Šuplík plný legend a povìstí
aneb co praví legendy a povìsti...
Povìsti štramberské 1
O zalo¾ení Štramberka
Vypráví se, ¾e kdysi dávno, kdy byli jenom pohané dr¾iteli Moravy, si chtìli postavit na Kotouèi nedobytný hrad z kamene. Jen¾e.... co pøes den vystavìli, to vše v noci bylo zase poboøeno a kamení rozmetáno po celém širokém okolí. Dlouho se tak trápili, nevìdìli, kdo a co tohle mù¾e dìlat. Stavìli hlídky, jen¾e ty usnuly a ráno bylo zase vše znièeno. A¾ jednou byl na strá¾i mladý mu¾, který se pøes den na hlídku pøipravil. Pìknì se vyspal a tak nebyl unavený a vydr¾el být i v noci vzhùru. A co nevidìl? Uvidìl jak z úkrytu v nepøístupné skalní stìnì v místì, kde byla èertova díra, v noci vyšli malí, èerní trpaslíci, kteøí vše, co bylo za dne postaveno zase rozebrali a znièili. Tito malí èerní trpaslíci nenièili jenom stavbu hradu, ale škodili i dobytku, poškozovali lidské pøíbytky, do lidských obydlí posílali obludy a strašidla, strašili lidi. Kazili také pøipravované pokrmy, tak se lidé nemohli ani poøádnì najíst. Byl z toho velký hlad a nedostatek. Ale tito trpaslíci nebyli odjak¾iva zlí, v døívìjších dobách ¾ili v míru se svými sousedy. A¾ kdy¾ se sem nastìhovali pohané a zavádìli tady svoji víru a slou¾ili v hájích svoje mše, tehdy se trpaslíci lidem odcizili a zaèali jim dìlat rùzné škodolibé a zlé skutky. Tak kdy¾ pohané vidìli, ¾e proti trpaslíkùm nic nezmù¾ou, pøestali stavìt na Kotouèi a vyhlédli si pro svùj hrad jiné místo. To byl blízký pøíkrý a pøíhodný vrch na postavení hradu z tvrdého kamene, místo kde byl vybudován dnešní hrad Štramberk s vysokou vì¾í. Pod hradem si vybudovali i mìsteèko, v nìm se usadili a ohradili ho silnou zdí, aby mohlo vzdorovat ka¾dému nepøíteli. A ani èerné èarodìjné vojsko ho nedobylo. A trpaslíky se nakonec Štramberským podaøilo vypudit a ti zmizeli z Kotouèe bùhví kam a u¾ se tu neobjevili.
O èarodìji Kotouèi
V té dávné dobì øádil po zemi moravské také mocný èarodìj Kotouè. Ten neuznával ¾ádné mocnosti a hýbal nebem i zemí. Zrovna tak neušlo nic jeho zlobì a zuøivosti, kdy¾ si myslel, ¾e mu bylo ublí¾eno. To potom ka¾dý odpùrce pocítil jeho moc a krutost. Jednoho dne se èarodìj projí¾dìl na svém okøídleném koni po okolí a spatøil nedaleko starého hradu spenilou dívku. Ta se mu velice zalíbila. Èarodìj ji chtìl blí¾e poznat. Byla dcera starého rytíøe, jmenovala se Èekanka a byla opravdu velice krásná, ale také mìla dobré srdce a tím byla známá po celé moravské zemi. Èarodìj se s Èekankou seznámil a kdy¾ poznal její vzácné vlastnosti, chtìl si ji vzít za ¾enu. Èekanka ale nápadníka odmítla. Tomu se to vùbec nelíbilo, byla to pro nìj neslýchaná drzost. Vzteky se projí¾dìl v povìtøí a to tak rychle, ¾e po celé zemi byla vichøice, stromy se vyvracely, støechy obydlí lítaly v povìtøí a i domy se hroutily. Nakonec se èarodìj uklidnil a umínil si, ¾e vypátrá pøíèinu, proè ho Èekanka odmítla. Usadil se v èerné kuchyni, sléval všechny mo¾né lektvary, sypal koøení do kotlíku nad ohnìm, vaøil a míchal a pøitom pronášel hrozná zaklínání. Tím pøivolal velké mno¾ství duchù, ti se toèili nejenom v kuchyni, ale i venku a to tak, ¾e blesky létaly na obloze, ptáci byli vyplašení a hrùza jímala ka¾dého tvora. Kdy¾ èarodìj kotlík dal z ohnì a uvaøenou tekutinou polil zrcadlo, vše se utišilo. V zrcadle èarodìj uvidìl postavu krásného mladého mu¾e, to byl vyvolený Èekanky. Èarodìj nasedl na svého okøídleného konì a vydal se ho hledat. Opravdu ho ještì pøed západem slunce našel a proklál mu srdce jedovatou dýkou. Celá pøíroda zaplakala nad smrtí ušlechtilého mu¾e a hoøem se sevøelo srdce Èekanky. Ta ve svém zármutku zapøísahala všechny dobré duchy, aby pomstili smrt jejího milého. A od té doby nemìl èarodìj nikde stání, prchal pøed rozhnìvanými duchy z místa na místo, ale uniknout jim nemohl. Nakonec se ze zoufalství vrhnul do hluboké propasti. Ale ani toto duchùm nestaèilo, vypráví se, ¾e duchové propast zasypávali kamením tak dlouho, a¾ vznikl veliký a podivuhodný kopec, který se nazývá Kotouè. A a¾ jednou Štramberští všechno to kamení odvezou, naleznou jenom zpráchnivìlé kosti zlého èarodìje.