Okrašlovací spolek oèistí cenné sochy Nepraše a Valenty
Socha Karla Nepraše Jogín a konstruktivistická plastika Rudolfa Valenty patøí k nejhodnotnìjším umìleckým dílùm v ostravském veøejném prostoru. Pøesto jsou obì plastiky posprejované a neudr¾ované. Okrašlovací spolek Za krásnou Ostravu, který se sna¾í na situaci vzácných sympozijních dìl v sadu Milady Horákové dlouhodobì upozornit, se rozhodl spolu s Antikvariátem a klubem Fiducia provést okrašlovací akci, pøi ní¾ èlenové spolku spolu s dobrovolníky umyjí alespoò tyto dvì sochy a umístí u nich nauèné cedulky o sympoziích i tìchto dvou dílech spolu s mapkou soch v areálu sadu. Mù¾ete pøijít také! Sejdeme se pøed Domem kultury mìsta Ostravy v pondìlí 23. kvìtna 2016 v 18:00 hod. Ekologické saponáty, horká voda v termoskách, rukavice, hadry a rej¾áky vítány:-)
Dnes ji¾ legendární bienále Mezinárodního sympozia prostorových forem se uskuteènilo v Ostravì v letech 1967 a 1969. Za pomoci pracovníkù Vítkovických ¾elezáren tehdy pod rukama 13 umìlcù z Èeskoslovenska, Polska, Jugoslávie, Rakouska, Itálie, Kanady a Japonska vzniklo 13 progresivních umìleckých dìl z kovu, které ozvláštnily veøejný prostor i kulturní ovzduší prùmyslového mìsta. Artefakty byly tehdy instalovány v pøední èásti Komenského sadù, avšak vydr¾ely zde jen krátce. Ji¾ roku 1974 byly odinstalovány, nìkteré poškozeny èi rozbity, vìtšina pak rozvezena po jiných lokalitách (èasto mimo Ostravu), kde nìkterá díla posléze podlehla zkáze. A¾ v roce 1993 došlo k rehabilitaci dochovaných dìl i nahrazení nìkterých znièených novými pracemi v rámci obnoveného sympozia. Renovované i nové plastiky pak byly umístìny v sadu Milady Horákové, kde je najdeme dosud – dnes ovšem mnohé špinavé a posprejované.
Jednou z nejznámìjších soch sympozií byla dnes ji¾ bohu¾el zaniklá plastika Rodina pøipravená k odjezdu z roku 1969 – klíèové dílo pøedního èeského sochaøe Karla Nepraše, který na ostravském sympoziu poznal, ¾e litina je ideálním materiálem pro jeho díla. Nepraš, pracující s èerným humorem, ironií a poetikou divnosti, vytvoøil pìt figur sestavených z rozlièných pøevodù ozubených koleèek a øetìzù (napùl èlovìk – napùl stroj), které umístil na kolejnici nad øekou Ostravicí. Na konci 60. let mohlo dílo svým námìtem sugerovat vhodnost emigrace, a tak nepøekvapí, ¾e bylo v 80. letech sešrotováno. Stesky po ztrátì tohoto díla se ozývaly dlouho z rùzných míst. Sochaøova dcera se proto po otcovì smrti rozhodla nechat vytvoøit kopii díla. Právì nyní je mo¾no tuto èerstvì zhotovenou vìrnou kopii shlédnout v pra¾ské galerii DOX, kde bude v rámci výstavy Karla Nepraše ke zhlédnutí do 17. øíjna 2016.
Pøesto má Ostrava svého Nepraše. Na obnoveném sympoziu v roce 1993 sochaø vytvoøil jiné dílo, neménì pùsobivé. Je jím Jogín – plastika na hranici hry a seriózního duchovního tématu, na pomezí èlovìka a technicistní formy, na hranici vnímatelnosti umìní vùbec. Levitující postava pøelomená (èi slo¾ená) v pase se blí¾í jakési formì na odlévání panenek. Vše, co u podobizny èlovìka pova¾ujeme za podstatné (jeho pøední partie), je ukryto v nitru objektu. Prkennost Jogína mù¾e odkazovat k „pozitivnímu“ øádu (harmonii) i „negativnímu“ poøádku (útlaku). Plastika ve vnímateli vyvolává a¾ nesnáze svou nepøirozenou kompozicí a polohou. Chce být zkoumána a dobývána. Z pohledu okolojdoucího je toti¾ Jogín jakousi horizontální plackou, dìsivì zkomponovanou formou èlovìka.
Pro popsání plastiky Rudolfa Valenty se vrátíme do prvního roèníku sympozia z roku 1967. Ostravský výtvarník, pozdìji emigrant, který dosáhl umìleckého renomé v Berlínì, Rudolf Valenta tehdy vytvoøil bezejmennou plastiku konstruktivistického ducha, kterou dosud v Ostravì nalezneme. Jde o rozkošatìlý objekt slo¾ený z hranatých tìles prolomených kruhovými otvory a výøezy. Z útlé stopky na podstavci vyrùstá jako technicistní kvìtina èi strom – místo pøirozeného chaosu však nabízí statický øád, který o¾ivuje teprve divák zu¾itkovávající èetné prùhledy a promìny plastiky pøi jejím obcházení. Právì aktivní role diváka – spolutvùrce výsledného objektu – se prolíná celým dílem Rudolfa Valenty.
Popisovaná umìlecká díla naleznete na stránkách databáze Ostravské sochy autora èlánku Jakuba Ivánka.
