou uèenliví dnešní politici, to posuïte sami.