Trojská válka
Pøes mou snahu o zjednodušování a struènost se tohle vyprávìní do jednoho dílu nevejde. Trója le¾ela v severozápadní èásti dnešního Turecka, v severovýchodním koutì Egejského moøe. Tenkrát ještì byla pøístavem. Homér jí ve svém eposu øíká Ilias, ale to je patrnì trochu fikce. Jistì znáte slavný pøíbìh o nadšeném amatérovi Schliemannovi, který šel za svým snem a pùvodní Tróju vykopal a objevil. I díky tomu víme, ¾e asi ve 13. století pøed naším letopoètem skuteènì ve mìstì došlo k váleèné katastrofì.
Není sporu o tom, ¾e za znièením Tróje byla ¾ena a její krása, ale tak jednoduché to zase nebylo. Trója byla bohaté, krásné a kvetoucí mìsto a únos Heleny byl asi spíše vítanou záminkou pro øecké bojovníky. Øecké kmeny pomalu pøebíraly nadvládu na Peloponéském ostrovì a dobyvatelské touhy jim urèitì nebyly cizí. A Trója byla koøist tuèná, aè v rozmìrech tehdejšího svìta dost vzdálená.
Spartský král Meneláos i s ithackým Odysseem se pokusili v Tróje domluvit Helenin návrat. Jednání však úspìšná nebyla, a proto se mìstští králové pod vedením Meneláova bratra, mykénského krále Agamemnóna, rozhodli na Tróju zaútoèit. Chytrému Odysseovi se ale do války nechtìlo. Doma na nìj èekala mladá ¾ena Pénelopa a malý syn Telemachos, proto radìji pøedstíral šílenství. Jeho léèka však byla odhalena, a tak se nakonec k výpravì pøipojil. Bohynì Artemis si stanovila ještì pøed vyplutím krutou podmínku. Chtìla, aby jí náèelník Agamemnón obìtoval pro zdar výpravy svou dceru Ifigenii. Pøesto¾e Ifigenie nakonec nezemøela, mìla Agamemnónova ochota obìtovat dceru za následek rozkol a tragédii v jeho rodinì, ale o tom mo¾ná pozdìji. Nakonec tedy loïstvo vyplulo dobýt to bohaté mìsto a také zachránit èest Meneláovu. U¾ tenkrát paroháèi nebyli pøíliš ctìni.
Jak pøedpovìdìl vìštec Kalchás, obléhání se protáhlo skoro na deset let. Útoèníci museli také vyrá¾et za zásobami, zatímco Trója byla zøejmì na mo¾né dobývání dobøe pøipravena. Odehrálo se mnoho soubojù, padli legendární hrdinové, z nich¾ nejslavnìjší urèitì byli Achilles a Hektor. Achilles jako syn bohynì mìl mnoho darù skuteèného reka, vèetnì zbroje. Jeho jedinou slabinou byla pata, za kterou ho dr¾ela matka pøi namáèení do zázraèné láznì. Na opaèné stranì stál Hektor, nejstateènìjší ze synù trojského krále Priama.
I v øeckém vojsku nastal v dobì obléhání rozkol, jak u¾ to bývá, v pozadí byla zase ¾ena, luzná Briseovna. Následkem byla mnohá váleèná tragédie, nakonec se však Øekové sjednotili a doèasnou pøevahu Trojanù odrazili. V asi nejznámìjším souboji porazil Achilles potupnì Hektora a nad jeho mrtvolou jásal a¾ nedùstojnì. Ale ani on neušel svému osudu, ironií je, ¾e jeho zranitelnou patu trefil šípem z¾enštilý a všeobecnì neoblíbený Paris. A kdy¾ i ten nakonec zemøel, zaèal se pomalu naplòovat tragický osud bohatého mìsta.