Úkoly poslancù Evropského parlamentu
Kdy¾ v kvìtnu 1945 Nìmecko bezpodmíneènì kapitulovalo, válka ve svìtì neskonèila. Jednak pokraèovala dále s Japonskem a i po jeho kapitulaci nabrala jiné formy.
Pokraèovala studenou válkou. Na mnoha místech svìta se válèilo, jen to svištìlo. A válèí se dodnes a stále. Sepsat seznam míst a zemì, kde se dál válèilo a vznikaly další konflikty, by byl dlouhý. Vietnam, Korea, Japonsko, Kambod¾a a mnohde jinde napø.Falklandy 1982 válka Velká Britanie versus Argentina. 2. svìtová válka v Evropì skonèila vlastnì a¾ v roce 1989.
Po 1. i po 2.svìtové válce zaznìlo nahlas volání, ¾e se nic podobného ji¾ nesmí opakovat. Tak vznikla po 1.svìtové válce v roce 1919 Spoleènost národù se sídlem v ®enevì. Mìla 265 èlenù. Mezi zakládajícími státy bylo také Èeskoslovensko. Další ještì vìtší pohromì to nezabránilo. Po 2.svìtové válce se opìt národy shodly a 50 jich zalo¾ilo v øíjnu 1945 v San Francisku Organizaci spojených národù. Opìt s cílem zabránit opakování podobných zloèinných aktivit. Od roku 2011 je v OSN 193 státù. Byla to dobrá pøedsevzetí a poèiny, ale zabránit válkám se nepodaøilo. V¾dycky se nìkde a v daném èase válèí. Jak nás historie usvìdèuje a¾ do souèasnosti má asi lidstvo v DNA „váleènické“ geny.
V Evropì, jí¾ je naše zemì, aè s rozlohou nevelkou, dùle¾itou souèástí, vznikla také po roce 1945 snaha sjednotit evropské státy a národy ve vìtší celek, jeho¾ síla a moc se znásobí a bude hrát v dalším vývoji dùle¾itou roli. Dùvody pro pováleènou evropskou integraci byly tyto:
1.zabránit opakování válek a zajistit mír.
2. Pøekonat a zklidnit nacionální vášnì, pøivést rivaly ke smíøení a spolupráci.
3. Vytvoøit vìtší spoleèný prostor pro výmìnu zbo¾í, trh a výrobní spolupráci za úèelem rùstu hospodáøství, ¾ivotní úrovnì, kultury a obèanského sou¾ití.
Proces to nebyl a ještì dlouho nebude jednoduchý. V roce 1952 se šest státù –Belgie, Francie, Itálie,Lucembursko,SRN a Nizozemsko - dohodlo na zalo¾ení Evropské Unie. To ovšem nebyla ještì ta dnešní EU. Potom pøistupovaly po splnìní po¾adovaných podmínek další evropské státy. V roce 2004 došlo k nejvìtšímu rozšíøení o 8 státù støední a východní Evropy. Mezi nimi bylo i Èesko. Dnes má Evropská unie 28 èlenù.
Z hlediska evropského vývoje a formování budoucí podoby je to proces dùle¾itý nejen pro Evropu. Souèasná EU má ale nìkolik chyb na kráse. Jedna z nejvýznamnìjších je v tom, ¾e mezi jednotlivými èleny jsou velké ekonomické rozdíly, co¾ zpùsobuje èetné problémy. Není pochyb o tom, ¾e vznik EU je dùle¾itým pøínosem pro Evropu, její stabilitu, jako kontinent bez válek. Ale její struktura, její èinnost a byrokracie potøebuje mnoho zmìn a úprav, aby lépe plnila své poslání. To je slou¾it jejím èlenùm, ne jim naøizovat, ne je nutit, aby opouštìli své národní tradice, osvìdèené výroby, národní hodnoty. Jde o sladìní krokù evropské komise s vládami èlenských státù. Nespìchat a netlaèit na federalizaci EU. To potøebuje delší èas, dobrou a správnou rozvahu. Zcela aktuální jsou po¾adavky na nutné zmìny a úpravy. EU je svázána mno¾stvím usnesení, vyhlášek, pøedpisù, zplozenými zájmovými skupinami, bez ohledu na potøeby a zájmy vìtšiny Evropanù sdru¾ených v EU. Odstranit tyto nedostatky je zcela konkrétní úkol poslancù Evropského parlamentu.
Jde hlavnì o následující naléhavosti:
1. Nutnost reforem, omezení pøílišné byrokracie,
2. Demokratizace a prùhlednost èinnosti všech orgánù EU,
3. Zvýšení efektivnost celého provozu a aparátu EU, Evropského parlamentu,(napø. jeho cestování do dvou mìst) a zvýšení kontroly celého hospodaøení.
4. K dùle¾itým rozhodnutím týkajících se vnitøních zále¾itostí EU jako¾ i zahranièních aktivit zavést referendum. Nelze nadále ponechat na úzké skupinì funkcionáøù, kteøí navíc nebyli nikým zvoleni, pravomoci, které jim nikdy nebyly a ani nemohou být dány. Je to základní princip demokracie.
Milan Dubský
* * *
Zobrazit všechny èlánky autora