Stále mi není jasno, jak ty volby dopadly, paní Müllerová...

Přemýšlel jsem o tom, paní Müllerová, kam až se to v té politice dá dotáhnout. Volby jsou za námi, ani nevím, zda mám křičet halelujá, nebo plakat. Během voleb jsem si prohlížel plakáty jednotlivých stran a přemýšlel jsem, nejen kam chodí na ty hesla, ale kam chodí i na ty úsměvy. Trochu mi připadá, že sliby jak u pravice, tak u levice, jak se strany a hnutí hrdě diferencují, nebyly zcela v duchu jejich principů, spíše mi připadalo, že se chtějí za každou cenu zavděčit potencionálním voličům. Potom mě napadla už jen otázka, zda si z voličů nedělají legraci, nebo snad, že by si neviděli ani na špičku nosu?

Překvapilo mě, jak voliči opět volili nejen strany a hnutí, ale i známé tváře a bylo jedno, ve kterém seskupení jsou a jakou stranu zastupují. Nepochopil jsem, jak je možné, že Marka Bendu, povoláním poslance, kroužkováním opět protlačili až do sněmovny. Marek Benda je příkladem, jak se z rádoby odbojného studenta, stane člověk s doživotním titulem, poslanec. Ze střední školy rovnou do parlamentních lavic. Dalo by se na něj použít známé komunistické heslo,“ s Markem Bendou na věčné časy a nikdy jinak“.

Přiznám se, že jsem si nedovedl představit jako premiérku, ani paní Němcovou, nevím, zda by jí zkušenosti knihovnice, v této náročné funkci dostačovaly. Přiznám se, že ani oranžová výzva ke změnám, mě nepřesvědčila, že v čele se Sobotkou, byl na každém plakátu v každém kraji, to v našem státě bude mávnutím kouzelného proutku lepší a radostnější. Jsem ale optimista, Hašek nebo Mašek, pirhovo vítězství, nemusí mít vždy vítězný konec.

Jen to vodňanské kuře asi mělo důvod se usmívat, s ním nikdo, z takzvané vysoké politiky, nepočítal. Možná je to proto, že je tak vysoká. To je také důvod proč skrzeva mraky optimismu, nedohlédne ani ke svému voliči, natož k reálné politice, a potřebám voličů. Mám trochu dojem, že ani tak nejde o to sloužit voličům, ale naplňovat principy parlamentní demokracie. Zájmy občanů této republiky nejsou hlavním úkolem poslaneckého mandátu, připadá mi, že nejdůležitější je služba vlastní kapse.

Jak volby dopadly? Vlastně ani nevím, paní Müllerová. Jedna strana a jedno hnutí, tedy Socani a Ano mají vlastně stejně hlasů, 20,45 % voličů volilo sociální demokracie, 18,65 % hnutí Ano a komunisty nepřehlédnutelných 14,91 %.

Kalouskova strana, strana lidoveckých renegátů, TOP 09, pak pouho pouhých 11,99%. Ódeeska pak propadla s dosaženými 7,72 %, i když pro vstup do sněmovny to postačilo, byť zahnala stranu do opozice. Do sněmovny se ještě prodrala jedna strana a jedno hnutí, protože se jim podařilo ještě splnit kvótu pro vstup do parlamentu.

Nesmlouvavou řečí parlamentních křesel je to pak 50, 47, 33, 26, 16,14 a 14, co to znamená pro voliče? Půjde pouze o boj o korýtka, a to jak ve sněmovně, tak ve vládě, nebo přeci jen zvítězí snaha, splnit předvolební sliby? Bůh ví!

Kdo tedy vlastně vyhrál, paní Müllerová, socani nebo ANO? Skoro si myslím, že zvítězil Babiš. Možná budou vodňanská kuřata levnější. Volby jsou už přes měsíc za námi a stále jsme bez vlády. Prozatímní, úřednická nebo taky Zemanova vláda si klidně vládne dál. Měli jsme už i prozatímní divadlo, než se postavilo to Národní. Prozatímní divadlo pak fungovalo 19, respektive 21 let, požár historické budovy se ho nedotkl.

Pokud by prozatímní vláda měla sloužit také tak dlouho, bylo by to několik volebních období. Národ sobě to tehdy přežil, hlavně když se hrálo. Dnes to nově zvoleným poslancům zjevně taky nevadí, hlavně když se hraje dál, slova o pošlapávání parlamentní demokracie jsou zapomenuta, úřady a úředníci pracují, nic se vlastně neděje.

Zkrátka a dobře, nejen, že to nikomu nevadí, ale vypadá to, že úřednická, prozatímní vláda by mohla být budoucím modelem české parlamentní demokracie, důkazem jak řídit bez velkých řečí náš stát bez výkřiků, nadávání, zkrátka a dobře, nikoho nic nebolí a nevypadá to, že by bylo hůř.

Akorát novináři, čas od času, pokárají nějakého ministra, či dští síru na prezidenta a vědí, kde se přesně stala, nebo udělala chyba, budiž pochváleno bezvládí s vládou.

Když Zeman pověřil Sobotku, aby jednal o vládě, konečně se předsedovi sociální demokracie, kromě úsměvů rozzářily i oči. Jednání se sice táhnou jako med, ale každý den nás někdo z budoucí koalice ubezpečuje, že jednáni jsou konstruktivní a dohoda je možná, jsme jen krůček od realizace vládního prohlášení, zkrátka je vše na dobré cestě. Sice se o budoucí vládě, její koncepci a ministerstvech jedná bez Bělobrádka, ale nikomu to zřejmě nevadí. Když se předseda jedné ze dvou nejmenších parlamentních stran rozhodl odletět do USA, uprostřed koaličních jednání, strana jedním hlasem prohlásila, že se zase tak nic světoborného neděje. Prý ho zastoupí plnohodnotně místopředseda. Vzhledem k vymoženosti techniky, pak s budoucími koaličními partnery může diskutovat i přes telemost, skype, a ale i mobilním telefonem. Ještě, že ta technika existuje. Malinko mě překvapilo prohlášení místopředsedy strany, že by fatální bylo, kdyby neodletěl do USA, při sestavování vlády přece o nic nejde. Není nezajímavé, že předseda KDUČSL přes Mladou frontu Dnes vzkázal budoucím koaličním partnerům, ačkoliv prohlašují, že koalice je na spadnutí, že nemusí vzniknout. Ministerstva zdravotnictví a kultury nejsou dost důstojná pro nejmenšího budoucího koaličního partnera.Tak Vám nevím, paní Müllerová, co je fatálnější, odcestovat do USA, nebo jednat o koalici, sestavit vládu a pracovat na jejím prohlášení, nepochybně zvítězilo cestování! Nesvědčí to tak trochu o tom, jak ta budoucí koalice bude fungovat? Anebo je to jedno, vždyť je to jen vláda!

Co teď a co potom, prezident zlobí, je mu jedno jak se koalice dohodne na počtu ministerstev a jejich rozdělení, ale není mu jedno, kdo ministrem bude. Domnívá se, že by ministrem měl být odborník, nevěří tomu, že ministr je jen politická funkce a zvládne jí každý, co vy na to, paní Müllerová? Prý nechce další Karolínu Peak, domnívá se, že ministrem kultury by neměl být zubař, ministrem zdravotnictví řidič buldozerů, i kdyby byl řadu let pacientem zdravotnického zařízení.

Nevím, zda se to nastupující politické garnituře bude líbit, mnohdy se v minulosti prohlašovalo, že hlavně to musí být dobrý manažer. Dovolím si citovat Wikipedii : "Manažer je vedoucí pracovník, který zodpovídá za chod jemu svěřené organizace. Aby se člověk stal manažerem, musí mít příslušné znalosti a dovednosti."

Tak mám pocit, paní Müllerová, že nestačí mít dovednost řídit, ale dotyčný by měl mít i znalosti o rezortu, kterému bude vládnout. To jsem zvědav, jak se s představou prezidenta, budoucí koalice vyrovná. Aby ta nová vláda nebyla až v červnu příštího roku, nebo aby nesloužila tak dlouho, jako Prozatímní divadlo.

Paní Müllerová, zapomněl jsem Vám říct, že umřel Nelson Mandela, požehnaný věk 95 let, pobyl si 28 let v kriminále, dá se tedy říct, že třetinu života strávil za mřížemi. Nutno však podotknout, že v celku, dlouhou řadu let se ze své cely na ostrově díval na Kapské město, ve vězení setrval, i když mohl být podmíněně propuštěn. Nevím, co ho vedlo k tomu, že se mu z vězení nechtělo, v pravém slova smyslu byl disident.

Z jeho pohřbu má problém premiér v demisi. Když se v parlamentu o přestávce odhadoval s ministrem obrany, kdo pojede na pohřeb, někdo zapomněl vypnout mikrofony. Celý svět se pak z internetu dozvěděl, jak se předsedovi vlády na pohřeb nechce. Pravda je, že nakonec odcestoval do Jihoafrické republiky ministr zahraničí, asi jsme jediná země, která nevyslala na pohřeb prezidenta, nebo alespoň premiéra, byť v demisi.

Na pohřeb přiletěl nejen prezident Obama, ale i papež, zkrátka všichni co ve světě něco znamenají, současní i bývalí politici, akorát za Českou republiku letěl Kohout, možná je to symbolické.

Nevím, paní Müllerová, zda to od České televize bylo etické, pouštět do éteru neveřejnou komunikaci mezi politiky, mám takový pocit, že ostudu vyrábějí hlavně novináři. Kdyby si raději všímali, co politici slibují před volbami a co povídají a dělají po volbách. Možná, že by pak někteří politici nebyli opakovaně volení. Někteří lžou před i po volbách, někteří sice nelžou, ale nedělají nic před volbami, ani po volbách a přesto jsou víc jak dvacet let v parlamentu, nevím co je lepší?

Napadá mě myšlenka, paní Müllerová, potřebujeme vůbec parlament, potřebujeme vládu složenou z parlamentních stran, nebo by postačila vláda úřednická, prozatímní, jmenovaná z odborníků, třeba parlamentem a prezidentem potvrzená? Neměla by ta vláda být odpovědná nám všem a námi všemi kontrolovaná? Možná by tak ubylo korupce a jiných negativních jevů.

Možná by bylo dobré, kdyby se politika nestala byznysem, ale službou lidu, službou občanům. Kdyby ji poslanci vykonávali na své náklady. O tom však můžeme pouze snít!

Tomáš Mácha

* * *
Koláž pro SeniorTip © Marie Zieglerová

Zobrazit všechny články autora