Héraklés
Pøi putování s Argonauty jsme narazili také na hrdinu z nejbájnìjších, Hérakla. Bozi ho odveleli za jinými úkoly, z nich¾ nejznámìjší je asi úklid Augiášových chlévù, ale zdaleka ne èin nejvìtší. Jistì vám neušlo, ¾e i naši politici rádi uklízejí Augiášovy chlévy, které jsou v¾dy k nalezení u soupeøících stran. Tak struènì k èinùm rekovým.
Héraklés byl plodem Diovy mimoman¾elské aktivity, a tak jistì nikoho nepøekvapí, ¾e mu Diova man¾elka Héra pøíliš nepøála. Matkou Hérakla byla Alkméné, man¾elka thébského krále Amfytriona. Nebudu podrobnì rozebírat, jak a proè se na èas dostal do podruèí Eurysthea, byla za tím Héøina lest a nepøejícnost. Ta byla i za vysláním dvou hadù ke kolébce Háraklovì. U¾ tam ovšem osvìdèil svou sílu, a jako mimino oba hady uškrtil. Sympatické na tom hrdinovi je trochu i to, ¾e to nebyl ¾ádný svìtec a zøejmì ani velký intelektuál. V záchvatu vzteku uhodil jako mladièký ¾ák lyrou do hlavy uèitele hudby a zpìvu, zabil ho a byl za trest poslán do vyhnanství pást stáda.
Otci i matce se po synovi ovšem stýskalo, po èase se smìl vrátit. Nezapomeòme, ¾e na poèátku mu¾ných let potkal dvì dámy, elegantní, nemorální, ale pùvabnou Rozkoš a krásnou, ušlechtilou, ale prostou Ctnost, nebo také Práci. Nezaváhal, zvolil Ctnost a svými skutky postupnì dokazoval, ¾e jeho volba byla správná.
Ji¾ zmiòovaný Eurystheus byl, trochu pøièinìním Héry, na èas Héraklovým nadøízeným a pøidìlil mu deset velmi nároèných úkolù, které rek postupnì splnil. Pøesnìji jich splnil dvanáct, nebo» o splnìní dvou se rozhoøel spor. Sporné bylo právì vyklízení Augiášových chlévù. Král Elidy, Augias, mìl velká stáda dobytka a stáje dlouho nikdo neuklízel. Héraklés slíbil, ¾e je vyèistí do veèera. Svedl ke stájím koryta dvou blízkých øek a stáje byly do veèera èisté. Vykonal to ale za smluvenou odmìnu, co¾ bylo v rozporu s podmínkami jeho hlavního šéfa Eurysthea. Proto musel splnit ještì další úkoly navíc. Pøipomeòme si ještì, ¾e Héraklés také osvobodil Prométea z pøikování ke kavkazským skalám a pøi plnìní jednoho úkolu obelstil také Atláse, který dr¾el na ramenou nebeskou klenbu. Vyvázal se ovšem z úvazku a jako svobodný ještì podnikl øadu úspìšných hrdinských misí. Byl to on, kdo dosadil na trùn trojského krále Priama, jeho¾ vládu pozdìji rozvrátili Danajci a Achajové i s pomocí Odysseova Trojského konì.
Øekl bych, ¾e Héraklés byl rek, u nìho¾ síla trochu pøeva¾ovala nad rozumem. Obèas se nechal unést, obèas obelstít, ale své závazku v¾dy plnil a své nepøátele trestal. Jeho lidský konec není nejradostnìjší. Kdy¾ mu, díky nechtìné zradì vlastní man¾elky, ubývaly síly, sám si navršil hranici, postavil se na ni a pøikázal pøátelùm, aby ji zapálili.
Pøipomeòme si ještì, ¾e Heráklés sice nevstoupil na nebesa, na to mají patent køes»ané, ale po smrti pøišel na Olymp, smíøila se s ním i Héra a pil potom nektar a pojídal ambrosii ve spoleènosti otce i bohù, jako nejudatnìjší z udatných rekù.