Tak u¾ brzy bude zase všechno ve starých kolejích. Školy se zaplní ¾áky a studenty, v práci u¾ taky nebude chybìt tolik kolegù a hromadná doprava bude opravdu hromadná. Zá¾itky z prázdnin a dovolených okoøení na krátký èas spoleèná setkání a výhodné nákupy v cizinì (rozumìj znaèková trièka, elektronika èi zlatý šperk) vzbudí u nìkterých jedincù mo¾ná trochu závisti. Není toho vùbec zapotøebí, ani tìch vìcí ani té závisti. Z prázdnin a dovolených si vozíme, pokud tedy máme štìstí, nìco mnohem vzácnìjšího a trvalejšího.
Jako v¾dy jsme se sestrou trávily prázdniny u prarodièù. ®ádná „Jugoška“, Zlaté písky èi Lipno. Vesnice za Prahou, koupalištì, høištì u lesa a chatová oblast. Skoro by se dalo øíct, ¾e to bylo trochu jednotvárné. Ale dìtem to kupodivu takové nepøipadá. Mají rády urèitou pravidelnost a dobrodru¾ství lze najít i tam, kde by je dospìlí nehledali. Jedno léto bylo ovšem pøelomové. Pronikly jsem do chatové oblasti a staly se souèástí party.
Výpravy na borùvky, kopání penalt na opuštìném høišti, vlastní øeè, které nezasvìcenci nerozumìli. Hraní karet na verandì chaty Kájových rodièù. Jednou tam pro nás pøišla maminka, nebo» bylo, pova¾te, u¾ pùl deváté (!) a my ještì nebyly doma.
Maminka, ozbrojena deštníkem nás hnala domù a ten deštník o nás s výkøiky, ¾e povìst máme jenom jednu, pøerazila. Ale nic tak neutu¾í vznikající vztahy jako rozlièná protivenství. I kdy¾ se tahle prázdninová parta èasem rozpadla, zùstal mi z ní jeden kamarád.
A naše tehdejší kamarádství pøerostlo v pøátelství, které pøekonalo první, druhé i tøetí lásky, svatby i osobní tragédie. Nevídali jsme se pøíliš èasto, naše cesty byly hodnì odlišné. Ale kdy¾ jsme se sešli, bylo to, jako bychom se vidìli vèera. Tak¾e nesmìl chybìt ani na mých kulatých narozeninách.
Oslava to byla veselá, se všemi lidmi, které mám ráda, v pøíjemné hospùdce s dobrým jídlem i pitím. Na chvíli jsme vyšli ven, pøítel si zapálil doutník, zkoumavì se na mì zahledìl a pravil: „Tak u¾ jsi taky v tom lese, ve kterém se kácí…“
Pøejel mi mráz po zádech. Veèerní chlad nebo snad pøedtucha… Tehdy to bylo naposled, co jsem ho vidìla. Sekyra neuvìøitelné a kruté náhody dopadla na jeho strom. A v mém soukromém lese po nìm zbyl jen mohutný paøez.
Nìkdy se na nìm usadím a vzpomenu si. Hned vedle roste malinký stromek. Ale u¾ nemám ani sílu a vlastnì ani odvahu na nìj sázet. Jeho dospìlosti se u¾ nedoèkám, nebude mi poskytovat útìšný stín, jeho kmen pro mì nebude dost silný, aby mohl být oporou. Nezbývá ne¾ doufat, ¾e budu moci poskytnout alespoò nìco málo jemu. Ale pøátelství pìstované od dìtství ze semínka vzájemných sympatií je nenahraditelné.
Pøiznám se bez uzardìní, ¾e mi mùj „prázdninový“ kamarád chybí. Jeho humor, jeho pochopení pro moje bolístky, jeho ú¾asné nápady, které mnì dokázaly v¾dycky pøekvapit a nadchnout. U¾ nikdy se tak nezasmìju, jako jsem se dokázala smát s ním.
Pokud si tedy pøivezete z prázdnin semínko, ze kterého roste pøátelství, dostali jste do ¾ivota dar z nejvzácnìjších. Ten nejkrásnìjší a nejcennìjší suvenýr….
Prázdninový suvenýr