Chvála mu¾ù, na výzvu Mu¾e Ujala jsem se úkolu chváliti to, co z nás ¾en dìlá lepšího èlovìka. Dá-li se to vùbec nìjak komentovati objektivnì. A jako nositelka jména té, která aè stvoøena z mu¾ova ¾ebra svedla jej k høíchu, poci»uji zodpovìdnost, ne-li povinnost, se tohoto úkolu ujmout.
Aèkoliv podle nìkterých informací, byla první ¾ena jistá Lilith, která patrnì nesplòovala touhy a po¾adavky tvùrcù, je Eva prohlášena za první. Mo¾ná byla Lilith pøíliš klidná, nebo pøíliš divoká a mu¾ i stvoøitel s ní nebyli spokojeni, tak vymysleli nás. Evy, tedy nás ¾eny, takové, jaké jsme. Necítím se jako dokonalé stvoøení, ale to, ¾e mu¾ i stvoøitel u¾ si nás takhle nechali, pova¾uji za dostateènì uspokojivé pro mì, Evu, za všechny ¾eny. Pøedpokládám, ¾e uspokojení byli i oni, myslím, ¾e se o to uspokojení staráme dobøe. My ¾eny jsme však vìènì nespokojené a jak se tady u nás øíká, nevíme, co chceme, ale nedáme pokoj, dokud to nedostaneme.
Co si vytvoøili, to mají, ¾e.
Chceme-li hovoøit o mu¾ích, mìli bychom tedy zaèít od píky. Nebo spíše od jablka. To, ¾e mu¾ poslechl ¾enu a zakázaného ovoce pojal do úst, u¾ o jeho kvalitách mluví samo.
Mù¾eme tu však zmínit mnoho kvalit mu¾e. Mají robustnìjší tìlo a víc svalù, unesou t쾚í vìci. Mají technické myšlení, lépe jim jde matematika i fyzika a rozchodí ledasjaký stroj. Jsou rození bojovníci a pìsti jim neublí¾í. Známe váleèníky, vladaøe, myslitele, skladatele, výzkumníky, zkrátka prùkopníky. Skuteèné Mu¾e. Dejte mu však pokakané miminko, bude zcela bezmocnì volat o pomoc ¾enu.
Ale já osobnì znám také jiné mu¾e. Strýèka z venkova, co je traktorista a miluje zvíøata, souseda, který mi v¾dycky pomù¾e s taškou nákupu, bráchu tesaøe, co mi udìlá kdejakou polièku. Taky mám šéfa, který je vlídný, kdy¾ je v práci klid a naštvaný, kdy¾ se nìco pokazí. Místního poulièního gentlemana, jen¾ prochází v klobouku a slušivém baloòáku ulicí se svými pudlíky a v¾dy mì uctivì smeknutím pozdraví. Nebo letitého kamaráda z fabriky, se kterým je v¾dycky na pivu legrace. Taky man¾ela mojí kamarádky, který umí bájeèné grilované cokoliv k jídlu. Mého syna, vìèného študenta co na všechno najde odpovìï a taky skorošvagra (rozumìj pøítele mé dcery) bezva kamaráda a kutila. No a taky pár takových, co pro ránu nejdou daleko.
Jména tìchto mu¾ù nikdy nevstoupí do dìjin. Já je však znám. A jsou to vìtšinou mu¾i obyèejní, laskaví, vlídní a oblíbení, nebo drsní a rázní. A èasto jsou nositeli vìtšího M, ne¾ ti slavní a vìhlasní. Takoví mu¾i jsou nejvíc potøeba.
Ale jen tak okrajem si vzpomenu na Evu s tím jablkem. ®eny mají èáry, mu¾i mají svaly.
A kdy¾ koukám na všechny ty mu¾e a Mu¾e, mají všichni nìco spoleèného – Nás. ®eny!
V¾dy» mnoho sporù u¾ v dávném starovìku, bylo kvùli ¾enì. Nechci to nijak rozebírat, ale u¾ jste nìkdy slyšeli, ¾e by nìjaká ¾enská rozpoutala válku kvùli mu¾i? Já ne. Mohu-li se pøiznat, chutí do války jsem mìla mnoho, ale neumím nikoho praštit. Proto¾e jsem asi jen holka, ¾ena. Nì¾ný matriarchát mám doma, to mi bohatì staèí. Nemám touhu být vìtší vládkyní. A navíc se stejnì obecnì ví, ¾e mu¾ je hlavou rodiny, ale ¾ena je krkem, který tou hlavou otáèí.
Zkrátka, mu¾i kvùli nám, ¾enám dìlají prapodivné vìci. A èasto jsou mu¾i v tom lepší ne¾ my, zamilovaný holky. Mu¾ klidnì kvùli ¾enì rozpoutá boj, zaká¾e, co se zakázat nedá, udìlá, co by normálnì neudìlal, dokonce snad i koupí kytky. A pravidelnì v kvìtináøství ¾ádá ty chiméry, místo chryzantém. Nauèí se jíst zdravì, kromì jablka klidnì sní i pohanku, aèkoliv jeho pøesvìdèení o jídle èítá pùl prasete a øádek brambor, nejlépe ka¾dou nedìli.
Upøímnì pøiznávám, ¾e jsem se s tímto tématem trápila pár dní. Ale pak pøijel mùj švagr. Bratr man¾ela. A úplnì mì to cinklo do nosu. Jeho pøíbìh je velmi zvláštní. Kvùli ¾enì a dítìti obìtoval všechno, co mìl. Jeho ¾ivot pøestal být dùle¾itý, kdy¾ se zamiloval, kdy¾ se narodil syn. V¾dy se zamìøoval na ¾enu a syna. Kdykoliv se s ním setkám, pøemýšlím o tom, jestli je to vùbec v poøádku. Aby mu¾, statný sportovec, s vyhlídkami na zapsání se do dìjin tøeba motorismu, všechno zahodil, pro ¾enu, pro syna. A dìlal jen rodièe a øidièe, jen pro to, aby byli zajištìní finanènì a vùbec v ¾ivotì netrpìli nedostatkem.
A ano. Oni ti mu¾ští mají nìco, co my holky, ¾eny a babky nikdy nebudeme mít a nikdy ani nepochopíme. Oni doká¾í milovat a obìtovat ¾enì hodnì. Nechci tím øíci, ¾e ¾ena ne, jsme matky, jsme lvice, potomci jsou priorita. Ale mu¾ rozpoutá válku, zahodí všechny svoje sny, pùjde za nás do rvaèky a bude schopen obìtovat vše vèetnì ¾ivota. My ¾eny z toho doká¾eme taky mnoho, ale radìji se uklidíme, máme radìji mír a obìtujeme všechno, kromì ¾ivota. Mu¾i jsou pro nás oporou, zdí, o kterou se mù¾eme opøít. Zemí, která nám dá jistou pùdu pod nohama, abychom nemuseli obìtovat nic. Myslím si, ¾e mnoho souèasných ¾en je pøíliš zahledìná do mateøství nebo feminismu a zapomíná na to, ¾e bez mu¾e dávají jen pùl ze všeho, co potomkùm a svìtu dát lze.
A docela úmyslnì jsem v houfu mu¾ù nemluvila o man¾elovi. Partnerovi v ¾enském ¾ivotì. Man¾el, Mu¾, mu¾, nebo chlap, klidnì i „moje druhá polovina“, taky tøeba „ten blbec co ho mám doma“, nìkde i „láska“, jinde „domovník“ mnohdy pejorativnì „kutil“, ale nejèastìji „ten mùj“, to je vìc nejvíc na svìtì. A jestli má štìstí a zplodil dìti, tak dotyèný mu¾ má nìco, co nikdy ¾ádná holka, ¾ena, baba mít nemù¾e.
Je ta»ka! Tatínek, bude asi jednou i dìdeèek. To ¾ádná holka nedá. Ani s kilem jablek ze zakázaného stromu.
Mu¾ je ten, co koupí barák. Mu¾ je ten, co vydìlá prachy. A jedinì ve spolupráci s ¾enou stvoøí domov a zázemí pro rodinu. Rodina je úplná jen kdy¾ je on a ona. A jen rodina stvoøí pocit štìstí. A ne v¾dycky jde všechno hladce. A proto jsou na to v¾dycky lepší dva. Mu¾ a ®ena. Dvì rozdílné, a pøesto toto¾né, bytosti. Jeden je doplòkem, ozdobou toho druhého. Tedy nejvìtší chválou mu¾e je mu¾ sám, který ví co se má a taky to tak dìlá. I s chybami.
A proto bych ráda zmínila na závìr slova, frontmena mé oblíbené kapely Brutus, zpìváka Saši Plesky:
„... všechno, co my, kluci dìláme, dìláme to pro ty holky, pro jejich radost, pro blaho z toho ¾ivota. Pro ¾enskej klín, pro ¾enskej smích, pro nás všecky….
