JAKPAK JE TAM U VÁS DOMA...?
E - mail, mail, mejlík, ale také familiárnì Emil. Elektronická pošta, kterou jsme zaøadili do bì¾ného u¾ívání. Bez pøípravy, ze dne na den, a jaksi samozøejmì. Doposud nevím, jak "TO" funguje, co je toho pøíèinou, ale vím, ¾e "TO" je rychlé, prý bez hranic, ale také bez emoce: Ozvalo se pípnutí jiné vymo¾enosti - mobilního telefonu - (pøenosný kapesní zcizitelný útratný neodbytný návykový), a bylo mi smluveným obrázkem oznámeno „doruèení zprávy pro u¾ivatelskou adresu“.
Pøivítal bych radìji barevnou pohlednici z cizích vzdálených krajù, (jsou ještì "cizí vzdálené kraje"?), velbloudy, pyramidy a krasavice v sárí, tìším se na velkou poštovní známku s razítkem Post Office úøadu odnìkud a¾ a¾ z velmi daleka..., ale na sklenìné desce monitoru mého papuèového "Písí" trèelo jadrné, by» gramaticky nedokonalé oznámení: - Su tady v Singapúru na letišti, kolem je lidí jak na prvního máje, nikoho ale neznám, nikomu nerozumím. Musím vám napsat, abych se tolik nebál, ¾e se ztratím. Ahoj naši - A podpis.
Odesláno z letištní haly, z volnì pøístupného Internetu. Za malou chvilinku „TO“ pøeskákalo pùl svìta, jak prozradila hodina, minuta a vteøina odeslání. A mohl jsem obratem odpovìdìt odesílateli.
Ale jak jsem se tak zasnil nad zánikem poštovních panáèkù se zlatou trumpetkou, konìspøe¾kou s tolik ¾ádaným kobylincem, telegrafem sleèny poštmistrové a jejím slu¾ebním bakelitovým trabantíkem, atd. Jak jsem si v duchu kreslil mapu svìta, kde všude jsem doposud nebyl a ji¾ nebudu, jak jsem tak staromilsky mudroval, letadlo odletìlo i s panem in¾enýrem matematických vìd, co se na letišti v Singapore rozpomnìl na sladkost naslouchání mateøskému jazyku.
Dosud mám od pana in¾enýra zapsánu a ulo¾enu definici Jednotky sladkosti mateøského jazyka: Kolika lidem rozumíš pøi vstupu do lokálu restauraèního zaøízení, takovým èíslem lze oznaèit Jednotku sladkosti mateøského jazyka. Pøi vstupu do hospody u nás doma, (rozumìj, bez vyznaèení èeské, moravské èi valašské národnosti), slyším všechny hosty a rozumím i tìm, kteøí si v koutì lokálu špitají u svého kafe. Absolutní známka! Ve Svìtì vnímám v restauraci jen anonymní šumrování, nìkdy jen stì¾í rozumím otázce personálu. Záporná známka hodnocení, pocit odcizení, frustrace.
A hle: E- mail, mail, mejlík, ale také familiárnì Emil, nabízí mo¾nost zeptat se v reálném èase, v tuté¾ chvíli otázky i odpovìdi, od stolu restaurace v daleké cizinì: Jakpak je tam u vás doma…?
Kdyby jen pro tuto dìtinskost – vítej mezi námi, elektronická pošto!
/ Pìt hodin cesty letadlem / je to dnes daleko, anebo blízko? / Právì tak daleko ve své zvìdavosti / pozoruji z okna na hotelu / ¾enu / v domì pøes ulici / - promiòte, jsem nezvaný host - / jak sma¾í cibulku na oleji… / Pìt hodin cesty letadlem / v hotelu Urarta v Jerevanu / a já èekám na zvolání své mámy / - umýt si ruce a ke stolu, darebníci - / (BK - Pìt hodin -)
PS: Dopsáno. Chci odeslat elektronickou poštou. Odmítnuto. Zøejmì jsem nìkde chyboval. Vrátím se k poštovním holubùm.
