Strategie pøe¾ití - (3)
Krása motýlích køídel - tak se jmenovala výstava v Národním muzeu, která probíhala od srpna 2011 a¾ skoro do poloviny letošního února. Kdy¾ jsme ji se synem za mrazivých lednových dní shlédli, uchvátila nás natolik, ¾e jsme se rozhodli ji alespoò èásteènì pøenést na stránky Seniortipu ve formì seriálu èlánkù. Národní muzeum, zejména autor a komisaø výstavy Mgr. Jan Macek, nám vyšlo vstøíc, poskytlo scénáø výstavy a umo¾nilo u¾ít i nìkteré ukázky z panelù. Text ze scénáøe vybral a upravil Ivo Antušek senior, obrázky dodal a doplnil I. Antušek junior. Ka¾dý pátek máte tedy mo¾nost nahlédnout do ¾ivota motýlù, létajících perel pøírody.
Strategie pøe¾ití
Poletující motýl je trvale vystaven útokùm rùzných predátorù, ve dne hlavnì ptákù, v noci zejména netopýrù. V prùbìhu evoluce se u motýlù vyvinuly dvì vzájemnì se doplòující úèinné strategie obrany. První spoèívá ve vyu¾ití jedovatých látek, druhá v co nejdokonalejším splynutí jejich tìla s okolním prostøedím.
U maskování jde v podstatì o tvarové i barevné pøizpùsobení tìla èinící motýla nenápadným a obtí¾nì rozeznatelným pro predátora orientujícího se zrakem.
Velmi rozšíøeným typem je pøizpùsobení zbarvení tìla podkladu (tzv. ochranné nebo krycí zbarvení), na kterém motýl sedí. Tuto obrannou strategii vyu¾ívají pøedevším rùzné druhy noèních motýlù. V jejich zbarvení se uplatòují šedé, hnìdé a¾ okrové odstíny, jejich¾ kombinací vznikají pøíslušné kresebné ornamenty zajiš»ující dokonalé splynutí motýla s podkladem. V souladu s vývojem barevného maskovacího ornamentu se vyvinul i odpovídající zpùsob chování, jako napø. schopnost zvolit si vhodný podklad, shodný s kresbou køídel a správnì zaujmout polohu tìla. Nìkteré druhy motýlù zesilují maskovací efekt zbarvení køídel s pøíslušnou polohou tìla, jako napø. na zemi sedící okáè metlicový (Hipparchia semele). Ten naklání své tìlo na bok, aby co nejvíce zkrátil délku vr¾eného stínu. Velmi bì¾né u motýlù je napodobování èástí rostlin nebo jejich orgánù (listù, kvìtù, semen). Nìkteré druhy motýlù napodobují i ne¾ivé prvky podkladu, jakou jsou napø. výkaly ptákù.
Mnoho druhù tropických otakárkù, jako napø. otakárek (Graphium sarpedon) z ji¾ní Èíny, má na køídlech rùznì uspoøádaná poloprùhledná okénka, která mají rovnì¾ maskovací funkci. Nìkteøí predátoøi se toti¾ orientují pomocí stínu vr¾eného sedícím motýlem, a poloprùhledná okénka sedícího motýla rozkládají vr¾ený stín a stírají tak vlastní obrysy motýla.
Graphium sarpedon - otakárek
Velmi èastá u denních motýlù je kontrastní kombinace èerné a bílé. Tato barevná kombinace v zástinu stromù s mihotavými prùniky sluneèních paprskù skrz koruny stromù rozkládá obrys letícího i sedícího motýla na nìkolik èástí.
Výstra¾né (aposematické) zbarvení
Pestøe zbarvené druhy motýlù jsou obvykle jedovaté nebo nechutné. Jedovaté látky obsa¾ené v tìlech tìchto motýlù pocházejí zpravidla z ¾ivných rostlin housenek pøecházející v pùvodním, nezmìnìném stavu, z housenky do tkání motýla. Jedovaté látky jsou pro motýla neškodné, proto¾e jsou bezpeènì ulo¾ené ve specializovaných tkáních. Ty se tak stávají nejen bezpeèným skladištìm jedovatého odpadu, ale souèasnì chrání motýla pøed predátory. V tìchto tkáních se mohou ukládat pro obratlovce i velmi jedovaté látky, jako kyanidy, alkaloidy, kardiovaskulární jedy apod. Kromì pestrého zbarvení se jedovatí motýli vyznaèují i pomalými pohyby a malou plachostí. Úèelem po¾ití jedovatých látek predátorem však není jeho zahubení, ale pro¾ití otøesného zá¾itku, který natrvalo utkví v jeho pamìti. U nìkterých druhù se rostlinné jedy nashromá¾dìné pøedcházející generací mohou dokonce vajíèky pøedávat i potomkùm.
Vøetenušky patøí mezi naše nejjedovatìjší motýly. Jejich nápadné zbarvení varuje útoèníky pøed jejich po¾itím, proto¾e ve svém tìle obsahují nebezpeèné kyanidové deriváty.
Èasto pou¾ívanou obrannou strategií proti predátorùm je kombinace ochranného a výstra¾ného zbarvení (tzv. pseudaposematismus). Spoèívá v náhlém, neoèekávaném odhalení kontrastního zbarvení nebo kresby (tzv. fulgurace). Úèelem této strategie je pøekvapit, šokovat nebo zmýlit predátora. Pøekvapený predátor zanechá pronásledování, nebo poskytne motýlu dostatek èasu k úniku a vyhledání nového úkrytu.
Výstra¾né (aposematické) zbarvení a kresba u nechránìných druhù jsou zalo¾eny na archetypech dìdiènì zakoøenìných hluboko ve vìdomí predátorù (nevyjímaje èlovìka). Napøíklad kombinace èervené a èerné je tradiènì spojována se silami podsvìtí, èi jinými ohro¾ujícími faktory. Podobnì jsou vnímány i oèi, jejich¾ upøený pohled je podle archetypálního vzorce vnímán pøíjemcem jako projev dominantnì agresivní povahy svého nositele.
Lišaj paví oko (Smerinthus ocellatus) – velké oèní skvrny èasto s anatomicky prokreslenými detaily mají pøi náhlém odhalení na predátora šokující úèinek spojený s úlekem a zpravidla jej odradí od dalšího útoku.
Baboèka paví oko (Inachis io) – èerný rub køídel kombinovaný s kontrastnì zbarvenou lícní stranou s oèními skvrnami na purpurovém podkladì. Výstra¾ný efekt zbarvení je navíc ještì zesilován chøestivými zvuky.
Inachis io - baboèka paví oko
Mimeze
Jedovatí nebo nechutní motýli jsou pøevá¾nì nápadnì zbarvení, aby predátory upozornili na svou jedovatost, a ti si je trvale zapamatovali. Proto mnoho jedovatých druhù pou¾ívá spoleènì urèité, bì¾nì rozšíøené barevné vzory, které jsou pro predátory snadno èitelné, a také zapamatovatelné.
Heliconius - evoluce motýlù
Tento jev, kdy chránìné, pøíbuzné i nepøíbuzné druhy vyu¾ívají k stejnému úèelu shodný barevný motiv, se oznaèuje jako Müllerova mimeze a kromì motýlù se uplatòuje i v jiných skupinách hmyzu. Pøipomeòme si napøíklad ¾luto-èerné ¾íhání rùzných druhù vos a kutilek s jedovatým ¾ihadlem. Obrovská výhoda této strategie spoèívá v tom, ¾e jednou jedovatým druhem posti¾ený predátor si zapamatuje jeho vzhled, a pro jistotu se napøíštì vyvaruje útoku i na všechny podobnì vypadající druhy. Aby zvýšily své šance na pøe¾ití, chránìné druhy jsou navíc vybaveny pevnou a zároveò pru¾nou kutikulou, odolávající i pevnému stisku zobáku nebo èelistí, tak¾e upuštìný motýl nejeví zpravidla ¾ádné známky vá¾ného poranìní.
Nechránìné, bezbranné druhy motýlù,vyu¾ívají strategie nápadného vzhledu chránìných druhù jako pøedlohy k jejich napodobování. V pøeneseném významu se tak beránek halí do roucha vlèího. Tento jev, zejména v tropických oblastech bì¾nì rozšíøený, bývá oznaèován jako Batesova mimeze. Pro úèinnost této strategie musí být však splnìn základní pøedpoklad – napodobující jedinci se musí vyskytovat v¾dy v ni¾ším poètu ne¾ jimi napodobovaný vzor.
Názorným pøíklad k tomuto jevu poskytuje otakárek (Papilio dardanus). Tento v Africe dalece rozšíøený druh napodobuje rùzné druhy afrických monarchù podle jejich zemìpisného rozšíøení. Zajímavé je, ¾e k napodobování mají sklon jen samice, kde¾to samci si zachovávají pùvodní vzhled typický pro vìtšinu otakárkù.
http://www.alexfreeman.co.uk/thesis/3/3.html
Pokraèování pøíští pátek...
Ivo Antušek