Støípky z dìjin propagandy (1)
Dvacáté století znamenalo velký rozmach vìdy a techniky. Ten se nezastavil ani u umìní, jak získávat veøejné mínìní pro zámìry vlády a mocných prùmyslníkù a finanèníkù. Na scénì se objevil Edward Louis BERNAYS (1891 -1995), který zahájil éru vìdeckého masového ovlivòování. Jemu vdìèíme za pojem a pøedstavu slova „image“, on nahradil zdiskreditované slovo propaganda pojmenováním Public relation - PR.Ve své práci se nezamìøoval jen na prodej nìjakého zbo¾í èi slu¾by, ale šlo mu o zmìnu chování veøejnosti po¾adovaným smìrem.
Bernays byl synovcem Sigmunda Freuda. Zatímco strýc pou¾íval své principy k odhalení skrytých motivù lidského podvìdomí, Bernays jich pou¾il k tomu, aby zastøel skuteèné komerèní a politické úmysly a vytváøel iluze. Byl pøesvìdèen o tom, ¾e porozumìní instinktùm a symbolùm, které motivují èlovìka, umo¾ní formovat chování mas. Vidìl svùj úkol ve vytváøení obrazù stavících produkty nebo politické koncepty do pøíznivého svìtla, a to tak, aby si lidé vùbec nevšimli, ¾e jsou ovlivòováni. Tato metoda se hodí jak pro marketing, tak i napø. pro vzbuzení váleèného nadšení.
Kdy¾ byl W. Wilson zvolen v roce 1916 za presidenta, byl stoupencem míru. Politická situace se však zmìnila a bylo tøeba americkou veøejnost získat pro vstup do války. V dubnu 1917 podepsal Wilson zøízení Komise pro informování veøejnosti (Commitee on Public Information, CPI) , v ní¾ zasedli pøední vládní èinitelé. Cílem CPI bylo ovlivòovat americké veøejné mínìní k podpoøe amerického úèasti v první svìtové válce pomocí dlouhodobé propagandistické kampanì. Podíleli na tom Wilsonovi poradci Walter Lippmann a Edward Bernays. Bernaysovým cílem v CPI bylo prodat americké veøejnosti první svìtovou válku jako nutnost „vytvoøit svìt jistý pro demokracii“ . Americkou demokracii líèili propagandisté jako pevnou ochránkyni míru a spasitelku svobodného svìta. Do kontrastu byli stavìni Nìmci jako potomci divokých Hunù, krvelaèná monstra vra¾dící belgické ¾eny a dìti. Dobrovolníci se hlásili do války v Evropì s cílem zastavit germánské barbarství. CPI zaèala chrlit syrovou propagandu vykreslující Nìmce jako zlé pøíšery. Výbor vyu¾íval noviny, plakáty, rádio a filmy. Dále pak dobrovolníky, kteøí mluvili o válce, pøi spoleèenských akcích v ideální délce ètyø minut, proto¾e prùmìrný èlovìk udr¾el prý pozornost nanejvýš ètyøi minuty. Odhaduje se, ¾e na konci války, pronesli více ne¾ 7,5 milionu projevù a¾ pro 314 milionù lidí v 5.200 obcích. Tehdy Bernays vyslovil tézi, kterou pozdìji mnohokrát pou¾il: Jestli¾e doká¾eme ovlivnit názorové vùdce. Tak automaticky ovlivníme i pøíslušníky skupiny, kteøí jim naslouchají.
Výbor práce zastavil po podepsání pøímìøí 11. listopadu 1918
Amerièané dlouho o vstup do války pøíliš nestáli. Ke zmìnì veøejného mínìní bylo zapotøebí rozhodného impulsu. Tím se bezpochyby stalo potopení parníku Lusitania.
Dne 30. dubna 1915 Lusitania opustila New York. 7. kvìtna 1915 ve 13:30, týden po opuštìní New Yorku, byla Lusitania na své cestì do Liverpoolu torpédována nìmeckou ponorkou U-20. Po zásahu jedním torpédem (nìkde uvádìno dvìma) se pøevrátila a s velkými ztrátami na ¾ivotech potopila. Lusitania se potápìla 18 min., èili velmi rychle, a celkem pøi potopení lodi zahynulo 1198 osob.
Pasa¾éøi byli od cesty odrazováni inzerátem z 22. dubna 1915, který varoval, ¾e mezi Velkou Británií a Nìmeckem existuje váleèný stav a loï mù¾e být v britských vodách potopena. Toto upozornìní vydala sama nìmecká ambasáda ve Washingtonu, D. C.
Smrt tolika cestujících (z nich¾ bylo 128 Amerièanù) zvedla u veøejnosti vlnu antipatie vùèi Nìmecku a zcela obrátila veøejné mínìní v otázce participace Spojených státù v první svìtové válce. Tato událost pøispìla k tomu, ¾e do ní Spojené státy americké vstoupily.
Zkušenosti z propagandy za 1. svìtové války sepsal politolog a teoretik komunikace Herold Dwigth LASSWELL (1902 – 1978) v knize Propaganda Technique in World War I.
Harold D. Lasswell byl pøedevším vynikající a bystrý psycholog. Pozoruhodná je zvláštì jeho schopnost vcítit se do myšlení jedince a mas, pøedvídat jejich jednání a oprostit se od zbyteèného moralizování. Lasswell tvrdí, ¾e psychologický odpor vùèi válce je v moderních národech tak velký, ¾e ka¾dá válka musí být vedena jako válka proti nebezpeènému a vra¾ednému agresorovi. Propagandista tedy musí pøedevším vzbudit mezi obèany pøesvìdèení, ¾e vinu za vypuknutí války nese jen a právì nepøítel, a musí jasnì definovat váleèné cíle, které obèany motivují k neutuchající participaci. Jakmile propagandista pøenese vinu rozpoutání války na nepøátelský národ, zaène jeho skuteèná práce. Co se týèe váleèných cílù, je podle Lasswella vhodné podporovat tzv. kolektivní egoismus neboli etnocentrismus národa, který umo¾ní interpretovat válku jako boj za ochranu a propagaci svého vlastního vyspìlého typu civilizace. Takovýchto a¾ “machiavelisticky” pragmatických a silnì racionalizujících tvrzení pøedkládá Lasswell ve své práci desítky; chápe toti¾ propagandu jako nástroj politiky a její analýzu provádí právì s cílem odhalit její co nejefektivnìjší podobu, nehledì na “následky”.
Dalším cílem váleèné propagandy je “satanizace” nepøítele. Pokud toti¾ veøejnost vìøí, ¾e nepøítel rozpoutal válku a blokuje permanentní, prospìšný a zbo¾ný mír, dosáhl propagandista svého zámìru. Ale pro ujištìní své pozice je vhodné posílit mínìní národa pøíklady nestoudnosti a mravní zka¾enosti nepøítele. Ka¾dý národ, který vyprovokuje válku a brání míru, musí být nestoudný, nenapravitelný, bezbo¾ný a perverzní; nepøítel øídí l¾ivou propagandu, je hádavý, krutý a destruktivní. K vytvoøení tohoto obrazu velmi dobøe poslou¾í nejrùznìjší stereotypní pøíbìhy, zkazky a vyprávìní o ukrutnostech, jich¾ se nepøítel dopustil, doplnìné vyprávìními oèitých svìdkù v podobì knih, rozhovorù apod. Lasswell doporuèuje, aby byl dùraz kladen na ubli¾ování ¾enám, dìtem, starým lidem, duchovním a jeptiškám a také na sexuální abnormality, zmrzaèené vìznì a vojáky. Tyto pøíbìhy podle Lasswella vyvolávají silné rozhoøèení a uspokojují jakési mocné, skryté impulsy.
Propaganda je podle Lasswella reakcí na obrovitost, racionalitu a svévolnost moderního svìta. Je novou dynamikou spoleènosti, nebo» moc je rozdìlena a rozptýlena a více lze dosáhnout iluzí ne¾ nátlakem. Uvìdomíme-li si, ¾e v dobì, kdy Lasswell psal, neexistovala televize, internet, kyberprostor, a první svìtovou válku autor nazýval “poslední válkou”, oceníme nadèasovost jeho myšlenek a jejich souèasnou aktuálnost pøi vedení operací v Lybii.
Ivo Antušek