KUKLY JI® „NALÉTÁVAJÍ“
500 motýlù „dozrává“ ve spoleènosti smaragdové liány
Jednou z návštìvnicky nejúspìšnìjších akcí je v Botanické zahradì hl. mìsta Prahy ji¾ tradiènì výstava Tropiètí motýli (ka¾doroènì si ji bìhem 1 mìsíce nenechá ujít více ne¾ 45.000 obdivovatelù). Ta letošní (ji¾ osmá, první roèník slavnostnì otevíral v èervnu 2004 skleník Fata Morgana, a v roce 2005 se uskuteènily výstavy rovnou dvì = jarní + podzimní) sice zaèala „a¾“ 2. dubna, ale aby se na ní dalo na co dívat, musí se v dostateèném èasovém pøedstihu obstarat a nechat „dozrát“ kukly. Z nich se pak budoucí tropiètí krasavci líhnou pøímo pøed zraky návštìvníkù....
Právì v minulých dnech dorazil spìšný kurýr s expresní zásilkou èítající celkem více ne¾ 1.000 kusù kukel. Jde o kukly motýlù, které zahrada zakoupila ve Stratfordu nad Avonou, v tamní motýlí farmì. Ve volné pøírodì se vystavovaní motýli vyskytují pøedevším v Africe, na Kanárských ostrovech, Filipínách, Thajsku, Malajsii a ve Støední a Ji¾ní Americe. V ojedinìlých pøípadech si zaletí i do ji¾ní Evropy.
Troja je tak jedním z mála míst na svìtì, které nele¾í v tropech a pøesto se v nìm líhnou tropiètí motýli!
Jsou jim k tomu úèelu vytvoøeny pøímo ideální podmínky:
1. Ka¾dá kukla je speciálním lepidlem pøilepena za „zadeèek“, to aby pøi líhnutí mìl motýl oporu a dokázal se z kuklového sevøení vymanit.
2. Kukly jsou i s oporou umístìny do líhništì - prosklených vitrín s otevøenou vrchní stìnou (tudy vylíhnutí motýli vlétají do prostoru expozice), kde jsou zajištìny nezbytné ¾ivotní podmínky pro ¾ivot: vysoká teplota a vzdušná vlhkost.
3. Vylíhnutí motýli potøebují dostatek kvalitní stravy: na speciálních krmítkách servírujeme nahnilé ovoce a medový roztok - to pokud nejsou spokojeni s nabídkou nektaru z právì rozkvetlých kvìtù...
Tropiètí motýli mají letos obrovské štìstí! Mohou si pochutnat na nektaru z právì kvetoucího kvìtu „smaragdové liány“ - døevnatìjící liány, kterou v roce 1838 objevila posádka lodi kapitána Charlese Wilkese bìhem první americké pøírodovìdné expedice, kdy¾ si „odskoèila“ u ostrova Luzon do dvojkøídlaèového lesa hory Mount Makiling! Trojská zahrada získala øízky Strongylodonu macrobotrys darem z botanické zahrady v Bonnu v roce 2002...
Rostlina se v pøírodì pne po stromových velikánech a bì¾nì dosahuje délky 20 m. Má vytrvalé trojèetné listy, lesklé a v èase rašení temnì fialové. Obrovské pøevislé hrozny velkých èlunkovitých kvìtù dosahují délky a¾ 90 cm pøipomínají spíše ne¾ kvìt nahoru ohnutý zobák papouška.
Jejich neobvyklou a v rostlinné øíši ojedinìlou barvu pøesnì vystihuje anglické oznaèení Jade vine „nefritová nebo té¾ smaragdová liána“ (pomiòme, ¾e jade mù¾e popisovat té¾ starou herku - pozn. MU).
V pøírodì se Strongylodon vyskytuje v deštných lesích s nadmoøskou výškou do 1000 m, nejèastìji na bøezích øek, kde se pne po stromových velikánech. Kvìty po okraj naplnìné nektarem v lese záøí i v noci a pøitahují opylovaèe – netopýry. Ti zavìšeni na pevných stopkách kvìtenství pijí nektar a roznášejí na svých tìlech pyl. Plody jsou oválné a¾ pìticentimetrové lusky obsahující velká hnìdá semena.
Na Èerveném seznamu IUCN je Strongylodon oznaèen jako zranitelný. V pøírodì, na rozdíl od jiných filipínských druhù, není pøi své velikosti ohro¾en nezákonným a bezohledným sbìrem, ale jiným lidským poèínáním: odlesòováním. Fatální je pro nìj ztráta opory: Brzo jej pøerùstají invazivní druhy, které se rychle šíøí na místa po vykácených stromech.
Rod Strongylodon obsahuje okolo 20 druhù, které jsou rozšíøeny v jihovýchodní Asii, na Madagaskaru a na nìkterých tichomoøských ostrovech.
Uznejte, ¾e impozantní kvìty Strongylodonu vypadají, jako z jiné planety – co by na nì asi øekl Avatar?
Mìjte se motýlovì!
Marcela Uhlíková