Prostřeno s Milionářem

aneb Povídky o milionáři

Jedno moudré přísloví říká: Kdo šetří má za tři. Druhá moudrá pravda nám říká: Desetník je král milionů. Krásné přísloví, krásná rada, jejíž pravý význam poznáte, až když se s takovým milionářem setkáte. Může to být člověk pracovitý, rozumný, ale když to s tím šetřením přehání, je to chudák, který většinou žije sám jen se svými penězi. Člověk bez přátel, bez radosti, člověk v jádru nešťastný.

* * *

Ne že by to odkoukal z televize, ale zřejmě nějakým nedopatřením dívku pozval na oběd.
Asi mi dá řízek, tak musím něco vybrat ke kávě, řekla si dívka a zakoupila v supermarketu čtyři zákusky. Načiněná dílka s ovocem a vysokou vrstvou šlehačky. Srdce se na ně smálo, jen se zakousnout. Vyplázla za ně stovku a nesla je jak svátost do auta. Zamířila na sídliště. Viděl ji z okna, už na ni čekal. Ale nevyšel před dům, jen stiskl bzučák, aby si otevřela vchodové dveře. Zákusky od ní převzal, rozbalil a komentoval:
„Takové já nikdy nekupuju.“

Přesto vyndal talířek a položil ho vedle cukřenky.
Mrkla na stůl. Tam stály připravené dva talíře, vedle nich příbory, tácek se sušenkami srovnanými do řádků s milimetrovou přesností. Dva šálky na kávu s podšálky, prozatím bez kávy. Milionář se snažil, pomyslela si dívka a čekala na pokyn, na kterou židli že si má sednout.

Řekl, že kam chce. Usadila se a rozhlédla se kolem. Všude čisto, klidně by se tady dalo jíst z podlahy, usoudila. Marně hledala odložené brýle, tužku, počítač. I ten měl přikrytý dečkou. Nikde teplíčko, zabydleno, nikde stopy, že by tu žili lidé.

Milionář se otočil k mrazničce, vytáhl jedno šuple a vyndával na kuchyňkou linku krabičky.
„Já mám všechno zamražené. Nic se mi nemůže zkazit, neboť to zmrazuji při teplotě -18°C.“
To dívku nesmírně potěšilo. Neboť kdyby zamrazoval jen o 2° méně, mohl by umřít, škodolibě si pomyslela.

„Nedávno jsem koupil plecko ve slevě, tak jsem ho vzal tři kila, já nejsem žádný troškař, hodil jsem ho na pekáč a upečené rozporcoval do krabiček do mrazáku. Mám čtyři šuplata a v každém něco jiného. V jednom mám polévky, v druhém jídla, ve třetím zeleninu…Tuhle jsem v supermarketu narazil na zlevněný pórek za 12,90, tak jsem vzal čtyři kusy. Tu zelenou část nakrájím na 4 cm dlouhé dílky a to mám na polévku a bílou část nakrájím na kolečka do masa na čínu.“

Ó jak promyšlené, ušklíbla se dívka. Způsobně seděla za stolem a jen v duchu kroutila hlavou.
Mezitím Milionář otevřel krabičku, obsah vyklopil na talíř, který vsunul do mikrovlnky.
„Ještě zelíčko a knedlíky,“ řekl a vyklápěl další krabičku. „Mám to naporcované po čtyřech knedlíkách. Kolik jich sníte?“
„Dva,“ řekla dívka.
„Tak já si vezmu čest,“ mnul si spokojeně ruce Milionář.
Zelíčko vyklopil na další talíř.
„Knedlíky neohřívám v páře, ale v mikrosáčku,“ oznámil jí svůj zlepšovací vynález.
Dívka odevzdaně čekala. Milionář ohřáté jídlo servíroval na talíře, které si vzal k ruce ze stolu.

„Zelí se mi trochu nepovedlo, myslím, že je kyselé,“ řekl, když před ni položil talíř.
Dívka zvedla vidličku a nůž a podívala se do talíře. Žádný plátek masa neviděla, jen naškubané masové kousíčky a vlákna. Jako by vyškraboval kastrol, napadlo ji. Stále mlčela a civěla do talíře. Sbírala odvahu jak mu povědět, že se při jeho nadité peněžence soustřeďuje na odpad.

„Dobrou chuť,“ přerušil její myšlenky a pokračoval v konverzaci. „Když vařím polévku, tak ve třech hrncích. V každém jinou. Mám dost krabiček od ceresu, tak zaplním celé šuple a mám zásobu na čtrnáct dnů. Nemusím každý den vařit. Přijde poledne a já si vyberu, nač mám chuť.“

Dívka převalovala kyselé zelí v ústech a mezitím zapomněla, s jakou slevou a kde to zázračné zelí s prošlou lhůtou zakoupil. Nevadí, že jsou obě boty levé, hlavně, že jsou za babku, nejraděj by mu řekla, ale svůj názor si nechala pro sebe. Každé sousto do sebe soukala s vypětím posledních sil, neschopná pochopit, že on si pochutnal.

Vzal talíře ze stolu, okamžitě je umyl, utřel a uklidil.
„Dáme si kávu,“ prohlásil a dva šálky ze stolu přenesl na kuchyňskou linku. „Smetanu nemám. Do kávy si dáme mléko. Já kupuji jen plnotučné. Když je v akci za 11,90, tak beru 15 krabic.“
Odměřil kávu do hrníčků a zalil horkou vodou. Přinesl krabici plnotučného mléka. Dolil po vrch oba hrníčky.
„Vyberte si zákusek,“ řekl, a když na jeden ukázala, přendal jej na talířek. Sám si vzal zbývající tři.

Zamíchali si kávu a dívka upila svůj první doušek. Ukrojila si ze zákusku. Konečně první sousto, které není ve slevě.

Štěstí, že nechtěl vědět, kolik dostane bodů. Nejraději by mu řekla, konečně vím, jak se stát milionářem.

Marta Urbanová

* * *
Fotokoláž © Marie Zieglerová

Zobrazit všechny články autorky