Kdo a jak øídí naše osudy
Pøed nedávnem jsem se zúèastnil pøednášky, kterou zorganizovalo Spojenectví práce a solidarity v budovì Odborových svazù (dø. ÚRO) v Praze na ®i¾kovì. Pøednášejícím byl Josef B. Ftorek, M.A. a obsahem bylo pojednání
…o masových mediích a osnování souhlasu, neboli kdo a jak øídí naše osudy s naším souhlasem.
Josef Ftorek studoval ¾urnalistiku na UK v Praze a na New York University v USA, kde také získal titul Master of Arts in Media Ekology (M.A.). V Praze pùsobil jako redaktor zpravodajství TV Nova a také jako redaktor ÈT. Je garantem a autorem projektu Media Lektor.cz a pùsobí jako pedagog na Vysoké škole mezinárodních a veøejných vztahù Praha.
Na pøednášce se sešlo asi padesát zájemcù, støední a¾ starší generace, byli tam i dva bývalí ministøi Ivan David, který pøednášejícího uvedl a Jan Kavan, který krátce vystoupil v diskusi. Publiku jsem rozeznal i nìkolik novináøù a dalších známých tváøí, které jsem však nedokázal identifikovat. Pøednášející poskytl pøítomným i struèný výtah ze své pøednášky, který si dovoluji ètenáøùm pøedlo¾it.
„Kdo jsou ti, kteøí skuteènì rozhodují o tom, co si máme myslet, koho máme zbo¾òovat nebo nenávidìt? Jak to dìlají, ¾e i jinak docela rozumní lidé èasto a najednou zcela iracionálnì a pudovì souhlasí s politikou, která jde zcela proti jejich obèanským, politickým i ekonomickým zájmùm?“
Vymo¾enosti spoleèenského vývoje, které jsou spojeny se zavedením všeobecného volebního práva a všeobecné dostupnosti základního vzdìlání, stále posilují tlaky zdola, je¾ vyvíjí veøejnost na mocenskou elitu. Vztah mezi mocenskou elitou a veøejností je v rozvinutých kapitalistických státech velmi sofistikovanì pìstován prostøednictvím nástrojù a technik vztahù s veøejností — public relations (PR). Public relations, v doslovném pøekladu z angliètiny vztahy s veøejností, pøedstavují klíèový nástroj a prostøedek sociální komunikace a spoleèenské kontroly moderní, masové spoleènosti. Dovednost utváøení vztahù s veøejností — ovlivòování mínìní, formování souhlasu mezi obèany, spoèívá v bezpeèném ovládnutí symbolù a mechanismù spoleèenské komunikace vèetnì klíèových komunikaèních kanálù, médií.
Ten, kdo ovládne tyto èasto skryté, neviditelné mechanismy spoleèenské komunikace a kontroly, automaticky disponuje znaènou mocí nad smìøováním i osudem mnoha lidí a zemí. Schopnost èi dovednost ovlivòování mínìní a vytváøení souhlasu je slovy otce zakladatele souèasného public relations Edwarda L. Bernayse vìtšinou dána jen nìkolika inteligentùm — tìm, kdo øídí naše osudy s naším souhlasem. Nejèastìji se jedná o pøedstavitele tzv. mocenské — diskrétní elity. Mocenské elity vyu¾ívají k získání souhlasu obèanù pro svoji vlastní politiku, správu vìcí veøejných, zejména ekonomickou a politickou kontrolu masmédií hlavního, støedního proudu, tzv. mainstreamu. Zejména elity ekonomické, kapitáni prùmyslu a dalších oblastí hospodáøství, prostøednictvím pøímého vlastnictví médií nebo zadávání inzerce kontrolují èinnost redakcí médií hlavního proudu. Rozhodují o redakèní personální politice, a tedy i o vlastním redakèním, mediálním obsahu. Aktivním nastolováním témat formují a vymezují spoleèenskou debatu i vnímání svìta, který je mimo vìtšinový intelektuální nebo fyzický dosah. Vrcholní pøedstavitelé ekonomiky a hospodáøství významnì sponzorují, a do znaèné míry tak i kontrolují politické strany a jejich volební kandidáty. Skrze sí» lobbistù ovlivòují legislativní proces, jeho obsah a výsledek.
Pøesto mocenské elity nutnì potøebují vìtšinový souhlas, pochopení a spolupráci veøejnosti, obèanù k uplatnìní moci a výkonu vlastní vlády, správy vìcí veøejných. Veøejnost v liberálnì demokratické, pozdnì kapitalistické spoleènosti tak konkrétnì politiky zmocòuje prostøednictvím rituálu celospoleèenské volby k øízení veøejných zále¾itostí, správì státù i vztahù mezi státy. Souhlas, ono ANO, má rùzné podoby. Mù¾e to být volba, hlas pro konkrétního politického kandidáta nebo politickou stranu, nákup inzerovaného zbo¾í, podpora výbojné neokoloniální válce, stejnì jako obèanská a osobní pasivita, mlèení, v pøípadì státní represe vùèi nejrùznìjším oponentùm, disidentùm. Veøejnost svou volbou, souhlasem, pøenáší na politiky do znaèné míry i vlastní osudy, je¾ jsou s politickým øízením celospoleèenských procesù úzce spojeny, a to zejména v otázce národní bezpeènosti, pøesnìji míru a války. Dominantní politická praxe tak zásadnì ovlivòuje kvalitu ¾ivota vìtšiny obèanù moderní spoleènosti.
Schopnost a dovednost ovlivòování mínìní a vytváøení souhlasu mezi obèany nicménì není dovedností, kterou disponují pouze a výhradnì mocenské elity, a» u¾ ekonomické nebo politické, diskrétní èi pomocné. Ten, kdo pochopí a zvládne zásadní otázky teorie a praxe public relations, ovlivòování mínìní a vytváøení souhlasu mezi obèany, má pøinejmenším mo¾nost výraznìji kontrolovat svùj vlastní osud v prostøedí moderní èi „postmoderní“ spoleènosti. Jednoduše øeèeno: „Doká¾e ovlivòovat a nenechá se snadno zmanipulovat.“
Rozhodnutí, jak pou¾ít vlastní schopnosti, znalosti a dovednosti v rovinì public relations, vztahù s veøejností, ovlivòování mínìní, formování souhlasu je v pozdní kapitalistické, liberálnì demokratické spoleènosti pomìrnì autonomní. Zále¾í i na vás, jestli budete kultivovat komunikaci a spolupráci mezi obèany, národy a kulturami, nebo jestli budete podporovat netoleranci, destrukci a výbojnou válku, která, jak praví známý výrok Carla von Clausewitze, je pokraèováním politiky jinými prostøedky. Je to i otázka anga¾ovaného, aktivního vìdomí, svìdomí, osobní odpovìdnosti a stateènosti. Slovy novináøe, bohéma a odbojáøe, autora svìtoznámé Reportá¾e psané na oprátce Julia Fuèíka dodávám jediné: „Lidé bdìte!“
Blí¾e k tématu:
Ftorek Jozef: Public relations a politika, kdo a Jak øídí naše osudy s naším souhlasem,
Grada Publishing, Praha 2010.
Ftorek Jozef: Public relations jako ovlivòování mínìní, jak úspìšnì ovlivòovat a
nenechat se zmanipulovat (3., rozšíøené vydání), Grada Publishing, Praha 2012
Pøipravil a foto: Ivo Krieshofer