V jámě lvové

Stála přede dveřmi s rukou na klice a s úsměvem na krásných rtech poslouchala pronikavý řev ozývající se ze třídy. Věděla, co bude následovat, až vejde. Vždycky to tak bylo, ani tentokrát to nebude jiné. Zdálo by se, že po tolika letech a zkušenostech by ji to už mělo nudit, ale naopak se těšila. Nadechla se, napřímila a stiskla kliku. Než došla ke katedře, řev postupně ztrácel na intenzitě, a když se konečně obrátila tváří do třídy, bylo již hrobové ticho. S úsměvem hleděla do tváří puberťáků, ve kterých se zračilo překvapení a ohromení.

A to jí říkali, že jsou nezkrotní, varovali ji před jejich schválnostmi a hrubostí, lámali nad nimi hůl… Ona věděla své, stačil jeden pohled blankytných očí a jejich laserová síla pronikla až k tvrdé slupce, která jako krunýř mladického vzdoru proti světu dospělých svírala jejich srdce. A slupka teď tála jako jarní sníh pod slunečními paprsky, a když se ztratila docela, chlapci s úlevou vydechli. Do ochromeného vědomí se jim konečně načetl celý obraz její postavy, bože, tak atraktivní, že se jim až tajil dech. Štíhlá a přece takových tvarů, že jim zvlhly dlaně a oči hltaly až k zalknutí, když konečně spočinuly na její tváři.

Dívala se na ně stále s úsměvem a čekala, dávala jim dostatek času, aby si ji prohlédli. Pak pohodila jemným pohybem hlavou a prameny tmavých vlasů se jí zavlnily na oblých ramenou. Z hrdel chlapců se vydral vzdech ne nepodobný tichému zaúpění. Závan vánku, vnikající do dusna třídy okny dokořán, k nim přinesl smyslně opojnou vůni jejího parfému. V tu chvíli byli ochotni položit za ni i život.

Věděla, co se v nich děje, to hormony, které doposud zběsile a nekontrolovaně napadaly jejich tělo a mysl, trápily je nočními polucemi a ve dne nutily k hrubostem a chvástání, nyní nabraly jeden jediný směr. Náhle všichni věděli, co chtějí, a chtěli to tím víc, čím víc si uvědomovali, že tento cíl je pro ně nedostupný.

Věděla, co se v nich děje, věděla, že je má v hrsti, že je teď pěkně povede na cezené nudli od hodiny k hodině, aby je pak zkrotlé a nabité nabytými vědomostmi (protože kvůli ní se budou učit jako o závod) vítězně předala maturitní komisi. Už teď ji hřálo vědomí, že její žáci opět budou excelovat.

Konečně se nad nimi smilovala a lahodným hlasem, jakým je ještě nikdy nikdo neoslovil, jim řekla : …jsem vaše nová učitelka.

Marie Zieglerová

***
Foto třídy © Filip Sklenařík

Zobrazit všechny články autorky