Olymp II.

Zjišťuji, že jsem si uložil úkol nelehký, zjednodušit Olymp. Když se nad tím tak zamýšlím, většina bohů je trochu definovaná svým popisem práce. K některým se časem ještě dostaneme v průběhu vyprávění. Neberte to prosím jako neúctu k ženám bohyním, ale v dnešním vyprávění bych se věnoval obsáhleji Poseidonovi a Hádovi, příště žádanému Héfaistovi, zjevně právem miláčkovi žen. Někteří další možná vyplynou z budoucího vyprávění, z Paridova soudu víme, že v přehlídce krásy soutěžila matka Héra s dcerami Athénou a Afroditou. Incest zřejmě na Olympu nebyl tabu.

Poseidón byl tedy Diovým bratrem, bohem moří, ale také zemětřesení, víme, že na Odyssea posílal i bouře a vichry. Žil na dně moře s manželkou Amfitrítou, s níž zplodil i několik potomků. Ale byl to, milé dámy, asi dost kanec, stejně jako brácha Zeus. Spouštěl se s kde kým a nechtějte po mně, abych jeho nemanželské úlety mapoval. Ostatně by mohl mávnout svým pověstným trojzubcem, který dostal od Kyklopů, a dopadl bych třeba jako Odysseus. Skončil bych na mořském břehu nahý a bez pomoci a na mne žádná Penelope nečeká.

Hádés je dost chmurný bůh, šéf podsvětí. Nebudu vás zatěžovat přílišnými detaily. Jenom připomenu, že v Říši mrtvých, které se podle jeho vládce říká také Hádes, vládl se svou ženou Persefonou. Měli bychom ještě vědět, že říší mrtvých protékalo pět řek, z nich alespon Styx, řeku nenávisti, Léthé, řeku zapomnění všeho pozemského a Acherón, řeku nářku, bychom si měli pamatovat.

Vstupní bránu do podsvětí hlídal trojhlavý pes Kerberos a přes Acherón převážel do podsvětí stařec Charón. Ale za úplatek, proto Řekové dávali zesnulým na cestu minci pod jazyk. Každý mrtvý se dostal před Hádův soudný dvůr. Jistě i vy cítíte stopy antiky, které se promítly do křesťanství.

Hádés nebyl příliš oblíbený nahoře na Olympu, protože i svým příbuzným připomínal, že svět je konečný. Ani on sám do společnosti bohů příliš nespěchal. Měl svůj svět a také své chmurné pomocníky, třeba Thanata, boha smrti, v černém plášti a s mrazivými křídly, Erýnie, neúprosné bohyně kletby a pomsty. Možná i jemu občas posloužil Hypnos, bůh omamného spánku, Thanatovo dvojče.

K Říši mrtvých se váží i mnohé příběhy pozemských hrdinů, já mám rád ten krásný o Orfeovi a Eurydice. Možná se k němu časem dostaneme.

Josef Hejna

Další články autora