®abí únor
(Bajka pod dojmem Maryèky Magdónové, ®ab v kalu¾i a Velkého února)
Plaval starý ¾abák
z ostrova domù,
u bobøí hráze
cestou se stavil.
„Vylez, vypasený bobøe,
¾aluji tu na tebe,
nebo» vùbec není dobøe
mít byt jenom pro sebe!
V tak velikém domì
bydlelo by rádo
radostnì a skromnì
celé ¾abí stádo.
Únor je a zima,
proto otevø bránu,
všem nám bude prima,
jinak hned, v tu ránu,
medvìda zvu hbitì;
je to pøítel chudiny
a ten nauèí tì
myslet taky na jiný!
Navíc všechny ¾áby u¾
chopily se v lese moci
hotovy jak jeden mu¾
rozpoutati revoluci!“
Vylez´ bobr z nory,
vousy utírá si,
¾ádné rozhovory
vésti nechce asi:
„Jste jak na prdeli ne¾it
a ty pouè tu svou rotu,
¾e nikomu nedám tì¾it
z krve mý a mýho potu.
Ka¾dý mìl dost èasu aby
poøídil si doupì taky,
ale tvoje líné ¾áby
jenom k nebi poulí zraky!“
To øka, bobr v noru klou¾e
a ¾abák, zlostí se tøesa,
medvìda probudit tou¾e
skoky míøí v houští lesa.
Jen¾e ouha! Sotva chápe,
¾abák v lese u brlohu
tahaje medvìdí nohu,
proè ten jenom dále chrápe!
Nevzbudil ho! Vše je v háji,
nebo» bez huòáèe moci
nebudou ¾ít jako v ráji,
nelze dìlat revoluci!
Ludìk «opka
* * *
Ilustrace © František FrK Kratochvíl
Zobrazit všechny èlánky autora