Jak jsme letìli s lajkou II.
(pokraèování po 3 letech)
Slyšel jsem, ¾e se srovnává vìk psa a èlovìka koeficientem 3:1, ¾e kdy¾ jsou pejskovi tøi roky, tak je na tom jako èlovìk v jednadvaceti letech. Zaèínám tomu vìøit a pokusím se napsat proè.
Koncem roku 2009 jsem na Seniortipu popsal, jak jsme letìli s lajkou, nikoli do vesmíru, ale z Moskvy do Prahy. Nyní se pokusím pøiblí¾it nìkteré události, které se v ¾ivotì toho pejska od té doby udály.
Tak nejdøíve je tøeba øíci, ¾e velmi rychle vyrostl a to tak, ¾e se ani nechce vìøit, ¾e to byl nìkdy tem malý méïa, kterého jsme pøevá¾eli jako zavazadlo a kterého by se nikdo nebál pohladit.Vyrostl v ohromného psího frajera, moc mu to sluší. Ale ten vzhled, který byl ocenìn øadou medailí na pøehlídkách krásy, chci øíci výstavách je jen jedna z jeho pøedností.
Ta hlavní je jeho schopnost k tomu, k èemu je pøedurèen, to je k lovu. Je tøeba uvést, ¾e do vínku dostal pøedpoklady po rodièích, oba byli vynikajícími pomocníky pøi lovu v tajze, pøi lovu zvìøe ne tak ledajaké, osvìdèili se i pøi lovu medvìdù.
Ale znáte to, talent je jedna vìc, ale nestaèí, je tøeba vlastní píle, vytrvalosti a chuti a to ten náš fešák- ani jsem vlastnì ještì neøekl jak se jmenuje- Kubari má. Dokonce na to má potvrzení, taková vysvìdèení z øady mysliveckých zkoušek a to vysvìdèení vesmìs s výborným prospìchem.
Stejnì však, jako v tom našem ¾ivotì jedna vìc jsou vysvìdèení a druhá vìc pak jak kdo doká¾e co zná uplatnit v ¾ivotì, tak je to i u psù. A i zde je nutné konstatovat, ¾e Kubami plnì dokazuje èemu se nauèil. Skutky hovoøí samy za sebe, mezi jeho úlovky jsou divoèáci, kuny, lišky, kachny, ba¾anti. Náramnì ho to baví a pøi pobytu v lese prozkoumá ka¾dý keø, skládku kamení a na vše upozorní páníèka.
Jestli jsem doposud všechny ty dovednosti pejska pøipisoval jemu, je tøeba to doplnit právì o roli toho páníèka, mladého myslivce od Tábora. To on ho všemu nauèil, vìnoval mu nespoèet dnù a hodin a všemu ho nauèil, usmìròoval ty jeho vlohy a neustále v tom pokraèuje.
Je však ještì jedna vìc, bez které by to nešlo, respektive díky které všechny ty úspìchy bylo mo¾né docílit. Je to vzácný vztah mezi tìma dvìma, páníèkem a jeho psem.
A to je i to, co pro mne a man¾elku je tou nejvìtší odmìnou za pøevoz lajky, vidìt tu radost, kterou jeden druhému pøináší. O té radosti z výkonù a úspìchù na výstavách a pøi lovu, které Kubari pøináší mladému myslivci víme z jeho vyprávìní. Ale my vìøíme tomu, ¾e i ten Kubari to ví, ¾e ví a cítí, ¾e z nìho páníèek má radost, ¾e ho má rád a ¾e to je další jeho motivace vedle té pøirozené lovecké vášnì, snaha udìlat radost páníèkovi za vše co mu poskytuje.
Kdy¾ se nyní vrátím k tomu srovnávání vìku, tak si myslím, ¾e takový èlovíèek, kdy¾ je mu kolem tìch 20ti, tedy ve vìku kde je Kubari nyní a je schopný, tak má také ta vysvìdèení a zkoušky, vèetnì té maturitní a kdy¾ ještì sportuje tak má i ty medaile jako Kubari, tak¾e já ten pøepoèet a srovnání vìku potvrzuji i kdy¾ to ze druhé strany znamená pøipustit, ¾e k tomu co pejskovi staèí tøi roky, my potøebujeme 21 let.
Jaroslav Petøík
Další èlánky autora: