Narcis
Jmenoval se pøesnìji Narkissos a o jeho pùvodu se názory trochu rùzní. Patrnì byl synem boha a nymfy. Byl to krásný, plachý chlapec, který se nejradìji toulal po lesích a lukách a pøehlí¾el krásu nymf, které se mu skoro vnucovaly. Ješitný mladík ale miloval jenom svou krásu. Neš»astnì se do nìj zamilovala nymfa Echo, kterou neopìtovaná láska znièila tak, ¾e z ní zùstal jenom hlas, navíc jenom poslední slabiky ze slov, jistì si vybavíte, co je dnes echo.
Nicolas Poussin: Narcis a Echo
Musée National du Louvre (Paøí¾, Franicie)
Narkissos se postupnì znelíbil bohùm a tak pochopitelnì pøišel trest za jeho samolibost. Shlí¾el se èím dál èastìji ve studánce a svém obrazu v ní. Jednoho dne se naklánìl tak, a¾ do studánky spadnul a utopil se. Na tom místì prý potom vyrostl ¾lutý kvìt narcisu, který byl ve starém Øecku pova¾ován za jedovatý.
Tak a¾ pøíštì uvidíte politika, který miluje zrcadla a objektivy, vzpomeòte na toho plachého jinocha, který miloval svùj obraz. Dneska se mu øíká Narcis.
Pøipomenu ještì druhou povìst, který se vám jistì vybaví. Pokud jste nìkdy s potìšením sledovali skvìlý film My Fair Lady, mo¾ná víte, ¾e muzikál je napsaný na motivy hry G. B. Shawa, která se jmenuje Pygmalion.
Tady trochu odboèím, jsem toti¾ velký fanda herectví Audry Hepburn a i mnì bylo líto, ¾e jí tu krásnou roli nenechali i nazpívat. I tak byla neodolatelná.
Shawova hra je napsaná jako ironická parafráze antické báje. I tam se povìsti rùzní, ale Pygmalion patrnì byl kyperský sochaø, který se zamiloval do svého výtvoru, sochy krásné ¾eny v ¾ivotní velikosti. Bohové se nad ním slitovali a soše vdechli ¾ivot. Pokud jste to tedy nevìdìli, podobnost mezi osudem profesora Higginse a kvìtináøky Lízy není náhodná.
Motivy se v historii vracejí, zdokonalují, modifikují. Antické báje jsou ale nevyèerpatelnou studnicí.
Pøíštì se tedy s vámi podívám blí¾e na bájný Olymp. Ale neèekejte, ¾e vám zmapuji všechny „bokovky“ Dia i ostatních bohù.