Pomalu se blí¾í konec roku a s ním pøichází i poslední svátky, svátky vánoèní. Ètyøi týdny pøed Štìdrým dnem nastává adventní èas. Jako jeden z nejznámìjší symbolù adventu je adventní vìnec. Tvrdí se, ¾e vznikl náhodou v osmnáctém století. Tehdy prý daroval jeden bohatý kupec sirotèinci kolo od vozu. Hamburský evangelický knìz Johann Hinrich Wichern jej na svátek svatého Ondøeje v roce 1838 zavìsil v jídelnì a ozdobil tøiadvaceti svíèkami. Pøesnì tolik dní zbývalo do Štìdrého dne. Tehdy se ještì dodr¾oval v èase adventním pøísný pùst. Pøi poledních pobo¾nostech byla poka¾dé zapálena jedna nová svíce, Postupem doby se stala z polední pobo¾nosti vigilie veèerní. Nápad se rychle rozšíøil a tak byl první adventní vìnec v kostele v Cáchách, ale zde u¾ byly jenom svíce ètyøi. Ty symbolizovaly ètyøi adventní nedìle. Kolo od vozu se pøemìnilo na slámový vìnec opletený èerstvými zelenými vìtvièkami. Zelené vìtve jsou pozùstatek z pøedkøes»anských dob. Tehdy lidé nosili domù èerstvé zelené vìtve a tím poskytovali pøíjemné bydlení dobrým duchùm. Adventní vìnec byl pùvodnì ozdoben tøemi svícemi v barvì fialové, to je barva pokání, pøípravy na pøíchod Krista. Je to také barva pokory a rozjímání. Poslední adventní svíce byla v barvì rù¾ové. Ta symbolizovala nadìji na blí¾ící se narození Krista. Ka¾dou nedìli se zapalovala jedna svíce, pro ka¾dou nedìli jedna, rù¾ová byla jako poslední. Vìnec byl ozdoben èervenou stuhou, to byla barva Ducha Svatého a krve.
Adventní vìnce se postupnì rozšíøily do dalších protestantských zemí na severu, pozdìji i do sousedních zemí. Ve dvacátém století se objevil adventní vìnec i v katolické èásti Nìmecka, na jihu. Dnes je adventní vìnec znám i v Americe.
K adventnímu èasu se vá¾í i jiné lidové zvyky. Na svatého Ondøeje se vìštilo co nás do budoucna èeká. Lilo se do studené vody olovo, házel se støevíc - to dìlala hlavnì neprovdaná dìvèata. Potom byla svatá Barbora, 4. prosince. To si dìvèata uøízla vìtvièku z tøešnì, dala do vody a pokud jí na Štìdrý den rozkvetla, tak to znamenalo, ¾e bude celý rok zdravá a ¾e se vdá. Po svaté Barboøe pøicházel Mikuláš, 6. prosince. Svatý Mikuláš byl biskup, byl také patron námoøníkù, který po tøi noci obdaroval rùzné osoby, aby jim pomohl v chudobì. Z toho vznikla tradice obdarovávání na svatého Mikuláše. Tato tradice je hroznì stará, ale rozvíjet se zaèala v 15. století. V mìstském prostøedí byly provozovány hry studentù, které mìli vazbu na církevní slavnosti. Všechno zaèínalo mší, pak byly prùvody, v nich¾ pøedvádìli studenti obdarovávání a pozdìji i krátké divadelní výstupy. Z toho zase vznikla tradice prùvodù, které jsou vlastnì zachovány dodnes. Tøi postavy, Mikuláš, andìl a èert pøichází do bytù a dìti vìtšinou ukazují, co se nauèili, øíkají básnièky, zpívají. Za to jsou potom obdarováni. No a pokud Mikuláš, pro mnoho práce, nestihne pøijít osobnì, pak dìti mají mo¾nost dát punèochu na okno. Dneska se tyto zvyky zachovávají hlavnì na vesnici, ve mìstech u¾ tato tradice pomalu odumírá.
Advent nebyla jenom zábava, v tuto dobu se doma chystalo všechno na Vánoce. Uklízelo se, peklo, chystaly se betlémy a výzdoba na Vánoce. V adventním období konèily veškeré práce na polích a v hospodáøství vùbec. Mu¾ská èást rodin se soustøedila na opravy toho, co bylo poškozeno bìhem roku a nebo pøipravovali vìci nové. ®eny se po veèerech scházely na pøástkách a nebo draní peøí. A pøi tìchto pracích se vyprávìlo, zpívalo, èetla se bible a nebo z kalendáøù. Pozdìji veèer se k ¾enám pøidávali i chlapci a to u¾ byla ¾enská práce hotova, tak¾e se zpívalo a i tancovalo. Z toho je vidìt, ¾e advent nebyl jenom pùst a motlitby, ale, ¾e i v tuto dobu byly menší radovánky v oèekávání Štìdrého dne.
Olga Kotaèka
K èlánku je zpracovaná v Power Pointu prezentace adventních vìncù. Napsat o ni si mù¾ete zde
pøed Štìdrým dnem nastává adventní èas. Jako jeden z nejznámìjší symbolù adventu je adventní vìnec. Tvrdí se, ¾e vznikl náhodou v osmnáctém století. Tehdy prý daroval jeden bohatý kupec sirotèinci kolo od vozu. Hamburský evangelický knìz Johann Hinrich Wichern jej na svátek svatého Ondøeje v roce 1838 zavìsil v jídelnì a ozdobil tøiadvaceti svíèkami. Pøesnì tolik dní zbývalo do Štìdrého dne. Tehdy se ještì dodr¾oval v èase adventním pøísný pùst. Pøi poledních pobo¾nostech byla poka¾dé zapálena jedna nová svíce, Postupem doby se stala z polední pobo¾nosti vigilie veèerní. Nápad se rychle rozšíøil a tak byl první adventní vìnec v kostele v Cáchách, ale zde u¾ byly jenom svíce ètyøi. Ty symbolizovaly ètyøi adventní nedìle. Kolo od vozu se pøemìnilo na slámový vìnec opletený èerstvými zelenými vìtvièkami. Zelené vìtve jsou pozùstatek z pøedkøes»anských dob. Tehdy lidé nosili domù èerstvé zelené vìtve a tím poskytovali pøíjemné bydlení dobrým duchùm. Adventní vìnec byl pùvodnì ozdoben tøemi svícemi v barvì fialové, to je barva pokání, pøípravy na pøíchod Krista. Je to také barva pokory a rozjímání. Poslední adventní svíce byla v barvì rù¾ové. Ta symbolizovala nadìji na blí¾ící se narození Krista. Ka¾dou nedìli se zapalovala jedna svíce, pro ka¾dou nedìli jedna, rù¾ová byla jako poslední. Vìnec byl ozdoben èervenou stuhou, to byla barva Ducha Svatého a krve.
K adventnímu èasu se vá¾í i jiné lidové zvyky. Na svatého Ondøeje se vìštilo co nás do budoucna èeká. Lilo se do studené vody olovo, házel se støevíc - to dìlala hlavnì neprovdaná dìvèata. Potom byla svatá Barbora, 4. prosince. To si dìvèata uøízla vìtvièku z tøešnì, dala do vody a pokud jí na Štìdrý den rozkvetla, tak to znamenalo, ¾e bude celý rok zdravá a ¾e se vdá. Po svaté Barboøe pøicházel Mikuláš, 6. prosince. Svatý Mikuláš byl biskup, byl také patron námoøníkù, který po tøi noci obdaroval rùzné osoby, aby jim pomohl v chudobì. Z toho vznikla tradice obdarovávání na svatého Mikuláše. Tato tradice je hroznì stará, ale rozvíjet se zaèala v 15. století. V mìstském prostøedí byly provozovány hry studentù, které mìli vazbu na církevní slavnosti. Všechno zaèínalo mší, pak byly prùvody, v nich¾ pøedvádìli studenti obdarovávání a pozdìji i krátké divadelní výstupy. Z toho zase vznikla tradice prùvodù, které jsou vlastnì zachovány dodnes. Tøi postavy, Mikuláš, andìl a èert pøichází do bytù a dìti vìtšinou ukazují, co se nauèili, øíkají básnièky, zpívají. Za to jsou potom obdarováni. No a pokud Mikuláš, pro mnoho práce, nestihne pøijít osobnì, pak dìti mají mo¾nost dát punèochu na okno. Dneska se tyto zvyky zachovávají hlavnì na vesnici, ve mìstech u¾ tato tradice pomalu odumírá.