Pepa Fousek pětasedmdesátiletý

Motto Pepy Fouska:

Mládí trvá tak dlouho,
než si člověk přizná,
že je starý.

Kdo by to byl čekal, že jednou bude z Pepy Fouska 75letý kmet - či věčný mladík, jemuž napadalo stříbro do skrání. Věčný tramp, boxer, fotograf, básník, písničkář, spisovatel se srdcem na dlani, který se dovede s lidmi podělit o strasti všedního života zábavnou formou.

Zdá se to jako včera, kdy mu přátelé uspořádali mohutné oslavy jeho sedmdesátin v galerii Cesty ke světlu. Těšil jsem se s ním díky reportážím na netu, protože mu přišla popřát opravdu plejáda významných přátel a hostí.

Pepa vyfasoval do života dobrého anděla strážného, který mu již několikrát zachránil život. Jednou při infarktu v Kroměříži, podruhé při operaci srdce, kdy dostal k 60. narozeninám trojnásobný bypass, a nakonec před několika lety při strašné bouračce.

Měl také dobré sudičky, které mu daly do vínku mimo pár trudných věcí dobrou rodinu, jedinečnou manželku, dobré děti a vnoučata, duši umělce díky níž se mohl vrchovatou měrou projevit jak v umělecké fotografii, tak na pódiích či ve svých básních, písničkách a řadě knížek. Hlavně mu ale daly dobré srdce a lásku k člověku, pravdě a demokracii.

Pepa se narodil 12. března 1939 na Kladně a tři dny nato přijel Hitler do Prahy, takže rané dětství prožil za Protektorátu. Ve 14ti letech napsal ve škole na tabuli "Největší však voly dělaj z lidí školy!", zahodil tašku s učením a odešel že školy. Začal pracovat v hutích na Kladně a pak šel pást krávy do pohraničí na Šumavě. Po vojně se vrátil do hutí a nakonec skončil jako montér v plynárnách.

Díky trampingu již v mládí poznal svoji budoucí manželku Jarmilku, dceru starého kamaráda trampa. Když jí pak bylo 14 let tak jí řekl, že si ji jednou vezme. Když dospěla, požádal ji o ruku a ona je již jeho andělem strážným 52 let. Mají syna Tomáše a dceru Ivanku a vnoučata Pepíčka, Kristýnku a Matěje.

Mimo psaní poezie, které mu vyneslo od některých kamarádů přezdívku "Haldový básník z Kladna", ale později již jako bardovi i udělení "Čestného občana Kladna", se dal také na box, kde se stal přeborníkem Středočeského kraje ve střední váze. Mimoto též absolvoval Lidovou konzervatoř v oboru umělecké fotografie u prof. Jána Šmoka. Od roku 1965 začal vystavovat doma i v cizině a dnes si můžete zakoupit jeho fotografie ve známé pražské Galerii Jana Soudka.

Veřejně začal vystupovat v Semaforu ve svých čtyřiceti letech, kdy ho v roce 1979 pozval Miloslav Šimek jako hosta do svého pořadu. Jeho vystupování v Semaforu (později v Divadle Jiřího Grossmanna) trvalo až do roku 1998. Mimo hraní a zpívání se stal jejich "dvorním skladatelem" a napsal texty ke všem písním spolu i s řadou melodií. Dost jeho textů také zhudebnil Petr Spálený. Řada písní které zpívali třeba Petr Spálený, Miluška Voborníková, Valérie Čižmárová a další, se dostaly i mimo divadlo.

Po odchodu z Divadla Jiřího Grossmanna začal dělat "one man show", i když - někdy vystupuje se synem Tomášem. Jezdí a hraje po celé republice (někdy i zdarma pro veterány, invalidy a postižené), občas má své pořady i v Semaforu a jiných divadlech. Pokud nehraje, tak věnuje svůj čas psaní. Jeho básně, písničky a aforizmy jsou jedinečné, proto jsou asi také hned jeho knížky vyprodané, stejně tak jako jeho představení. Napsal již asi 28 knížek a na dalších stále pracuje. Také napsal mnoho pěkných písní i pro řadu dalších interpretů, kteří s nimi slaví úspěchy, jako Eva Pilarová, Gospel Time Zuzany Stirské, Taxmeni Jaroslava Čvančary, Václav Neckář a další.

Dodnes děkuji „Osudu“, že mi umožnil se s Pepou Fouskem před dvaceti lety poznat. Když 3. března 1994 zemřel Karel Kryl, tak jsme se rozhodli, že pojedeme domů dát aspoň kytičku na hrob kamaráda, se kterým jsme se znali přes dvacet let. Ten samý večer jsme si zašli do Divadla Jiřího Grossmanna za Slávkem Šimkem, Jirkou Krampolem a Uršulou Klukovou, kteří předtím u nás byli v Montrealu. Hned jsem se ptal, kdy bude Pepa účinkovat. Řekli mi, že sezóna končí, ale dali mi program zájezdů.

Za pár dní jsme se za nimi vypravili do Poděbrad, kde se kdysi Pepa léčil. V lázeňském pavilónu bylo tak nabito, že jsme byli rádi, že vůbec můžeme stát u dveří. Představení bylo super, ale když vystupoval Pepa tak ovace nebraly konce. Slávek Šimek nás pak představil a my byli nadšení, že jsme ho poznali, včetně jeho ženy Jarmilky. Dali jsme řeč a já je pozval do Montrealu, a slíbil jsem zorganizovat jeho koncerty i v dalších kanadských a případně amerických městech, tak jako dříve i jiným umělcům. Byli jsme rádi, že Pepa mohl párkrát přijet.

Bohužel jeho třetí severoamerické turné, na které přijel s Jarmilkou bylo již poslední. Srdíčko se již ozývalo víc a víc, takže nezbylo než se podrobit trojitému bypassu, po němž již měl zákaz dlouhých cest. Ještě jednou si zajel pouze do New Yorku v září 2001, kam byl pozván Jirkou Suchánkem, majitelem věhlasné restaurace Zlatá Praha, který pořádal mezinárodní country festival. Bohužel jej tam zastihla katastrofa 9/11, takže jsme měli strach o jeho život, stejně tak jako o Greenhorny a další. Po obnovení leteckého provozu se všichni okamžitě vrátili domů. Podrobné zážitky Pepa popisuje v jedné ze svých knih.

Od těch dob nám nezbývá než navštěvovat Pepu, jeho vystoupení a rodinu pouze doma, na což se vždy ohromně těšíme. Naposledy jsme byli na Taxmenech a jejich Poctě veteránům, kde měl na 10 minut vystoupit jako host. I pro ně také napsal několik pěkných písniček (o našich letcích RAF). Lidé ho nepustili a tak z 10ti minut byla skoro hodina. Pepa má rád své publikum a své čtenáře a je jim vděčný. Proto si rád po představení popovídá s každým a nekouká na čas, a každý pak odchází domů v dobré náladě a s blaženým pocitem, že to stálo za to. Žije tak, jak to vyjádřil v jedné svojí písni:

„Já nechci Pane fůry peněz
Jen trochu času pro své sny
Úsměvy které potkám cestou
Jsou pro mě krásný kapesný ...“

Občas si nostalgicky pouštíme stará videa, kterých jsem s ním a jeho rodinou natočil zde i doma přes sto hodin. Častěji si však pouštím jeho kazety a CD nebo jej navštěvuji na YouTube, či v televizních a rozhlasových archivech. Bohužel díky časovému rozdílu šesti hodin nemohu poslouchat jeho nedělní dopolední vysílání "Fouskův svět" na ČRo Plzeň, tak jej poslouchám aspoň z archivu.

Nejčastěji však sleduji Pepovy stránky www.pepafousek.cz/, abych se dozvěděl o všech jeho aktivitách. Na YouTube jsou jeho staré i nové písničky, ale zde bych chtěl upozornit na dvě pěkné písničky z představení DJG, které zpívá s nezapomenutelnou Valérií Čižmárovou:

Prachobyčejný smích (1989) 

a

Stará Amerika (1995)

Na závěr bych chtěl Pepovi popřát i jménem čtenářů vše nejlepší, hlavně dobré zdraví, ještě mnoho písniček, knížek a vystoupení, jako i radosti v jeho velké rodině po dalších mnoho let.

Láďa Křivánek

Fotogalerie

* * *

Zobrazit všechny články autora