Deník našeho pejska – 2

Přiznám se, že když jsem přišla do obchodu a uviděla ceny obojků, trochu jsem znejistěla. No uznejte, řemínky kolem psího „minikrčku“ stály taky 400 Kč. Tak ten jsem nekoupila. Terykovi slušel i ten levnější, za 50.

Když ho dostal poprvé kolem krku, asi se trochu divil. Chvíli šel, chvíli stávkoval, pak si sedl na zadek a usilovně se drbal, aby ho stáhl. Přes silnici jsme ho pro jistotu přenesli. V parku se mu líbilo, očichal i vodu v Doubravce, aby se seznámil. Jsem zvědavá, jak na tom bude v létě s láskou ke koupání. Na rozdíl od většiny psů náš minulý Teryk měl k vodě vztah výrazně záporný. Bylo moc legrační, jak se pořád otáčel, aby se ujistil, že na druhé straně vodítka vidí někoho z nás.

Jak už to tak na vsi bývá, psích kamarádů jsme cestou potkali hned několik. Vlastně u každého domu. Teryka zdravili hodně hlasitě, ale náš hrdina se nedružil. Cpal se usilovně na druhou stranu chodníku, s ocáskem mezi nohama se nejistě plížil, jen aby byl co nejdál od nich.
Na zmatek v jeho psí duši úplně stačilo seznamování s lidskou smečkou. Sousedé si ho chodí prohlížet a hladit a mě nejvíc těší, když říkají, jak moc je podobný minulému Terykovi.

A jak se vyvíjí vztah kočka-pes? Zatím nijak. Pejsek si pamatuje kočičí útok a obchází ji v uctivém oblouku a kočka přemýšlí, jak se skamarádit. Možná se jí stýská po teplíčku v psí boudě, kterou s minulým Terykem obývali svorně spolu. K novému panu domácímu si dovnitř zatím netroufá.

Na první víkend se sjely všechny naše děti. Ne, že by jinak domů nejezdily potěšit „staré rodiče“, ale aby se sešli všichni najednou, to se stává většinou jen při rodinných oslavách ….. no a při obhlídce nového pejska. Seznámení proběhlo bez komplikací, všichni byli vzorně olíznuti a snad pejskem zapsáni do seznamu jeho rodinné smečky.

Ke gumovému míčku přibylo ještě gumové pískací jablíčko od Markétky. Obě hračky byly postupně vzaty na milost, i když první zapísknutí vyvolalo místo očekávané radosti obrovské zděšení.
Kdyby Teryk uměl mluvit, asi by nám řekl: „Ale stejně, klacek je klacek!“

Eva Procházková

Další články autorky