Deník našeho pejska – 5 

Pošeptám vám jeden Terykův delikátní problém. On s tím teda problém nemá, to spíš my. Čůrá totiž zatím jako holka a ne jako chlap! Je to prostě ještě mimino. Při té příležitosti mě napadly dvě historky, které mi kdysi někdo vyprávěl. Ta první byla o pánovi, který o svém pejskovi šířil, že je asi „teplej“ a moc se za to styděl a druhá o pánovi, který se dokonce snažil svému hafíkovi ukazovat, jak na to, a sám zvedal „nožičku“. Tak tohle fakt neděláme, trpělivě čekáme a pozorujeme. Zatím se nedaří. Ale ten strom na fotce k tomu přímo vybízí, co říkáte?

Když už jsem v těch „intimnostech“, náš pejsek si za svůj záchod vybral uličku hned za domem, kudy naštěstí skoro vůbec nechodíme. Nevím, proč se mu tak zalíbila, ale navzdory pravidelným vycházkám a vybíhačkám do parku i do polí, psí hromádky se vrší pouze a jen ve zmíněné uličce. Takže mi nezbylo, než vyhradit si jednu lopatičku – no, alespoň nemusím lítat a běhat po celé zahradě.

Ale honem k dalším záležitostem. Pamatujete, jak jsem si pochvalovala naši krásnou psí boudičku? Teryk ji snaživě demoluje! Vytahá koberečky, rozhází je po trávě. Zip z podložky už vykousal a kousky molitanu se skoro každé ráno povalují po dvorku. Asi se v noci nudí. Vždycky, když dostane vynadáno, dá hlavičku na stranu a přemýšlivě kouká. Posbírám koberečky, Teryk mi je rve z ruky, má to za báječnou hru. Zvednu stříšku boudy, urovnám, pejsek mě pečlivě pozoruje. Poté vleze dovnitř, trochu se tam porochní, koukne šibalským pohledem – a za chvíli je všechno opět venku. Doufám, že k této zábavě nepřidá ještě kousání do polystyrenového obložení – nebo z něj bude bezdomovec.

A víte, kolik zábavy při procházkách poskytuje vyčmuchání…čehokoliv? Když Terýček pobíhá za listím, vlajícím ve větru, je to zábavné. Přežijeme i jeho výpady na různé hadry, šňůry či provázky v příkopu. Výskoky na poletující igeliťák v nás dokonce vzbuzují záchvaty smíchu. Ale chcíplá myš, uhynulý pták i poloshnilá žába – to už je vážně moc. Ječím, tahám mu ji z huby, a když jsem po dlouhé době úspěšná, pejsek se na mě dívá vyčítavě, pokňukává a nemluví se mnou.

Majitelé štěňat asi vědí, o čem píšu, když prozradím, že jsou i jisté velmi smradlavé nálezy, které mu prostě z huby tahat odmítám a jen usilovně rvu za vodítko. Je zajímavé, jak Teryk všechny tyto fujtajbly spolehlivě vyčmuchá.

Jak tak čtu své dnešní povídání, je vám z něj určitě jasné, že život s psím miminem má nejen své idylické, ale i dramatické chvilky…

Eva Procházková

Další články autorky