Deník našeho pejska – 2
Pøiznám se, ¾e kdy¾ jsem pøišla do obchodu a uvidìla ceny obojkù, trochu jsem znejistìla. No uznejte, øemínky kolem psího „minikrèku“ stály taky 400 Kè. Tak ten jsem nekoupila. Terykovi slušel i ten levnìjší, za 50.
Kdy¾ ho dostal poprvé kolem krku, asi se trochu divil. Chvíli šel, chvíli stávkoval, pak si sedl na zadek a usilovnì se drbal, aby ho stáhl. Pøes silnici jsme ho pro jistotu pøenesli. V parku se mu líbilo, oèichal i vodu v Doubravce, aby se seznámil. Jsem zvìdavá, jak na tom bude v létì s láskou ke koupání. Na rozdíl od vìtšiny psù náš minulý Teryk mìl k vodì vztah výraznì záporný. Bylo moc legraèní, jak se poøád otáèel, aby se ujistil, ¾e na druhé stranì vodítka vidí nìkoho z nás.
Jak u¾ to tak na vsi bývá, psích kamarádù jsme cestou potkali hned nìkolik. Vlastnì u ka¾dého domu. Teryka zdravili hodnì hlasitì, ale náš hrdina se nedru¾il. Cpal se usilovnì na druhou stranu chodníku, s ocáskem mezi nohama se nejistì plí¾il, jen aby byl co nejdál od nich.
Na zmatek v jeho psí duši úplnì staèilo seznamování s lidskou smeèkou. Sousedé si ho chodí prohlí¾et a hladit a mì nejvíc tìší, kdy¾ øíkají, jak moc je podobný minulému Terykovi.
A jak se vyvíjí vztah koèka-pes? Zatím nijak. Pejsek si pamatuje koèièí útok a obchází ji v uctivém oblouku a koèka pøemýšlí, jak se skamarádit. Mo¾ná se jí stýská po teplíèku v psí boudì, kterou s minulým Terykem obývali svornì spolu. K novému panu domácímu si dovnitø zatím netroufá.
Na první víkend se sjely všechny naše dìti. Ne, ¾e by jinak domù nejezdily potìšit „staré rodièe“, ale aby se sešli všichni najednou, to se stává vìtšinou jen pøi rodinných oslavách ….. no a pøi obhlídce nového pejska. Seznámení probìhlo bez komplikací, všichni byli vzornì olíznuti a snad pejskem zapsáni do seznamu jeho rodinné smeèky.
Ke gumovému míèku pøibylo ještì gumové pískací jablíèko od Markétky. Obì hraèky byly postupnì vzaty na milost, i kdy¾ první zapísknutí vyvolalo místo oèekávané radosti obrovské zdìšení.
Kdyby Teryk umìl mluvit, asi by nám øekl: „Ale stejnì, klacek je klacek!“
Eva Procházková