Nad reprizovaným televizním seriálem F. L. Vìk
13dílný seriál re¾iséra Františka Filipa z roku 1970 patøí ke zlatému pokladu naší televize. ®e pøedlohou literární postavy Františka Ladislava Vìka byl buditel, spisovatel, publicista a skladatel František Vladislav Hek (*1769 Dobruška) a ¾e Alois Jirásek pou¾il jeho autobiografii jako pøedobraz hlavního hrdiny svého románu F. L. Vìk, víme.
Ménì u¾, ¾e další postava onoho románu, nazývaná svými souèasníky cordatus Bohemus (srdnatý Èech), Stanislav Vydra (*1741 Hradec Králové, latinsky psaný Stanislaus Wydra) byl vysokoškolský profesor matematiky, jím zùstal i poté, co byl jezuitský øád zrušen. Od roku 1800 byl rektorem pra¾ské univerzity, 1803 oslepl a rok nato zemøel. O nìm je známo, ¾e své studenty vedl i k lásce k èeskému jazyku a literatuøe a stal se výraznou postavou první generace národního obrození. Ostatnì v 1. díle Jiráskova F. L. Vìka se XIV. kapitola jmenuje Cordatus Bohemus. Ale kdopak ví, ¾e Stanislav Vydra nakreslil v Rychnovì nad Knì¾nou zámek? (Její kopie je v DVD rychnovském prùvodci.)
Nìco zapomenutého
S výbìrem reálií k seriálu F. L. Vìk pomáhal re¾isérovi Rudolf Zrùbek, od roku 1960 zástupce øeditele rychnovského muzea i okresní konzervátor památek a 1968 – 1973 jeho øeditel. Pak vyhozený, proto¾e publikoval o vánoèních zvycích na Orlických horách studii v západonìmeckém etnografickém sborníku Jahrbuch für ostdeutsche Volkskunde a zároveò spolupracoval na vydání monografie Krippenkunst in Böhmen und Mähren. Re¾isér František Filip ho obsadil v seriálu do epizodní role komisaøe knihoven, ta scéna se toèila v broumovském klášteøe, mìla být zaøazena ve 2. díle seriálu, ale nakonec byla vystøi¾ena… No, kdy¾ nic jiného, to dobové kupecké zaøízení, které vidíme v dobrušském Hekovì krámku, sehnal právì Rudolf Zrùbek (snad v Semechnici nebo Èeském Meziøíèí) a z rychnovského muzea zapùjèil pro filmování rùzné øemeslné náèiní, odìvní souèásti i skøíòový obchùzkový betlém (ty v seriálu zùstaly).
®e v seriálu poznáváte Nové Mìsto nad Metují, Dobrušku i Broumov, je jasné, ale ¾e si tu „zahrál“ i Rychnov (scéna s pohledem od kostela Nejsvìtìjší Trojice k zámku) a taky Slavoòov (vánoèní mše v tamním kostelíku), to je taky pravda. Staèí se pozornì dívat.
Rudolf Zrùbek byl etnograf, folklorista, regionalista, hudební skladatel, umìnovìdec, okresní konzervátor památek, organizátor spolkového ¾ivota (mj. Sdru¾ení pøátel pøírodních a historických památek Podorlicka a divadelního krou¾ku Tyl), autor tøí divadelních her (napø. Staøec ze Skal, vydala Dilia) a víc ne¾ 300 odborných èlánkù a studií z etnografie, folkloristiky a regionálních dìjin Rychnova nad Knì¾nou i nejbli¾šího okolí. Renesanèní osobnost, navazující na ty, kteøí byli spojeni s jeho rodným Rychnovem - jmenujme namátkou Hynek Vysoký, znalec antické literatury a zakladatel Archeologického ústavu Karlovy univerzity, August Sedláèek, profesor rychnovského gymnázia, autor Hradù, zámkù a tvrzí království èeského, Otmar Vaòorný, pøekladatel antické literatury, èi Hugo Toman, zachránce Ane¾ského kláštera v Praze pøed jeho znièením.
®ivot tohoto vìdce par excellence, moudrého a laskavého, byl pøedznamenán absolutoriem místního reálného gymnázia (o rok pozdìji tu maturoval jeho pøítel Jiøí Šlitr), ale neminulo ho ani totální nasazení v továrnì, kde se opravovaly nádr¾e pro letecké motory. Po válce se mj. krátce vrátil do otcovy firmy, následovala vojenská slu¾ba a opìt návrat do továrny Zrùbek a Šebesta. Únor 1948 pøinesl její znárodnìní a zaèátek prvních pováleèných peripetií - zamìstnání ve Stuze Dobruška, Krajském výrobním dru¾stvu Hradec Králové a Konstruktivì. 1963 - 1974 pracoval v Okresním muzeu v Rychnovì nad Knì¾nou, 1968 uzavøel promocí dálkové studium etnografie s folkloristikou a dìjin umìní a poté dokonèil i dvousemestrové studium muzeologie. Další peripetie zaèaly v roce 1972, kdy se souhlasem nadøízeného odboru kultury Okresního národního výboru v Rychnovì nad Knì¾nou otiskl ve dvou èíslech národopisného západonìmeckého èasopisu Jahrbuch für ostdeutsche Volkskunde rukopis o vánoèních obøadních zvycích a hrách z Orlických hor. Za to byl pozdìji nazván revanšistou, proto¾e údajnì spolupracoval se sude»áky. V té dobì byl u¾ na základì konkurzu jmenován zastupujícím øeditelem okresního muzea, ale nikoliv - z politických dùvodù - øeditelem definitivním. Z rozhodnutí sekretariátu OV KSÈ v Rychnovì nad Knì¾nou dostal výpovìï se zákazem práce v kultuøe a následovalo víceleté zamìstnání pomocného skladníka u podniku Elektrizace ¾eleznic Praha. Z Èeskoslovenských hudebních nástrojù Hradec Králové pak odešel v roce 1983 do dùchodu. Teprve poté mu byl - dùchodci - pøiznán doktorát filozofie, který u¾ roku 1968 vystudoval na etnografii a dìjinách umìní na Karlovì univerzitì v Praze.
®ivotním krédem Rudolfa Zrùbka by bylo vydání obsahovì bohatého odkazu královéhradeckého kanovníka, pochovaného v Chrasti u Chrudimi, Jana Antonína Venuta, autora 400 akvarelových vedut èeských a lu¾ických mìst, hradù a památek, ulo¾ených ve vídeòském císaøském fondu a majících vysokou dokumentární hodnotu (zachycují stav mezi koncem18. a zaèátku 19. století). Souèástí oné publikace, k ní¾ materiál sbíral 18 let, mìla být i jeho 30stránková studie. (Mimochodem - veliká zvìtšenina jedné ze dvou vedut Rychnova nad Knì¾nou visí na Mìstském úøadu v Rychnovì nad Knì¾nou.)
Doplòme, ¾e se spolu s Vìrou Galatíkovou podílel na tvorbì gramofonové desky s hlasem rychnovského zvonu Kryštof nebo ¾e právì jemu nahrál tehdy mladý absolvent pra¾ské konzervatoøe Rudolf Rokl na gramofonovou desku polku, tedy Zrùbkovu. (Zachovala se na vytahaném pásku, mám ji poèítaèovì upravenou ve svém DVD prùvodci a na http://www.uschovna.cz/zasilka/AHDYKH3IWKRACYAY