Národ sobě, paní Müllerová

Konečně prostoupila politika do kultury. Nový ministr kultury nenechal vítěze výběrového řízení ani usednout do ředitelského křesla a hned ho odvolal. Takovou rychlost nevidíte ani při stovce na Olympiádě.

Výběrové řízení prý nebylo úplné výběrové, a i když proti novému řediteli nic nemá, musí se udělat nové, kvalitnější. Ať se na to dívám z jedné nebo z druhé strany, připadal mi nově jmenovaný ředitel docela dobrý a znalý poměrů divadla a to nejen vzděláním, ale i zkušenostmi v plzeňském divadle, kde strávil téměř 18 let jako ředitel a režisér. Nebo je ho praxe a vzdělání je snad málo pro funkci ředitele Národního divadla, paní Müllerová?

Naštěstí se proti odvolání Buriana postavili nejen herci, ale i někteří umělečtí šéfové, pouze odborářům Státní opery se zpráva o jeho odvolání líbila. Jedna výpověď stíhala druhou, jako vždy vedla činohra, akorát odbory bývalé státní opery naplňují Jiráskův titul, „Proti všem“.

Národ sobě, nového premiéra poněkud zaskočil a ten obratem zasáhl, ministr kultury na příkaz premiéra ihned po víkendu opět Jana Buriana do funkce jmenoval. Balvín dostal sice od Rusnoka žlutou kartu, řečeno fotbalovou terminologií, ale nebylo vyslyšeno další přání národa sobě a ministr kultury nebyl odvolán. Faul kultuře to sice byl, ale nemyslím si, paní Müllerová, že by to bylo na vyloučení Balvína do konce zápasu o důvěře vládě, vždyť ještě kromě odvolání ředitele Buriana, nic jiného nepředvedl.

Pánům hercům reinstalace ředitele nestačila, a tak se herci první scény Donutil, Prachař a šéf Dočekal rozhodli, že už Národní divadlo nechtějí, jediné co by je uspokojilo, je hlava Balvína. Nebude-li se kutálet po jevišti historické scény, výpovědi nevezmou zpět.

Asi ty platy v Národním divadle za moc nestojí, když bardi Národa sobě pohrdají svými místy i po sjednání nápravy, že by vedlejší příjmy byly lepší než u poslanců? Poslanci jsou však zásaditější, Ti se svých mandátů, ani kdyby jim přidali, vzdát nehodlají.
Když jsem, paní Müllerová, četl vzpomínky těch nejznámějších herců národního divadla, pánů Kohouta, Peška, Pivce, Marvana či Růžka, ale i paní Medřické, všichni se shodli na tom, že byli hrdí na to, že se do Národního divadla dostali a mohli rozdávat radost divákům. Vůči divákům cítili nejen odpovědnost, ale i pokoru, teď mi to připadá, jako by to pro některé, ani čest hrát ve zlaté kapličce, nebyla. Vypadá to spíše tak, že je ctí pro Národní divadlo, že oni se uvolili na jeho prknech hrát.

Národ sobě, nepřeskupil se ten národ do herců, kteří chtějí o divadle rozhodovat jako by bylo jejich, byť jsou placeni z peněz všech daňových poplatníků. Nemělo by to být, paní Müllerová tak, že by se mělo jednat o ty nejlepší ze všech herců, kteří mají tu čest a obrovský závazek, hrát ve zlaté kapličce?

Věděla jste o tom, paní Müllerová, že takový Jan Neruda nikdy nevstoupil do Národního divadla, proto, že na otevření zlatě kapličky nebyl pozván lid, co přispíval drobnými grošíky do kasiček, ale byli tam ti, kteří se o dostavbu zasloužili finančně, dnešními slovy sponzoři, tedy česká šlechta a bohatí co neváhali přispět nejen na dokončení stavby, ale i na opravy po té, co vyhořelo.

Premiér, taky prohlásil, že kultura není pupek světa, prezidentovi herecké asociace Hromadovi se to nelíbilo, kultura je prý srdcem světa. Tak Vám nevím, paní Müllerová, nejsou to až příliš silná slova. Co je tedy pupkem světa, zdravotníci, herci, divadlo, kultura nebo snad politici?

Já si myslím, že je to spravedlivý svět pro všechny.

Vidíte, paní Müllerová, Zlatá kaplička a boj o ředitele zastínil nastávající boj o úřednickou vládu, lid ji chce a poslanci voleni lidem, nemyslím tu stranu Karolíny Peake, ji nechtějí. Prý proto, že nevzešla z parlamentní demokracie, z parlamentní demokracie na čtyři roky, mohli bychom jí taky říkat, hypotéční demokracie.

Myslím si, že je to jednoduché jako facka, paní Müllerová, stačí jedno zasedání parlamentu, a parlament je rozpuštěn a vypuštěn a parlamentní demokracie je zachována.

Mám, ale pocit, že poslancům zase tak moc o tu jejich parlamentní demokracii, nejde!

Vraťme se, paní Müllerová, raději k divadlu. Slyšel jsem, že v USA, typy našich divadel v podstatě neexistují, nejsou totiž repertoárová. Najímají se na jeden kus, který se hraje až do doby, kdy na představení diváci chodí. Nevím, zda je to dobré, nebo špatné, ale asi spravedlivé, nejen vůči kultuře. Na experimenty nejsou peníze, pokud nemají šanci na úspěch u diváka, tedy plné divadlo. Málokterý, byť renomovaný režisér, si může dovolit experimentovat s přízní diváctva, když kus propadne, je to na jeho triko.

Herci tam nemají stálé angažmá jako u nás za měsíční mzdu, když nevyhrají konkurz, nemají roli, tak pracují v restauracích a barech, nebo jezdí taxíkem. Proto jsou asi taky skromnější. Ještě je tam jedna zajímavá věc, herci umí nejen hrát, ale taky výborně zpívat a tancovat, myslím si, že je to takové komplexní herectví.

No, a když se z herce stane světová hvězda, pak si může diktovat i karavan nejen se zlatými kohoutky, ale i zlatými koly. Připadá mi to celkem spravedlivé.

Na New Yorské Broadwayi se taky stávkuje, organizují to herecké odbory, je ale zajímavé, že i když stávkují, herci hrají. Boj o platy a další výhody, zprostředkovávají po konci představení, divákům. Nikdo nehrozí výpovědí, nebo ji nedává, je to asi proto, že by pak nemusel mít práci.

Tak nevím, paní Müllerová, bude po prázdninách Národní divadlo hrát, nebo se diváci budou dívat na prázdné jeviště a herci si prodlouží divadelní prázdniny na neurčito? Ať tak nebo tak, kdo vydělá a kdo prodělá. Odnesou to nejspíš diváci, tedy zase my. Herci přeci prodělat nemohou, divadel je v Praze dost a dost, televize točí seriály a předplatné to se vrátí. Národ sobě!

Tomáš Mácha

Pozn. redakce: Autor článku je povoláním advokát

* * *

Doporučujeme:
http://www.youtube.com/watch?v=WI-ymiIH46s
http://www.youtube.com/watch?v=6JBDi8x1KYE

* * *
Koláže pro SeniorTip © Marie Zieglerová

Zobrazit všechny články autora