Dnes má svátek Martin 
byl a je jedním z nejoblíbenìjších svátkù roku. Dìti i hospodáøi èekali na první sníh, hospodynì pekly posvícenskou martinskou husu a martinské rohlíky nebo podkovy, zvané martiny, roháèe, zahýbáky – prostì posvícení jak se patøí.
Svatomartinský den mìl v Èechách bohatou tradici:
Èeledi konèívala sjednaná slu¾ba, dostávala mzdu a hledala nového hospodáøe, pøípadnì o rok prodlu¾ovala dohodu.
V tento den se uzavíraly smlouvy mezi obcí a obecním pastýøem, ovèákem, ponocným a dalšími lidmi.
Konávaly se dobytèí èi výroèní trhy.
Na mnoha místech se konaly poutì, nebo» sv. Martin byl patronem koní. Hojnì se poøádala martinská posvícení.
Toho dne se hodnì slavilo a existují hojné záznamy o rozpustilostech, ba i výtr¾nostech, provádìných “martínky” – èeledí.
Tradici, zvláštì ve vinaøských oblastech neb je Martin také patronem vinaøù, má v tento den také slavnost nového vína.
Legenda øíká, ¾e svatý Martin byl pùvodnì øímským vojákem. Pozdìji pøijal køes»anskou víru a stal se misionáøem a následnì biskupem v Tours. Tomu ale pøedcházela tato pøíhoda: Martin, pøi své skromnosti, nechtìl biskupskou hodnost pøijmout a schoval se pøed vyslanci do husince mezi hejno hus. Ty jej však svým silným kejháním prozradily.
Jiná verze øíká, ¾e ho pøi kázání tak rušily svým kejháním, ¾e je za to odsoudil, aby v den jeho památky pykaly za svoje provinìní na pekáèi.
Kdo byl sv. Martin
Martin Tourský ¾il ve 4. století. Jeho ¾ák, Sulpicius Severus, sepsal jeho ¾ivotopis.
Martin se narodil na pøelomu let 316 – 317 v øímském posádkovém mìstì Sabaria v Panonii. Jeho otec byl vyšší øímský dùstojník a tak i jeho syn se mìl stát vojákem, co¾ v té dobì zaruèovalo finanèní zabezpeèení a úctu a¾ do konce ¾ivota. Kdy¾ byl hochem jeho otce pøelo¾ili do Pavie v severní Itálii. Zde studoval, ale v jeho patnácti letech otec rozhodl a pøinutil ho stát se vojákem. Jeho rodièe byli pohané a hlavnì otec uctíval staré øímské tradice. Jako vojáka jej pøelo¾ili do Amiens ve Francii. Tam se mu stala pøíhoda, je¾ jej od té doby symbolizuje.
Za temné zimní noci projí¾dìl Martin mìstem a kontroloval vojenské hlídky. Na ulici uvidìl polonahého ¾ebráka, který jej poprosil o almu¾nu. Ale Martin peníze nemìl a tak chtìl alespoò ubo¾áka ochránit pøed zimou. Meèem tedy pøe»al svùj vojenský pláš» na polovici a jednu daroval ¾ebrákovi. Následující noci se Martinovi zjevil ve snu Kristus s polovicí jeho pláštì. A tak na Velkou noc roku 339 pøijal køest a chtìl svùj ¾ivot zasvìtit slu¾bì Bohu. Ale jako èlen císaøské gardy nemohl jen tak opustit vojsko. Musel ještì odslou¾it asi 15 let ne¾ dosáhl dùstojnické hodnosti.
V roce 354 se zúèastnil vojenského ta¾ení proti nìmeckým Alemanùm. Bylo zvykem, ¾e pøed útokem dostali vojáci zvláštní èástku penìz. Martin tuto prémii nepøijal a oznámil svému veliteli, ¾e chce vojsko nav¾dy opustit, nebo» jak sám øekl: jako vojáku Kristovu mu není dovoleno bojovat zbraní. Velitel jej prohlásil za zrádce a zbabìlce. Martin se však nabídl, ¾e pùjde proti nepøíteli pøed vojskem jen s køí¾em. Stalo se, a k boji vùbec nedošlo, naopak pøijeli nìmeètí poslové s nabídkou míru. Všichni v tom vidìl
i zázrak a tak byl Martin u¾ bez prùtahù propuštìn z vojska. Odešel do Poitiers v západní Galii, kde se mohl hloubìji vzdìlávat v církevní slu¾bì a vìdì.
Jedné noci mìl Martin opìt sen, který vidìl jako Bo¾í pokyn – mìl získat pro køes»anství své ji¾ velmi staré rodièe. Odešel tedy do Panonie, ale podaøilo se mu pøesvìdèit pouze matku. Zde se nepohodl s místními církevními bludaøi a tak odešel do Milána, a na okraji mìsta ¾il jako poustevník do té doby, ne¾ jej biskup Auxentius vyhnal. Martin odešel do Ligurie, kde ¾il s pøítelem-knìzem na ostrovì Gallinaria jako poustevník.
Stal se velmi známým a tak se k nìmu zanedlouho pøipojilo více spoleèníkù a dùsledkem toho bylo zalo¾ení kláštera Liguge (co¾ je dnes nejstarší známý klášter v západní Evropì).
®ivotopisci pøipisují Martinovi zázraky, kterými uzdravoval posedlé zlým duchem, malomocné a dokonce i køísil mrtvé. Zastával se nespravedlivì vìznìných a odsouzených lidí. Do¾il se po¾ehnaných 80ti let. Zemøel 8. listopadu roku 397 pøi pastorizaèní návštìvì na venkovské farnosti v Candes a tak jeho tìlo pøevezli po øece Loire do Tours. Zde byl 11. listopadu, za velké slávy - v èele pohøebního prùvodu kráèelo dva tisíce mnichù a Bohu zasvìcených panen - a velkého mno¾ství lidu, na høbitovì za mìstem pochován do jednoduchého hrobu mezi ostatní vìøící tak, jak si to sám pøál. Pozdìji byla nad jeho hrobem postavena a jemu zasvìcena bazilika.
Svatý Martin Tourský patøí mezi svìtce, jejich¾ památka se rozšíøila po celém svìtì, nebo» vykonal mnoho nejen jako doruèitel osvícení, ale pro køes»anskou kulturu znamená jednu z nejvìtších postav støedovìké misie.
Jan Kareta
Letitými zkušenostmi lidé zjistili, ¾e nejvìtší teplotní rozdíly nastávají právì na svátek sv. Martina a proto tento den spojili s pranostikami:
- Na svatého Martina, bývá dobrá peøina
- Na svatého Martina kouøívá se z komína
- Martinùv led, bude vodou hned
- Svatý Martin pøijel na bílém koni
- Na svatý Martin, ještì se vrátím, ale na svatého Mikuláš mì tu najisto máš
Poslední pranostika je zajímavá v tom, ¾e upozoròuje na znaènou nestabilitu trvání tohoto období s tím, od kdy je mo¾né oèekávat nástup trvalých mrazù. Je to èas výraznì chladný, pochmurný a mlhavý. Na vìtšinì míst Èeské republiky se právì v tomto období objevuje první snì¾ení.
