Přívětivé předvánoční pohlazení –  

adventní prohlídky na zámku ve Žlebech

V posledních říjnových slunečných dnech sezóna hradů a zámků skončila, brány se zamkly. Tady ve Žlebech ale jen na chvilku. Hned první a druhý adventní víkend se zase odmykaly. Proč?

Před třemi roky napadlo zdejšího kastelána Bc.Tomáše Řehoře nabídnout  návštěvníkům příjemné zastavení v předvánočním spěchu, takový malý návrat do minulých časů v prostorách romanického žlebského zámku, možnost podívat se, jaké byly vánoční svátky zdejší šlechty a jejích poddaných. 

S velkým elánem se tenkrát pustili do příprav. Nejen pan kastelán, ale i jeho kolegyně – studentky historie Markéta Surovcová a Alena Koňaříková si dali za úkol vyhledat informace o pozapomenutých vánočních zvycích, tradicích a zajímavostech. Chtěli návštěvníkům přiblížit vánoční atmosféru minulých staletí. Dohledávali v zámeckých písemnostech, prošli zápisky, archivní materiály, literaturu – pramenů už je v dnešní době dostatek.

A zdejší lákadla? Jednoznačně unikátní zámecká kuchyně, ale i zámecké divadlo, kde zazněly koledy v podání studentů kroměřížské konzervatoře. Letos se zpívalo přímo v zámecké kuchyni, jak to bývalo běžné při zadělávání vánočního cukroví. I to zde návštěvníci ochutnaly, a ne ledajaké. Jak chutnají např. větroplachy, celtle, nadívaný štuclík – to by možná věděli naši pra, prapředci, ze současníků už nejspíš nikdo. Ale samozřejmě klasické věci jsou nadčasové, takové vanilkové rohlíčky či linecké pečivo doznaly během času jen minimální změny, v přísadách či koření. Zámecké kuchtičky byly k vidění přímo při práci.

Je libo upéci si kořalkové věnečky, uveřejněné v kuchařské knize z roku 1904?

Dej na vál čtvrt libry mouky, čtvrt libry čerstvého másla, čtyři loty tlučeného cukru, trochu tlučené skořice, drobnou kůru z půlky citronu. Dobře promíchej a zadělej těsto žloutkem a dvěma lžícemi silné kořalky. Pak je dobře propracuj. Rozválej, vykrájej věnečky, pomaž je po vrchu kořalkou, posyp cukrem. Dej na plech a zvolna upeč. Vždy jest krásné a dobré.

Chcete-li to zkusit, přidám důležitou informaci- čtvrt libry je přibližně 140 g, čtyři loty přibližně 70 g.

Možná nevíte, že pečení vánočního cukroví byl už dávný pohanský zvyk z předkřesťanského období, pomocí cukroví se o zimním slunovratu chránil dům před temnými silami, proto se peklo cukroví ve tvaru zvířat a zavěšovalo na dveře a okolní stromy.

Během adventní prohlídky se návštěvníci dozvěděli i další zajímavé informace, některé pozapomenuté vánoční zvyky předvedly organizátoři v zábavných scénkách, které už začínaly zkoušet už dlouho dopředu. 

V loňském roce během dvou víkendů přivítali více než tisíc šest set návštěvníků a ohlas byl opravdu značný, letos jich přišlo ještě o pár více.

Zámecké komnaty byly plné výzdoby, nejkrásnější stromek měl své místo v rodinném salonu, přesně tam, kde stával i za dob knížecí rodiny Auersperků.

Stromky v jednotlivých komnatách byly vyzdobeny podle tradičních krajových zvyků naší historie- jablíčky, slámou, šiškami, vizovickým pečivem či svatými obrázky. Vždyť klasické skleněné ozdoby, jak je známe dnes, se začaly vyrábět až v polovině 19. století a čokoládové bonbony na stromeček, balené do staniolu, dokonce až po roce 1880. 

Čím se tedy hlavně lišily vánoční svátky dříve a dnes? Jednoznačně svým duchovním poselstvím. Křesťanství, hluboká víra, oslava narození Krista spojené s charitou, to byly Vánoce na zámku i v podzámčí. Dárky pro všechny zaměstnance i celé jejich rodiny byly samozřejmostí.

Knížecí rodina Auersperků zvelebila zdejší kraj, dala práci mnoha lidem, rodové tradice jim velely postarat se o své poddané. Postavili cukrovar, nemocnici (špitál), školu, a o vánočních svátcích se všichni sešli při společných modlitbách. 

Co se podávalo v zámku i podzámčí na štědrovečerní stůl? Jaké se dostávaly vánoční dárky? To a spoustu dalších zajímavostí se všichni dozvěděli přímo při adventních prohlídkách. Zdejší průvodci předvedli nejen nádherné sbírky, kterými se může zámek pochlubit, ale ukázali i každodennost zdejšího života, ukázali, co všechno muselo fungovat, aby se v té kráse dalo žít.  

Kdo by se chtěl potěšit prostředím, ze kterého na vás dýchne dávná historie i vánoční pohlazení, letos už to nestihne. Ale příští rok se v adventní době žlebský zámek určitě opět otevře, a jak mě ujistil pan kastelán, znovu to bude stát za to.

Foto archiv žlebského zámku
 

Eva Procházková