Z Rychnova pøes Klatovy do Hronova
Otázka k øešení bude, kdo byl v roce 1908 pøíjemcem a kdo odesilatelem pohlednice s vykøièníkem Pozdrav z cesty. Té Ansichtskarte, jak se tehdy nìmecky bì¾nì psalo, s motivem rychnovských Hradèan, tedy panoramatem zámku + kostela Nejsvìtìjší Trojice + bývalého piaristického gymnázia, co pak vyhoøelo o 10 let pozdìji. Na známce císaø pán, po nìm¾ nesla rychnovská nemocnice jméno císaøe Františka Josefa I., pak razítko odesílací pošty Reichenau an der Knieschna/Rychnov nad Knì¾nou. Adresát je uveden Dùstojný Pán Emanuel Taftl, katecheta t.è., Klatovy. ®ádné cherchez-la-femme, jasné je jen, ¾e jde o Aloise a pana Talfla, nichts mehr.
Je to rukopis Aloise Jiráska (nar. 23. srpna 1851; zemøel 12. bøezna 1930); inu, kdysi jsem se bavil grafologií. Odtud je další krùèek k dùstojnému pánu katechetovi v Klatovech. Jediný knìz, jakási spojnice Klatov a Rychnova, o nìm¾ jsem vìdìl, se jmenoval Bohuslav Balbín, jen¾e to nebyl zaèátek 20. století, ten na své první knì¾ské pùsobištì pøišel do Rychnova zjara 1650. Jeho pøedstavení s ním tady spokojeni moc nebyli (probíhala rekatolizace), a tak byl poslán pryè. Nebudeme sledovat jeho ¾ivotní pou», jen pøipomeneme Klatovy, nebo» mají dùle¾itou spojitost s naším mìstem. V nich napsal 1672 dílo Obrana jazyka slovanského, zvláštì pak èeského, je¾ se vymyká výraznì z celé jeho tvorby. K této latinsky napsané knize o 18 kapitolách s jedinou èeskou vìtou Nedej zahynouti nám i budoucím ponechal v rukopise se po 100 letech dostává rychnovský rodák František Martin Pelcl, vydává ji tiskem a ani dlouhá doba - víc ne¾ 100 let! - neubrala nic na revoluènosti díla. Tolik k Balbínovi.
Skuteèný adresát nebyl t.è. katecheta Taftl, ale Jiráskùv profesor na královéhradeckém gymnáziu v letech 1868–71 Emanuel Taftl (1842 Jindøichùv Hradec – 1920 Klatovy); právì jeho vzpomíná Alois Jirásek v knize Z mých pamìtí.
Rozmotávejme klubko dál: Z Hradce Králové pøešel Emanuel Taftl na gymnázium do Klatov, kde byl v oktávì mezi jeho ¾áky Emil Jakub Frída. Ten o Taftlovi píše domù: Dr. Taftl je samý oheò, pøednáší rukama, oèima, èelem, ba i vlasy – s takovým zápalem, ¾e jsem to ještì nikdy neslyšel. Byli jsme plni strachu pøed ním: doktor a k tomu z Hradce Králové! A jak zkouší! Jen s kurá¾í! øíká. U nás neslýcháno, aby i ten nejslabší tak dobøe umìl jako nyní. Chování jeho pøivedlo mì na myšlénky stran vyuèování mathematice…Antipathie k mathematice mìl já ji¾ od dìtství a bylo tøeba vìku více s rozumem pracujícího a pak profesora, jako je dr. Talfl, abych se z ní vymanil.
Chcete víc? Kdy¾ pøišel v roce 1869 Emil Jakub Frída do Klatov na studia, musel se podrobit pøijímací zkoušce do septimy, ale profesor matematiky zjistil, ¾e je v tomto pøedmìtu velmi slabý, a doporuèil mu, aby ho ke zkoušce pøipravil nastávající septimán Josef Thomayer. Pøes tuto snahu u zkoušek Emil neuspìl, a byl proto pøijat do sexty. Nestal se tedy Thomayerovým spolu¾ákem, byl však od prvních dnù jeho vìrným pøítelem a¾ do konce svého ¾ivota. My doøekneme, co tušíte: Josef Thomayer byl pak jedním ze zakladatelù èeské lékaøské vìdy, po nìm¾ je v Praze pojmenována fakultní nemocnice. Nu a tohoto mu¾e je nutno také pova¾ovat za iniciátora zmìny Frídova obèanského jména a pøíjmení na básnické pseudonymum Jaroslav Vrchlický, navíc to byl právì Josef Thomayer, kdo podnítil Aloise Jiráska k napsání Psohlavcù; on Thomayer byl toti¾ rodákem z chodského Trhaøova. Vra»me se obloukem k profesoru Taftlovi a vlnì citujme jiný zdroj: Do nejvyšší tøídy gymnázia vstupoval Frída s pøíznivým prospìchem a velký pøevrat k lepšímu v matematice zpùsobil dr. Emanuel Taftl. Vzbudil takový zájem o své nauky, matematiku a fyziku, ¾e se v tomto oboru zlepšila i Frídova klasifikace.
Zpátky z Klatov k nám do Rychnova, odkud Alois odeslal pohlednici. V Jiráskovì románu Husitský král – dìj se odehrává v 15. století – je taky o tom, jak Noëma vidìla poprvé Rychnov: Les pøestal a jakoby se temná opona rozhrnula. Pøed nimi jaký rozhled! Noëma rychle vystoupila z vozu; a ji¾ stál u ní její mu¾, seskoèiv hbitì s konì. Zahledìla se na pùlnoc na bledì modravé pásmo dalekých hor. „Krkonoše,“ jmenoval Rychnovský, „a tu Orlické hory.“ Ukázal na levo i pøed sebe na bli¾ší tmavší pruh lesnatých kopcùv a hor. A Nöema pohlédnuvši tím smìrem, zvolala: „A to je Rychnov!“ Bílá její ruka ukazovala v pøed, kde dále za plání patrnì nad údolím, jeho¾ odtud nebylo vidìti, týèil se na skalce hrad s kulatou vì¾í a pøi nìm èást mìsta roubených domù… „Rychnov,“ opakoval jeho pán, „abys tam byla š»astna, Noëmo,“ dodal vroucnì.
V našem pel-mel pøeskoèíme z 15. do 20. století, ale Jiráskovu stopu dr¾et budeme: 26. ledna 1918 byl Alois Jirásek jmenován èestným obèanem Rychnova, po nìm se jím stal T.G.Masaryk 30. øíjna 1918. A abychom byli akurátní, tìmi dalšími byli 22. øíjna 1936 pøekladatel Otmar Vaòorný, 22. listopadu 1946 pøedseda vlády Klement Gottwald (za zásluhy o stát, pøièem¾ byla pøejmenována èást mìsta na Gottwaldovu ètvr»; pro jeho zrušení 25. února 2002 hlasovalo 15 z 18 pøítomných èlenù mìstského zastupitelstva z celého politického spektra; jeden zastupitel za KSÈM hlasoval pro zrušení, dva se zdr¾eli a jeden jednání opustil), 26. listopadu 1948 pøedseda vlády Antonín Zápotocký a ministr vnitra Václav Nosek (za sjednocení všeho pracujícího lidu, bdìlou ochranu republiky a její vítìznou cestu k socialismu) a 22. prosince 2000 olympionik Roman Šebrle (za pøíkladnou reprezentaci a vynikající výsledky, dosa¾ené na letních olympijských hrách v Sydney v roce 2000).
30. bøezna 1930 se konala v Rychnovì tryzna za Aloise Jiráska a teï pro ty, kdo neznají souvislosti: Alois Jirásek zasadil do Hronova dìj své kroniky U nás, u nìj èteme do Padolí.
Vezmìme si k ruce rychnovské noviny Posel z podhoøí z 22. bøezna 1930 a ètìme z èlánku Jiráskova poslední cesta Padolím:
Od nás tam byla deputace mìstské rady, deputace gymnasia, 16 ¾ákù a dva profesoøi, a øada jeho ctitelù, dobøe na 35 a¾ 40 lidí. Ale bylo tam z Rychnova nìco, co pøeèká staletí a bude hlásat lásku Rychnova k Aloisi Jiráskovi. Je to kamenná dutá krychle, ve které je uschována jeho urna. Mistr si pøál, aby jeho popel odpoèíval v kamenu, v pùdì Orlických hor.
Mìsto Rychnov nabídlo Hronovu tento kámen posledního odpoèinku, vytesaný ze syenitu podle návrhu architekta Machonì sochaøem p. Františkem Novákem. A¾ pøijdete do Hronova a navštívíte nový høbitov, uvidíte tam do svahu vezdìný kámen v bílých pulických cihlách a za ozdobnou møí¾í v dutinì kamene stojí nezvykle krásná urna, sloup to z èerného matného niklu, v jeho¾ horní tøetinì je plát matného støíbra. V nìm je vyryto: „Alois Jirásek“.
My z Rychnova jsme tedy a¾ do hrobu spjati s velikým køisitelem naší minulosti, který v Husitském králi o¾ivil nám p. Jana Rychnovského a jeho ¾enu Noemi a dal jim pøijet z Prahy k nám starou pra¾skou cestou pøes Hradec, Køovice na dnešní ®idovský kopec, kde objevila se mladým lidem krása panoráma Orlických hor a v popøedí Rychnov soukenický.
Tenkrát byl Jirásek u nás a teï odpoèívá v kameni od nás.
Málokdo ví, ¾e za nìmecké okupace nesla rychnovská Jiráskova ulice název Protektoratstrasse. A ¾e poøád nevíme, proè na pohlednici bylo napsáno katecheta t.è.? No, nevyøešili, co se dá dìlat, ale mù¾eme si po zpùsobu starých lidí èíst od zaèátku a dívat se pøitom na tu pohlednici.