Hádavý homosexuál

V nadpisu trochu provokuji, i když je více než jisté, že velký antický filozof měl výrazné homosexuální sklony. Nechci to zdůrazňovat, ale ani tajit. Homosexualita a bisexualita k antice patřila skoro samozřejmě, třeba o Caesarovi snad se v Římě říkalo, že byl ženou všech mužů a mužem všech žen. Obdiv k mladým chlapcům byl skoro normou a románek Sókrata s problematickým politikem i vojákem Alkibiadem byl v Athénách veřejným tajemstvím.

Sókratés (asi 469-399 př. n. l) je pro některé filozofy (je jich menšina) dokonce fiktivní postavou, kterou si vymyslel jeho žák Platón, aby mohl lépe propagovat své myšlenky. Pravdou je, že se nezachovalo žádné jeho dílo a všechny jeho myšlenky známe jenom z díla Platonóva a několika dalších současníků. Bývá tradován jako mimořádně ošklivý, povídavý a obtloustlý kmet, který obtěžuje na tržišti občany, provokuje je k diskusím a svým logickým myšlením a výřečností přivádí ke správným závěrům. Zdá se ovšem, že Sókratés v mládí také bojoval v Peloponéských válkách a vedl si statečně. Vždycky si stál za svými názory, ochotný postavit se i proti názoru většiny.

Přemýšlím, jak zjednodušeně vysvětlit podstatu Sókratova učení. Vycházel ze sofistů, což byli placení řečníci, myslitelé, používali na první pohled přesvědčivý způsob argumentace, založený však na dvojznačnostech a jiných tricích, které posluchač v první chvíli neprohlédne. Sókratés se proti nim ovšem vymezoval, ač i on sám považoval schopnost logického myšlení a výřečnost za velký dar bohů.

Filozof prý říkal, že dostaneš-li dobrou ženu, budeš výjimkou, dostaneš-li zlou, staneš se filozofem. Příběh jeho druhé ženy Xantipy je možná důkazem jeho moudra. I když, pokud vím, o Xantipě existuje snad jediná dochovaná zmínka a zdá se, že symbolem zlého a hašteřivého ženství se matka tří Sókratových synů stala až v průběhu doby. Jaká byla její role ve filozofově životě, je těžké soudit.

K Sókratovi patří také známý výrok: vím, že nic nevím. Zase je potřebné chápat to v širším kontextu filozofovy osobnosti. Věřil, že opravdová moudrost je v poznání vlastní nevědomosti. A věřil také, že existuje jen jedno dobro, a to je vědění a existuje jen jedno zlo, a to je nevědomost. K tomu vedl i své žáky jako prostý a řadový občan Atén, uctívaný i nenáviděný.

Lze říci, že filozofovým majstrštikem je jeho smrt. Doslova korunoval právě svým koncem své myslitelské i lidské dílo. Nebudu zacházet do podrobností. Pravdou je, že byl soudem odsouzen pro pobuřování mládeže k trestu smrti, bylo mu uloženo vypít pohár jedovatého bolehlavu. Zdá se, že sedmdesátiletý myslitel měl možnost utéci, jeho žáci mu ji nabízeli. Sókratés ovšem odmítl, věrný řecké tradici úcty k zákonům prohlásil, že užíval za svého života i výhod obce, a pokud ho podle jejích zákonů nespravedlivě odsoudili, bude ten rozsudek respektovat. Je to skoro symbolické naplnění té tolik zdůrazňované úcty k zákonům obce, tak charakteristické pro starověké Řecko.

Pokud mi prominete tu nutně zjednodušující podobu vyprávění, ještě bych se s vámi rád stručně podíval na osobnost Platóna a Aristotéla. A pak se zas vrátíme k bájím nad Olympem.

Josef Hejna

Další články autora