Buranovy ovèí deky
Také se vám to u¾ jistì stalo. Zazvoní telefon a èísi milý hlas se vás po pøestavení firmy, které vìtšinou nikdo nestaèí ani zaregistrovat, zdvoøile zeptá, zda byste nemìl èas na pár otázek. Jestli¾e jste svìta znalí, rychle se rozlouèíte a telefon polo¾íte. Jestli¾e však nejste s povahou tìchto akcí dostateènì seznámeni a ze slušnosti vydr¾íte, potom máte smùlu. Je vám polo¾eno nìkolik otázek s dvìma a¾ tøemi mo¾nostmi. A Vy je jako pitomec poctivì a podle svého nejlepšího vìdomí a svìdomí zodpovíte. Po malé chvilce, ve které probíhá vyhodnocení vašich znalostí, propukne hlas na druhé stranì telefonu v jásot. Všechny otázky jste zodpovìdìli bez chyby, i kdy¾ by asi ka¾dá mo¾nost byla správná, a jste zaøazeni do soutì¾e o hodnotné ceny! Finanèní i penì¾ní. O prùbìhu budete vèas informováni. Jak telefonicky, tak písemnì A vy se tìšíte a radujete. Nejenom proto, ¾e jste tak chytøí, ale kdo by rád nìkdy nìco nevyhrál anebo nedostal zadarmo. Ovšem celá vìc není vùbec tak jednoduchá, jak vypadá. Je v ní skrytý dùmyslný a chytrý háèek, a pokud se na nìj chytíte, mù¾ete si poøádnì drbat hlavu, jako se to asi pøed pìti lety stalo mnì.
Všechno se odvíjelo podle pøedem daného vzoru. U¾, u¾ jsem chtìla polo¾it telefon, kdy¾ padlo téma otázek. Zdravý spánek. Proto¾e ten patøí k mým oblíbeným èinnostem, zodpovìdìla jsem po¾adované otázky, postoupila do soutì¾e o hodnotné ceny a mìla vyèkat asi týden na výsledek. U¾ jsem na anketu a mo¾nou výhru dávno zapomnìla, kdy¾ opìt zazvonil telefon a ve sluchátku se ozval radostný hlas.
„Vá¾ená paní Štainerová, gratulujeme! V naší soutì¾i jste vyhrála a jako cenu od nás dostanete dvì vynikající ovèí deky a k tomu ještì dva polštáøe té samé kvality.“
Paní na druhém konci drátu mi opìtovnì gratulovala a oèividnì se radovala, ¾e mi mohou pøedat tak hodnotný dar. Mìlo mi to být podezøelé, v¾dy» by to vlastnì mìlo být obrácenì, ale vidina ovèích dek zcela utlumila mou intuici i zdravý selský rozum. Domluvily jsme se na pøedání ceny jejich odborným pracovníkem, který mi vše pøiveze a¾ domù. Firma mìla jenom jednu podmínku. Pøedání se muselo uskuteènit formou prezentace a já mìla za úkol zajistit na ni alespoò šest lidí. Velmi pøátelsky jsme se rozlouèily a bìhem pár dnù jsem od firmy dostala ještì dopis, kde se vše písemnì potvrzovalo. Také se ozval odborný pracovník firmy, aby mi opìt pogratuloval a dohodl podrobnosti jako hodinu a datum prezentace s pøedáním ceny.
O všem jsem pochopitelnì prùbì¾nì informovala man¾ela. Pìla jsem chválu na ovèí deky, jak jsem mohla. To pøece bude jiné spaní, ne¾ v tìch našich péøových dekách! I kdy¾ nám dobøe slou¾ily øadu let a teï byly právì èerstvì vyèištìné, u¾ jsem je vidìla v popelnici a v duchu jsem se slastnì rozvalovala na nových, zdravých a kvalitních ovèích dekách. Man¾el u¾ mì znal, nechtìl mi kazit radost, ale na rozdíl od mé euforie si zachoval rozvahu a nadhled. Nakonec se vším souhlasil, ale ono mu vlastnì nic jiného nezbylo. Do poètu jsem pozvala kamarádku a den D mohl nastat.
Odborný pracovník dorazil pøesnì na ujednanou hodinu. Jenom mì pøekvapilo, jak veliké bylo jeho auto. To ale nebylo podstatné, hlavnì kdy¾ budu mít ovèí deky. Z auta vystoupil uhlazený, upovídaný a znalý odborný pracovník. Velmi vøele se se mnou pøivítal a zase projevil obrovskou radost, ¾e mi mù¾e pøedat tak hodnotnou cenu. A potom potøeboval, aby mu nìkdo pomohl, proto¾e z prostorného vozu zaèal vytahovat jeden balík za druhým, dokonce i ohromnou polohovací postel. Oba jsme s man¾elem pøilo¾ili ruku k dílu, a¾ nakonec všechno skonèilo u nás v kuchyni a v obýváku. Ten jsme museli kvùli velké, polohovací posteli trochu vyklidit. A odborný prodejce zaèal vybalovat, rozkládat a chválit své zbo¾í. Huba se mu nezastavila a za chvilku by si i støízlivý èlovìk mohl polo¾it otázku, jak je mo¾né, ¾e dosud poklidnì ¾il bez tìchto vymo¾eností a novinek. Znejistìla jsem a vymìnila si s man¾elem rozpaèitý pohled. Pøišel syn s rodinou, ale pozvaná kamarádka se nedostavila. Mìla nìjakou nutnou zále¾itost, o které pøedtím nevìdìla, a tak opravdu nemohla pøijít. Naneštìstí se omluvila asi hodinu pøed prezentací, tak¾e jsem nemìla èas, abych sehnala nìkoho dalšího. Nebylo nás tedy šest, ale jenom pìt.
Odborný pracovník se s pohledem na hodiny a na náš poèet zmìnil jako chameleón. Ta tam byla uhlazenost a galantnost. Sna¾ila jsem se mu celou vìc vysvìtlit a myslela jsem si, ¾e pøece na jednom èlovìku tolik nezále¾í, kdy¾ u¾ jsem stejnì vyhrála. A navíc jsme vùbec nemìli v úmyslu nìco kupovat. Avšak on byl tvrdì ura¾en a zaèal se ohánìt smlouvou, její¾ podmínku pro prezentaci jsem nedodr¾ela. Takový zvrat jsme neèekali a na okam¾ik jsme všichni zùstali jako opaøení. A odborný pracovník pokraèoval ve své krasojízdì. Zpra¾il mì pohrdavým pohledem a prohlásil:
„Vy jste nedodr¾ela podmínky smlouvy, jsem nucen prezentaci ukonèit a oznámit vám, ¾e vzniklé náklady, jako¾ i ušlý zisk, vám budou pøeúètovány! U¾ jsem navštívil hodnì rodin, ale s takovou nespolehlivostí a neférovostí jsem se ještì nesetkal.“
To u¾ bylo moc! Jako první zareagoval man¾el. Praštil svou medvìdí tlapou do stolu a pustil se do odborného pracovníka. A aby to mìlo spád, pøešel hned na tykání:
„Ty burane jeden, co si to vùbec dovoluješ urá¾et mou man¾elku? Vyhrála ovèí deky, tak jí je koukej navalit, seber si ty svý fidlátka a a» u¾ tì tady nevidím!“
Ale Buran se jen tak nedal, pøece nepøijde o provizi, ¾e jo.
„Já zavolám jednatelce na ústøedí firmy, tohle si pøece nedám líbit. Máte tady telefon?“
Všichni nad tou drzostí zase ztratili dech. Jenom já, blbec, jsem souhlasnì kývla k našemu telefonu. Buran opravdu zavolal a vylíèil, co se u nás dìje, a ještì si trochu pøidal. Paní jednatelka byla zøejmì rozumná ¾enská a naøídila okam¾ité ukonèení prezentace, co nejrychlejší odjezd a klid. Jen¾e ten nebyl.
Oèernìní naší rodiny vyvolalo u man¾ela a syna záchvat amoku. Jako jeden mu¾ vstali ze ¾idlí a se za»atými pìstmi se dali do chudáka burana, jen¾ mezitím zaèal rychle balit ukázkové zbo¾í. Ke rvaèce naštìstí nedošlo, ale co se týèe výmìny názorù a razance, to bylo tedy parádní. My jsme byli strašná rodina s IQ tykve, která naprosto nechápe jedineènost nabízeného zbo¾í a moderní zpùsob prodeje. Buran byl zase podvodník, šlendrián, náfuka, vylízanej mozek a …
Mìly jsme se snachou co dìlat, abychom své mu¾ské protìjšky udr¾ely jenom v této fázi. Ale man¾el, starší a zkušenìjší, ten se jen tak nedal a nevzdal! Rychlostí blesku se zaèal hnát ke dveøím sklepa, kde byl zavøený náš Bohoušek.
„Bohoušku, pojï, vem si ho a dr¾!“ øval man¾el a Bohoušek, jinak nìmecký vlèák velikosti telete, kterého jsme museli kvùli bezpeènosti pøi jakékoliv návštìvì zavírat, radostnì skákal, štìkal a nemohl se doèkat, a¾ vybìhne ven. Z posledních sil se mi povedlo udr¾et Bohouška ve sklepì a man¾ela v kuchyni. Mezitím projevil Buran nezvyklou rychlost a šikovnost, proto¾e všechno sbalil sám a nièí pomoc u¾ nepotøeboval.
Kdy¾ jsem mu otevírala vrata, aby mohl odjet, pøepadly mì pøece jenom výèitky svìdomí. Tøeba jsem to opravdu zavinila všechno jenom já? A tak jsem si dodala odvahy a zeptala se:
„Prosím vás, a kdyby nás bylo šest, dostala bych potom opravdu ty ovèí deky?“
A buran, jeho¾ setkání s naší rodinou vykolejilo z nauèené role, mi po pravdì odpovìdìl:
„Dostala byste jenom tenhle malý polštáøek,“ a ukázal mi takový malý ètvereèek, jemu¾ se øíká mazlík a který staèí jen tak pod hlavu a na jedno ucho.
„Ale v¾dy» byla celou dobu øeè o soupravì ovèích dek na dvì postele!“ nedala jsem se.
„Jo, milá paní, to byla. Taky byste je dostala, jen¾e bych na té prezentaci musel prodat další zbo¾í.“ A jmenoval mi hodnotu, pøi které se mi protoèily panenky. Výèitky svìdomí mì rázem pøešly a já dostala poøádný vztek. Tak kdo tady byl víc nefér?
Spadl mi kámen ze srdce, kdy¾ Buran zmizel v nedohlednu. Doma jsem se hned vrhla k telefonu, proto¾e nejlepší obrana je útok. Paní jednatelce firmy jsem si øádnì postì¾ovala na hrubé, neprofesionální a nevhodné chování jejich zástupce a velice jsem se podivila, jak mohou takové lidi vùbec zamìstnávat. V¾dy» jim pøece kazí dobrou povìst! Paní jednatelka se mi jménem firmy omluvila a sdìlila mi, ¾e nejsem první, kdo si na onoho odborného pracovníka stì¾uje a ¾e z celé situace vyvedou pøíslušné závìry. Doma se zatím všechno zklidnilo, jenom man¾el, kdy¾ mi dával pusu na dobrou noc, šibalsky pronesl:
„Vidíš, Haní, a já jsem se na ty ovèí deky tak tìšil. To by, paneèku, bylo spaní!
A pøedstavte si, ¾e asi po tøech mìsících mì firma zabývající se zdravým spánkem oslovila znovu. Ale to u¾ jsem je hned zaèátku pøerušila, rezolutnì po¾ádala, aby mì u¾ nikdy neobtì¾ovali, a s gustem jim praštila telefonem.
