3. listopad - Mezinárodní den bez pesticidů

V tento den si připomínáme havárii, ke které došlo v noci 3. listopadu 1984, v továrně na pesticidy v indickém městě Bhópálu. Do ovzduší tehdy uniklo přibližně 40 tun methylisokyanátu a dalších jedovatých plynů. Téměř okamžitě bylo usmrceno osm tisíc místních obyvatel.

Dne 10. září 1998 byla v Rotterdamu přijata Rotterdamská úmluva o postupu předchozího souhlasu pro určité nebezpečné látky a pesticidy v mezinárodním obchodu. Česká republika tuto úmluvu podepsala v New Yorku dne 22. června 1999.

Cílem úmluvy je podporovat sdílenou odpovědnost a společné úsilí smluvních stran v mezinárodním obchodu s určitými nebezpečnými chemickými látkami a pesticidy za účelem ochrany lidského zdraví a životního prostředí před možným poškozením a přispívat k jejich používání, které je šetrné k životnímu prostředí, usnadněním výměny informací o jejich vlastnostech, zabezpečením vnitrostátního rozhodovacího procesu o jejich dovozu a vývozu a rozšiřováním těchto rozhodnutí mezi smluvní strany.

Pesticidy jsou chemické prostředky, které hubí rostlinné a živočišné škůdce, chrání rostliny, skladové zásoby, lidi a zvířata. Jejich uplatnění má největší podíl v zemědělství.V půdě vnikají postřiky do kořenů a celých rostlin. Jejich účinku je vystavena voda, vzduch i půda. Výzkumy ukazují, že při zvýšeném používání pesticidů dochází u lidí k nevratnému poškození mozku, vzniku leukémie, nárůstu zhoubných nádorů a poruše funkce štítné žlázy.

1. listopad - Světový den veganství

Tento svátek slavíme už od roku 1994. A proč právě prvního listopadu? Právě na tento den totiž připadá výročí založení britské Vegan Society, která jako první ustanovila pojem "vegan" a "veganství.

Velmi často je možné v rámci Světového dne veganství navštívit nejrůznější slavnosti, ochutnávky, happeningy nebo sázení stromů.

Většina veganů si v tento den připíná do klopy zelené stužky ve tvaru písmene "V" jako symbol podpory a šíření povědomí o tomto způsobu života.

Veganství je životní styl, který odmítá využívání zvířat a krutosti na nich páchané. Vegani nekonzumují žádné živočišné výrobky, nenosí oděvy vyrobené z kůže a srsti zvířat.

Vegani odmítají jíst jakékoli potraviny živočišného původu, tj. i mléko, vajíčka, med. Veganství se ale nemusí promítat jen do stravování. Ortodoxní vegani odmítají cokoli, co pochází od zvířat, tj. vlnu, kožešiny, kosmetiku testovanou na zvířatech...

30. října 1866 císař František Josef I. rozhodl, aby Praha byla prohlášena otevřeným městem a aby byly zbořeny městské hradby.

Během své návštěvy Prahy po prohrané válce s Pruskem v roce 1866 podepsal rakouský císař František Josef I. nařízení, které nadobro změnilo tvář hlavního města českého království. Jeho rozhodnutí prohlásit Prahu za otevřené město a zruštit tak její pevnostní ráz vedlo do konce 19. století ke zboření hradeb a prudkému rozvoji osídlení v okolí pěti původních pražských čtvrtí. Císař dekret vydal 30. října 1866, a o den později odjel prohlédnout si bojiště.

Hradby chránily Prahu před útoky od nepaměti, jen vzácně ale svou úlohu opravdu splnily a s tím, jak se vyvíjelo vojenské umění, byly v druhé polovině 19. století vlastně už přežitkem. Poslední vlna fortifikace, tedy budování takzvaných Nových hradeb, trvalo zhruba tři čtvrtiny století. Mezi roky 1650 a 1730 tak Prahu sevřel pás barokního opevnění, který ale spíše než k obraně proti nepříteli nakonec sloužil ke snadnému vybírání mýta a cel od lidí, směřujících do města.

Ani nejnovější opevnění navíc nebylo z vojenského hlediska příliš dobře provedeno. Bez ochrany zůstala řada vyvýšenin jako Vítkov nebo Letná, odkud mohl nepřítel Prahu ostřelovat z děl.

"Fortifikace byla především vybudována příliš jednoduše. Snad jen Vyšehrad lze zejména vzhledem k dosti nepřístupnému terénu ohodnotit jako plnohodnotnou citadelu, jeho poloha na jižním okraji Prahy však značně snižovala jeho strategickou hodnotu," píše historik Vladimír Kupka v knize Pražská opevnění.

Mohutné, někde i více než 12 metrů vysoké hradby měřily na délku 14 kilometrů, vystupovaly z nich tři desítky bastionů a lidé mohli v 60. letech 19. století do města vstupovat deseti branami. Kromě nich existovala ještě zvláštní železniční brána, která umožňovala zajíždět vlakům do vnitřní částí prvního pražského nádraží (dnešní Masarykovo). Na noc se ale město, podobně jako ve středověku, ještě v polovině předminulého století zavíralo.

Hradby přitom neomezovaly jen dopravu z venkova do Prahy (a naopak), ale výrazně také omezovaly možnosti dalšího rozšíření města. Existovalo například nařízení, podle kterého se "na vzdálenost dělového výstřelu", tedy zhruba jednoho kilometru, směly vně opevnění stavět jen provizorní stavby, které navíc mohli vojáci nechat v případě ohrožení zbořit. Na druhou stranu se ale už od 30. let 19. století začaly pražské hradby využívat i pro zcela nevojenské účely.

Na části opevnění mezi Těšnovem a Koňskou branou v horní části Václavského náměstí vznikla mezi roky 1827 a 1830 pět metrů široká promenáda. Pískem sypané cestičky vedly pod vysázenými stromy, mezi květinami a keři.

Tato část hradeb se stala oblíbeným místem dostaveníček Pražanům, kterým kromě altánků od 50. let sloužily k odpočinku i dvě kavárny. Právě v této části začala z druhé strany hradeb růst nová města, tedy Vinohrady (s později odděleným Žižkovem) a Karlín.

Při pohledu na mapu je přitom zajímavé, že právě v této části Prahy se z někdejšího opevnění nezachovalo téměř nic. Bourání hradeb, které začalo 20. července 1874 ve čtyři hodiny ráno v místech, kde je dnes Muzeum hlavního města Prahy, totiž postihlo hlavně východní břeh Vltavy, tedy s výjimkou pevnosti na Vyšehradě a části fortifikace nad Nuselským údolím. Z opevnění na druhé strany řeky se naopak zachovala většina bastionů i stovky metrů vysokých cihlových zdí.

Likvidace hradeb kolem Prahy ovšem nebylo nic jednoduchého ani laciného, už jen proto, že se jich nyní už rakousko-uherský erár odmítal vzdát bezplatně. Pražští zastupitelé si ale byli vědomi toho, jak je likvidace opevněného pásu důležitá pro rozvoj města, a vynaložených peněz nelitovali.

Vždyť například ještě v prvních letech provozu dnešního Hlavního nádraží, které bylo otevřeno roku 1871, museli cestující nejprve projít skrz Koňskou bránu, než se na ně dostali. zdroj:www.prazskypatriot.cz

28. říjen - Den vzniku samostatného československého státu

Den, který není třeba blíže představovat, protože si to všichni pamatujeme za základní školy. Československá republika vznikla roku 1918.

Samostatný československý stát byl vyhlášen 28. října 1918. Jedalo se o jeden z nástupnických států rozpadlého Rakousko-Uherska. Tehdejší Československo zahrnovalo území Čech, Moravy, Slezka, Slovensko a Podkarpatské Rusi.

27. říjen -Světový den audiovizuálního dědictví

Dne 27. října 1980 přijala generální konference UNESCO v Bělehradě Doporučení o ochraně pohyblivých obrazů (Recommendation for the Safeguarding and Preservation of Moving Images).

Z iniciativy Národního filmového archivu a České komise pro UNESCO podpořené dalšími národními komisemi přijala 33. generální konference UNESCO v Paříži návrh vyhlásit tento den Světovým dnem audiovizuálního dědictví.

25. října 1990 - Federální shromáždění schválilo zákon, který nastartoval tzv. malou privatizaci. Začal prodej menších provozoven - obchodů a restaurací.

Zákon č. 427/1990 Sb.Zákon o převodech vlastnictví státu k některým věcem na jiné právnické nebo fyzické osoby, takzvaný zákon o malé privatizaci, schválilo někdejší Federální shromáždění 25. října 1990. Zákon, který v Československu umožnil rozjezd drobného podnikání, nabyl účinnosti v prosinci téhož roku. Malá privatizace se rozběhla v lednu 1991 a formálně skončila v roce 1994.

Podle odborníků byla nejrychlejší a zároveň nejméně problematickou částí celého privatizačního procesu. Státu se v ní podařilo ke konci roku 1993, kdy se konaly poslední aukce, získat přes 31 miliard korun za zhruba 25 tisíc prodaných privatizačních jednotek.

23. října 1956

začalo v Maďarsku protikomunistické povstání, které podpořili i vojáci. O den později vytvořili I. Nagy a J. Kádár koaliční vládu, která povolila činnost nekomunistických stran, vyhlásila neutralitu apod.

J. Kádár mezitím odešel do východního Maďarska, sestavil novou vládu a vrátil se do Budapešti s podporou sovětských tanků. Odpor povstalců byl během tří dnů zlomen. V ozbrojeném boji padlo asi 25 tisíc Maďarů, I. Nagy byl popraven spolu s dalšími 2000 lidmi. Téměř 200 tisíc Maďarů odešlo do exilu.

22. říjen - Mezinárodní den balbutiků

Mezinárodní den balbutiků, patří všem, kteří mají problém s mluvou - koktají. Balbutikem se rozumí člověk mající problém s dosažením plynulosti řeči. Nejde o šišlavost nebo podobné poruchy, balbutik se zadrhává, často zopakuje část slova nebo slovo celé.

Nejčastější je opakování první slabiky slova, méně časté opakování slabik uvnitř slova. Tento jev může být doprovázený různými pohyby balbutika snažícího se říci slovo co nejlépe. Časté jsou pohyby hlavou, rukou, křeč nebo zkřivení úst při první slabice. U balbutiků je typické vyhýbání se určitým slovům, o nichž ví, že způsobí problém. Někdy proto při řeči užívá relativně neběžné formulace.

Většina balbutiků nemá mentální poruchy, mozek v jiných činnostech, než je řeč, funguje zcela normálně. Je a bylo mnoho známých balbutiků, třeba biblická postava Mojžíš, římský císař Claudius, geniální fyzik Isaac Newton nebo Winston Churchill.

Jak komunikovat s někým, kdo koktá:
- Nesnažte se radit jako "Zpomal", "Nadechni se", "Uvolni se"

Koktání je o více věcech než na první pohled vidíme. Taková rada může působit jako ponižující.
- Navažte příjemný oční kontakt. Zajímejte se o to, co druhý říká, ne na to, jak to říká. Použijte také řeč těla.
- Nesnažte se doplňovat věty druhého a nepřerušujte jeho projev. Ví, co má říct, jen to trochu déle trvá.
- Snažte se mluvit v poklidném tempu. Nepřehánějte to do té míry, že Vaše řeč bude působit nepřirozeně.
- Všímejte si toho, co prožíváte. Je možné, že přestože používáte vstřícná slova, Vaše tělo a hlas komunikují rozpaky či netrpělivost.
- Buďte trpěliví při telefonování. Pokud nic neslyšíte, je možné, že mluvíte s člověkem, co koktá. Telefonování pro něj může být náročnou situací.

20. října měly svátek stromy!

Nápad slavit Den stromů vznikl v polovině 19. století ve Spojených státech, odkud se rozšířil i na další kontinenty. Roku 1951 doporučilo FAO (Food and Agriculture Organisation) Spojených národů všem svým členským státům slavit světový svátek stromu.

V České republice se tento den poprvé masově slavil v roce 1906, pak ale válka a komunistický režim tuto tradici přerušili. S nápadem na obnovu této tradice v ČR přišli v roce 2000 bývalý ředitel Botanické zahrady Univerzity Karlovy a známý popularizátor vědy Václav Větvička, zpěvačka Hana Hegerová a výtvarník (práce se dřevem) Martin Patřičný. Datum oslavy svátku stromů bylo stanoveno na 20. října, protože v mnoha lokalitách ČR jde o vhodný termín pro sázení stromů a podzim je také časem, kdy jsou stromy asi nejkrásnější a hrají všemi barvami.

18. říjen - Evropský den boje proti obchodování s lidmi

Žádná země není vůči obchodování s lidmi imunní, celosvětově jsou obchodovány miliony lidí. V roce 2007 vyhlásila Evropská komise 18. říjen Evropským dnem boje proti obchodování s lidmi.

Obchodování s lidmi se bohužel nevyhýbá ani České republice. Mezi nejčastější formy páchané v České republice nebo na českých občanech v zahraničí patří obchodování s lidmi za účelem pracovního a sexuálního vykořisťování a obchodování s lidmi kvůli nuceným sňatkům. Česká republika je jak zemí zdrojovou, tak zemí tranzitní a cílovou.

Česká republika bojuje proti obchodování s lidmi nejen kvalitní prací kriminalistů a soudců, ale také preventivními aktivitami a péčí o oběti této trestné činnosti. Odbor prevence kriminality Ministerstva vnitra v rámci Programu podpory a ochrany obětí obchodování s lidmi poskytuje obětem komplexní péči, motivuje je ke spolupráci s orgány činnými v trestním řízení a společně s nestátními neziskovými organizacemi se podílel na řadě osvětových kampaní jak pro odbornou, tak pro laickou veřejnost. Zdroj:www.mvcr.cz

16. říjen - světový den výživy

Každoročně se od roku 1981 ve více než 150 zemích světa slaví 16. říjen jako Světový den výživy. Připomíná se na základě rozhodnutí Organizace OSN pro výživu a zemědělství (Food and Agriculture Organization, FAO) ve výroční den založení této organizace v roce 1945.

Každoroční oslava Světového dne výživy je důležitá pro zviditelnění a připomenutí problému potravinového zabezpečení a zdravé výživy ve světě a měla by motivovat k výměně informací a novým kontaktům mezi odborníky, ale také ke zvýšení povědomí mezi laickou veřejností o aktuálních výživových tématech.

Informace z oblasti výživy naleznete na stránkách Centra podpory veřejného zdraví a na http://www.szu.cz/publikace/diety-specielni-vyziva.

15. říjen - Mezinárodní den bílé hole / Den bílé pastelky

Dne 15. října 1964 se v New Yorku konalo zasedání Světové rady pro blaho slepců, které ustanovilo Mezinárodní den bílé hole, aby upozornilo na problémy zrakově postižených lidí.

V roce 2000 byl tento den u nás zvolen pro konání celonárodní sbírky Bílá pastelka. V tento den tak můžete potkávat na ulicích dobrovolníky, kteří prodávají bílé pastelky jakožto symbol světa nevidomých. Pokud byste chtěli přispět, ale žádného dobrovolníka jste nepotkali, můžete využít bankovní spojení či zaslat DMS. Kontakt si najdete lehce na netu.

***

15. říjen je také Světový den venkovských žen / Světový den žen žijících na venkově

Možná vám na první přečtení Den venkovských žen vyvolá na tváři úsměv. Přesto se jedná o vážně míněný významný den, který vyhlásilo OSN. Podle odhadů tvoří ženy žijící na venkově přibližně čtvrtinu světové populace a svou prací vytváří více než polovinu množství světové potravy. Jejich postavení ale často není dobré - pracují v nepříznivých podmínkách, žijí v chudobě, práce bývá vzdálená od domova...
Den venkovských žen by měl přispívat k lepšímu poznání a pochopení daného prostředí a měl by pomoci situaci venkovanek zlepšit.

14. říjen - Světový den zraku

Mnoho očních vad vzniká zbytečně. Například každý ví, že by neměl dlouhé hodiny unavovat oči díváním se na monitor počítače, že by neměl trávit čas v zakouřeném prostředí...

Světová zdravotnická organizace (WHO) vyhlásila Světový den zraku právě proto, aby lidé byli lépe informováni, jak poškozením zraku předcházet. Den zraku má ukázat, že nejúčinnější je samozřejmě dobrá prevence, včasná diagnostika a co nejlepší léčba. Odhaduje se, že až v 80% případů šlo oslepnutí zabránit, kdyby byl postižený včas léčen.

V rámci tohoto dne se na řadě míst konají nejrůznější akce, např. vyšetření zraku zdarma, zábavný program s názornými ukázkami a další...

11. října 1984 udělila Švédská akademie proslulému českému básníkovi, spisovateli, novináři a překladateli Jaroslavu Seifertovi Nobelovu cenu za literaturu.

Seifertovo zdraví již bylo podlomené a sám si cenu převzít nemohl. Z rukou švédského krále si ji tedy následně převzala básníkova dcera Jana Seifertová-Plichtová, jejíž originál si uschovala doma.

Udělení Nobelovy ceny za literaturu Jaroslavu Seifertovi bylo především velkou ranou pro normalizační kulturní politiku. Básník patřící za první republiky k nejvýraznějším osobnostem levicové kulturní avantgardy (z KSČ byl vyloučen v souvislosti s kritikou bolševizace této strany v roce 1929, později vstoupil do sociální demokracie), byl ostře kritizován v padesátých letech za svou sbírku Píseň o Viktorce.

Pak sice následovalo smíření v podobě další sbírky Maminka obsahující kouzelné, ale z hlediska režimu naprosto neškodné návraty k vzpomínkám z dětství. Jenže již na druhém sjezdu Svazu československých spisovatelů patřil Jaroslav Seifert mezi spisovatele, kteří ostře kritizovali poměry. Odvážil se dokonce poukázat na osudy literátů vězněných z politických důvodů. Svými postoji získal Jaroslav Seifert velký respekt mezi spisovateli i ve veřejnosti a v roce 1967 byl jmenován národním umělcem. Jako úřadující předseda Svazu československých spisovatelů patřil mezi výrazné stoupence reformních myšlenek tzv. Pražského jara v roce 1968 a odpůrce okupace. Po nástupu tzv. normalizace se ocitl na samém okraji literárního života a jeho sbírka Morový sloup obsahující verše z let 1968-1970 vyšla nejprve pouze v samizdatu.

Koncem roku 1976 se stal jedním ze signatářů Charty 77 v první vlně. Nobelova cena mu byla udělena jako pocta velké generaci českých básníků a spisovatelů meziválečné republiky, mezi jejíž poslední žijící velké příslušníky patřil. Udělení ceny básníkovi vládnoucí režim viditelně zaskočilo, rychle však zavrhl nátlak na J. Seiferta, aby cenu odmítl, a soustředil se na neutralizaci možných dopadů. Využil přitom i básníkův špatný zdravotní stav, který Jaroslavu Seifertovi nedovolil osobně si cenu ve Švédsku převzít. Udělení Nobelovy ceny dokázala oficiální propaganda podat tak, že kritický osten proti současné kulturní politice v Československu byl výrazně oslaben. Seifertovu tvorbu musel režim více respektovat, pochopitelně se však soustředil hlavně na jeho sbírky z první republiky. Upravit Seiferta do podoby režimně konformního básníka se mu však nepodařilo.

8. říjen - Mezinárodní den boje proti popáleninám

Svátek upozorňuje na to, že popáleniny jsou velmi bolestivé poranění, jehož léčba, obzvlášť u hlubokých a rozsáhlých popálenin může být celoživotní.

Tento den si připomínáme od roku 2000 jako připomínku, že popáleninové úrazy patří k těm nejhorším a cílem svátku je připomenout, že nejdůležitější je prevence proti popáleninám a jiným úrazům hlavně u dětí.
Popáleniny jsou nesmírně bolestivým úrazem, často vyžadují dlouhou a komplikovanou léčbu s trvalými následky.

Víte, že každý rok se v České republice popálí 100 000 lidí a z toho je to 40 000 dětí?